Kolektivní vyjednávání je komunikací mezi zaměstnavateli nebo zaměstnavatelem a příslušnou odborovou organizací při řešení mzdových nebo platových práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích. Cílem kolektivního vyjednávání je uzavření kolektivní smlouvy. Nedojde-li k uzavření kolektivní smlouvy ani po řízení před zprostředkovatelem a smluvní strany (tedy zaměstnavatel, resp. svaz zaměstnavatelů, na straně jedné a odborová organizace, resp. odborová centrála, na straně druhé) nepožádají o řešení sporu rozhodce, může být jako krajní prostředek řešení sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyhlášena výluka. Výlukou se rozumí částečné nebo úplné zastavení práce zaměstnavatelem. (Výluka je tedy něčím jako „stávkou na straně zaměstnavatele“.)
Zahájení výluky, její rozsah, důvody, cíle a jmenný seznam zaměstnanců, vůči nimž je výluka uplatněna, musí zaměstnavatel oznámit odborové organizaci alespoň 3 pracovní dny předem. Ve stejné lhůtě je zaměstnavatel povinen oznámit výluku zaměstnancům, vůči nimž je uplatněna.
Ale není to zadarmo
Nemohl-li zaměstnanec konat práci, protože vůči němu byla uplatněna výluka, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Nejde-li o nezákonnou výluku, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy pouze ve výši poloviny průměrného výdělku. Nároky z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení zaměstnance, vůči němuž byla uplatněna výluka, se posuzují tak, jako by k výluce nedošlo. Čtěte více: Může vám zaměstnavatel sáhnout na mzdu?
Výluka je ukončena, jestliže o tom rozhodl zaměstnavatel, který výluku vyhlásil; ukončení výluky bez zbytečného odkladu písemně oznámí odborové organizaci. Ukončení výluky oznámí zaměstnavatel též zaměstnancům, vůči nimž byla výluka uplatněna.
Zájemce o podrobnější informace odkazujeme zejména na příslušná ustanovení zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění. Čtěte více: Stávky i mimo kolektivní vyjednávání jsou legální, ale bez pravidel
Výluka z jiných důvodů, než stanoví zákon o kolektivním vyjednávání, je na rozdíl od stávky nepřípustná. Pokud by zaměstnavatel k výluce či podobnému počínání mimo kolektivní vyjednávání přistoupil, bylo by to posouzeno jako jiná překážka v práci na straně zaměstnavatele (ve smyslu ust. § 208 zákoníku práce). Zaměstnanci by měli nárok na náhradu mzdy ve výši (celého, stoprocentního průměrného) výdělku. Tento nárok mají i při nezákonné výluce uskutečněné v rámci kolektivního vyjednávání, pokud nejsou splněny podmínky pro její vyhlášení.