Hlavní navigace

Šikne se vám šek?

16. 7. 2001
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Také na dovolené v zahraničí s oblibou ztrácíte peněženku s veškerou hotovostí? Také se vám pokaždé poštěstí a někdo vás okrade? Zdají se vám poplatky za kvalitní mezinárodní platební karty příliš vysoké? Nechcete si kvůli nim zařizovat patřičný účet u banky? Řešením by pro vás mohly být cestovní šeky!

Pokud se vám letos poštěstilo a naplánovali jste si příjemnou dovolenou v zahraničí, jistě jste už přemýšleli, kolikže tam budete potřebovat peněz na nezbytné prázdninové občerstvení, suvenýry a zábavu, nebo dokonce, jste-li větší dobrodruhové, na zajištění celého pobytu až přímo na místě. Způsobů, jak zaplatit je několik.

Každého určitě hned napadne, že si musí vyměnit nějaké ty valuty, nejlépe měnu země, do které se chystá, nebo nějakou jinou, dobře směnitelnou měnu, tedy už tradičně dolary, marky apod. Ačkoliv je tu vždy riziko, že vám peníze někdo ukradne nebo že je ztratíte, placení je jednoduché a spolehlivě realizovatelné.

Čím dál tím větší počet lidí se však dnes začíná spoléhat i na mezinárodní platební karty. Je to pohodlné, nestaráte se o přesnou výši výdajů, vždy máte jistotu svého účtu po ruce a navíc je v některých kartách obsaženo i cestovní pojištění, takže máte zase o starost méně. Ne všechny karty jsou však dostatečně kvalitní, aby byly akceptovány všude; kvalitní platební karty jsou zase drahé a náročné na požadované minimální limity. V obchodech s nimi sice můžete platit bez poplatku (vyjma možného poplatku za konverzi měny), ale chcete-li vybírat hotovost v bankomatu či v bance, musíte počítat s minimálním poplatkem kolem 100 Kč a navíc 0,5 % – 2 % srážky z požadované částky. To potom hotovost značně prodraží a nepomůže ani fakt, že kurz pro obchodování s devizami (tedy s bezhotovostními penězi) je výhodnější než kurz valutový. Další problémy a náklady vznikají, když o kartu nějakým způsobem přijdete. Do značných potíží se však jednoduše dostanete i tehdy, když karta prostě nefunguje a vy nemáte dostatek jiných prostředků.

Proto jsou tu stále cestovní šeky a to i přesto, že jejich obliba pomaloučku klesá pod tlakem stále dokonalejších platebních karet. Pořád mají totiž své nenahraditelné výhody, které jim dávají právo na existenci. Lze je totiž poměrně snadno získat, mohou být využity jak k placení, tak k výběrům hotovosti a jsou relativně dobře zabezpečené proti zneužití.

Cestovní šeky prodává naprostá většina tuzemských bank, některé směnárny a také kanceláře hlavních vydavatelů cestovních šeků, tedy např. American Express nebo Thomas Cook. Ke koupi je potřeba pouze dostatečný obnos a průkaz totožnosti – poskytnutí šeku tedy není vázáno na účet, jako je tomu u platebních karet. Zájemce si vybere měnu (nejčastěji se vydávají v dolarech, markách, librách, francích, eurech nebo jiných světových měnách) a částky, na které chce jednotlivé šeky vystavit. K šekům dostane tzv. prodejní list, kde jsou poznamenána evidenční čísla šeků, jejich počet, měna a hodnota a také instrukce pro případ ztráty či odcizení. V místě nákupu pak zájemce všechny šeky podepíše a zaplatí jejich hodnotu společně s poplatkem, který se většinou pohybuje okolo 1 % z částky (max. 1 000 Kč). Pokud zájemce šek kupuje u banky, kde má devizový účet, nemusí většinou platit nic navíc.

V zahraničí pak člověk může šekem přímo platit (je ale opět nutné počítat s tím, že v hotýlku v zapadlé vesničce na jižním pobřeží Španělska se vašimi marnými pokusy o zaplacení šekem dojmout nedají), nebo je lze v bankách proměnit za hotovost – buď za tu měnu, na kterou byly vystaveny nebo, je-li odlišná, přímo za měnu dané země, ovšem za vyšší poplatek. Majitel šeku se musí před pracovníkem banky či obchodníkem podruhé na šek podepsat, v některých případech může být vyžádán i průkaz totožnosti. Platba šekem i jeho proplacení obvykle bývá opět zpoplatněno přibližně 1 %. Někdy je však šek používán jako běžná hotovost, tedy bez poplatku. Záleží na podniku, zemi a typu šeku.

Paradoxně nejvíc ale bývají výhody cestovního šeku doceněny, když vám ho někdo vyfoukne, zapomenete ho na letištních záchodcích, nebo ho zmuchláte, roztrháte či utopíte. Kdybyste místo něho měli hotovost, nepomohl by vám nikdo. (Pokud jste se ovšem proti podobným situacím velmi dobře a draze nepojistili.) Kdyby šlo o platební kartu, nastalo by zdlouhavé a někdy až do tisíců korun se šplhající zařizování. V tomto případě by však mělo stačit zavolat na domluvený kontakt, nahlásit evidenční čísla zcizených, ztracených či poškozených šeků (proto je dobré nosit prodejní list odděleně od šeků a pro jistotu si ještě jednou čísla šeků někam napsat) a daná instituce by je měla urychleně zablokovat a vám, většinou bezplatně, nahradit do 24 hodin. Pokud však nárok neuplatníte přímo u vydavatele šeku, ale např. u banky, může si za náhradu naúčtovat až několik procent hodnoty šeku.

dan_z_prijmu

Alternativou k cestovním šekům mohou být pro cesty po Evropě tzv. eurošeky. Ty jsou však podmíněny účtem u banky. K tomuto účtu banka vydá za několik stovek korun záruční kartu s platností 3 roky a několik nevyplněných tiskopisů šeku (každý tiskopis stojí nízký poplatek, většinou do 10 Kč). Majitel je pak může kdykoliv vypsat na jakoukoliv měnu a jakoukoliv částku do částky limitní (ekvivalent 300 CHF, tedy např. 200 USD, 400 DEM, 100 GBP). V místě platby nebo výběru hotovosti pak musí šek podepsat a podpis se musí shodovat s podpisem na záruční kartě. Výběr hotovosti pak bývá zpoplatněn podobně jako u cestovních šeků 1 %.

Člověk si tedy může spočítat, že když pojede na čtrnáct dní s cestovkou a plnou penzí do Španělska k moři, cestovní šek se mu asi nevyplatí (pokud si ovšem nechce koupit několik briliantových prstenů a kožich k tomu). Jakmile však do zahraničí odjíždí na delší dobu a čekají ho větší, někdy ne zcela předvídatelné výdaje, měl by zauvažovat, jestli se mu do jeho platebního portfolia několik šeků nehodí. V případě, že ano, může si pak směle zahrát na protřelého a zkušeného zcestovalce, který na nesmělou otázku recepční „Check or cash?“ hrdě odpoví „check!“.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).