Že jsou spořáky nad zlato, dokazuje nejen pláč zlatníků, kteří podle Puncovního úřadu prodávají už jen třetinu toho, co před pěti lety. I zlatý důl prodejců investičního zlata letos pociťuje povážlivě klesající poptávku po cihličkách. Za loňský rok Safina odhaduje, že byly v ČR prodány téměř dvě tuny investičního zlata, takže při ceně jednoho kilogramu kolem milionu korun šlo „jen“ o 2 miliardy korun. Letos to bude méně navíc zvláště po nedávné polské aféře investičního fondu Amber Gold, z něhož se klube asi jen letadlo, a poškozeny jsou desetitisíce lidí.
Šetří se a neutrácí
Lidé docela dobře chápou situaci ekonomické reality, byť „po svém“, klidně můžeme říci svým selským rozumem. O stavu hospodářství v tuzemsku i zahraničí je ostatně média zahlcují jobovkami natolik, že prohibice byla snad jen vítaným zpestřením.
Pěkně to ukazuje nový průzkum CVVM, ve kterém jen 6 % Čechů hodnotí ekonomickou situaci země jako dobrou, zatímco za špatnou či velmi špatnou ji má 70 % dotázaných – o tři procentní body více než v červnu a o osm víc než před rokem. A výsledky se dokonce již příliš neliší od historicky nejkritičtějšího hodnocení z března 2010, kdy vrcholila recese vyvolaná světovou finanční krizí.
Ale – v hodnocení životní úrovně vlastních domácností to Češi vidí úplně jinak: 37 % lidí má podle vlastního vyjádření dobrou životní úroveň (jen 23 % ji označilo za špatnou a 40 % za „ani dobrou, ani špatnou“).
Takže se chováme trochu skromněji a také skončilo zadlužovací blbnutí – od začátku roku zadlužení domácností nevzrostlo ani o 20 miliard, přičemž jen hypotečních úvěrů je víc o 25 miliard, ale o 3,5 miliardy klesly překlenovací úvěry ze stavebního spoření a o 1,5 miliardy spotřební úvěry.
Malé banky vítězí
Situaci asi nejlépe charakterizuje pohled na bankovní statistiku: celkový nárůst vkladů za letošních osm měsíců jen o fous přesáhl 40 miliard korun. Přitom na samotné spořicí účty přišlo 40,5 miliardy. Jak je to možné? Velké pohyby vidíme totiž v „ostatních“ typech účtů: i když i na běžných přibylo 25 miliard, o ještě víc zhubly termínované vklady (-12,5 mld) a vklady ve stavebním spoření (-12 mld. Kč).
A pro ilustraci ještě meziroční porovnání – za dvě třetiny roku lidé na bankovní vklady celkem přinesli jen o 2 miliardy víc, ale spořicí účty si připsaly o 14,5 miliardy víc než za loňských osm měsíců.
Není pochyb o tom, že sentiment i poptávka klientů jde na ruku zejména novým menším bankám a jejich získávání podílu na trhu, přestože se jim (finančně) nevyplácí. Jejich kvarteto již spravuje 60 miliard korun 330 tisícům klientů, když z toho samotná Fio banka uvítala již 200tisícového klienta. K nováčkům se vysokou sazbou na spořáku přidala dokonce i UniCredit Bank a ty velké zkoušejí alespoň ústupové boje (půl na půl fondy a vklad, zvýhodnění úroků Modré pyramidy). Trend však zatím nejen pokračuje, ale sílí. A aby klientovi banka přispěla 3000 korun, když k ní přijde konsolidovat, to tu také ještě nebylo.
Nové úspory i přesuny
Na spořicí účty jdou evidentně nejen nově naspořené peníze, ale přesouvají se tam zčásti i úspory z jiných aktiv. Kromě výše zmíněných termínovaných účtů a stavebního spoření (celkem letos odešlo již přes 25 miliard korun) tam míří značná část peněz z některých typů fondů, zejména peněžního trhu (loni 11 a letos zatím 2,5 miliardy) a zajištěných fondů (loni 4 a letos již přes 7 miliard korun). Ty první téměř nic nevynášejí a klienty zřejmě víc láká jistota úroků než pouhé zajištění nuly, přestože i úročení spořicích účtů zřejmě v blízkém budoucnu také zamíří směrem dolů. Zejména po rozhodnutí ČNB o snížení jejích sazeb na historické minimum.
Z toho důvodu ani sazby státních dluhopisů vlastně „nemají kam klesat“ a jakmile poklesnou jejich ceny, skončí i období pěkných výnosů dluhopisových fondů. I ty však získaly zatím (spolu s troškou akciových fondů) jen nevýznamných 2,5 miliardy korun.