Hlavní navigace

Změna daňové rezidence: Znát způsob zdanění předem se vyplatí

27. 5. 2011
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Chystáte se pracovat dlouhodobě v zahraničí? Pak byste si měli předem zjistit, jak se zdaňují příjmy, které vám po dobu pobytu v cizí zemi poplynou.

V současnosti je zcela běžné, že se zaměstnanci, podnikatelé i studenti vydávají za prací do zahraničí. Pokud vstoupí do pracovního vtahu se zahraniční společností, často se domnívají, že jejich příjmy zdaní nový zaměstnavatel. To je pravda jen zčásti. Zaměstnancům i ostatním osobám může vzniknout povinnost podat v ČR daňové přiznání.

Daňová rezidence

Ke zjištění, kde a jak zdaňovat své příjmy, je třeba si ověřit, zda zůstanete českým daňovým rezidentem nebo se stanete daňovým rezidentem státu, kam se vydáváte za prací. Pro fyzické osoby obecně platí, že ve státě své daňové rezidence mají zdaňovat veškeré své celosvětové příjmy.

Pravidla pro určení daňové rezidence stanoví mezinárodní smlouva o zamezení dvojího zdanění. Pokud ji má ovšem ČR se státem, kam přesídlíte a kde budete pracovat, uzavřenu. V současnosti má ČR takové smlouvy se 77 státy. V případě ostatních zemí se daňová rezidence stanoví podle vnitrostátních předpisů obou států (v ČR podle zákona o daních z příjmů). Po dobu práce vykonávané v nesmluvním státě můžete být považováni za daňového rezidenta obou států a týž příjem může podléhat zdanění v ČR i v zahraničí.

Zdanění příjmů určuje smlouva

Mezinárodní smlouva stanoví, který stát má právo zdanit vaše příjmy. To, zda a jak se bude jednotlivý příjem danit, určuje vnitrostátní úprava příslušného státu.

V řadě případů smlouva umožňuje zdanit určitý druh příjmu ve dvou státech. Typickým příkladem jsou příjmy ze závislé činnosti. Mzda českého daňového rezidenta za práci vykonávanou v zahraničí může být zdaněna jak v ČR tak v zahraničí. Podobně se zdaňují např. příjmy z pronájmu nemovitosti. Ty smlouva umožňuje zdanit jak ve státě, kde se nemovitost nachází, tak v zemi, kde je pronajímatel daňovým rezidentem. Přesto by nemělo docházet ke dvojímu zdanění téhož příjmu. Smlouva totiž vždy stanoví postup, jak dvojímu zdanění zabránit. Příslušná smlouva umožní buď snížit českou daň o daň zaplacenou z těchto příjmů v zahraničí nebo nezahrnovat tyto příjmy do příjmů zdaňovaných v ČR.

Naopak jiné druhy příjmů umožňuje smlouva zdanit jen v jednom státě. Například bankovní úroky mohou být zpravidla zdaněny jen ve státě, kde jste daňovým rezidentem. Nezáleží na státu, kde je účet veden. Rovněž příjmy z prodeje movitých věcí (např. automobil, cenné papíry) mohou být zdaněny jen ve státě, kde je prodávající daňovým rezidentem.

Vliv změny daňové rezidence na zdanění příjmů

Změna státu pobytu neznamená automaticky změnu vaší daňové rezidence. Určující je bydliště. V případech, kdy máte k dispozici byt jak v ČR tak ve smluvním státě, záleží na dalších osobních okolnostech, podle nichž se určí stát vaší daňové rezidence.

dan_z_prijmu

V současnosti, kdy se česká daň počítá z tzv. superhrubé mzdy (mzda zvýšená o povinné pojistné, které by odváděl zaměstnavatel podle českých předpisů), může být pro zaměstnance výhodnější zdaňovat svou mzdu jen v zahraničí. To je možné, když je zaměstnanec daňovým rezidentem druhého smluvního státu nebo pokud smlouva umožňuje vynětí mzdy ze zdanění v ČR. Změna daňové rezidence ovlivní i zdanění jiných druhů příjmů fyzické osoby.

Při výkonu výdělečné činnosti v zahraničí je třeba počítat s tím, že dojde ke změně účasti na zdravotním, důchodovém a nemocenském pojištění. Člověk pracující na území některého z členských států EU, Švýcarska, Norska a Lichtenštejnska musí platit pojištění v tom státě, kde pracuje. Obdobná pravidla platí u států, s nimiž má ČR uzavřenu mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (např. Chorvatsko a Japonsko). To je už ale téma na jiný článek.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).