Hlavní navigace

„Průměrný klient“ neexistuje

9. 10. 2008
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Průměrný klient utratí na bankovních poplatcích stovky korun. Průměrný klient má jednu platební kartu. Výzkumy prokázaly, že bankovní giganti jsou poraženi, pro běžné klienty jsou nejlepší menší banky. Opravdu? Nenechejte se zmást, i průzkumy se mohou mýlit.

Kdo někdy hledal informace, jak si nejlépe vybrat účet v bance či jiný finanční produkt, pravděpodobně se setkal s mnoha výzkumy, průzkumy a odbornými články. Některé z nich ve svých srovnáních používají termín „průměrný klient“. Tento termín je však nepřesný a zbytečně může zmást další zájemce o služby při jejich rozhodování.

„Zaručeně“ nejdražší

Když se podíváme na současnou nabídku bankovních služeb na trhu, zvláště internetová komunita se ztotožní s názorem, že nejdražším účtem je Osobní účet České spořitelny. Chyba. Záleží totiž na úhlu pohledu. Pokud patříte mezi fandy hotovosti a vedle vás je široko daleko jediný bankomat (a většinou České spořitelny), může být tento účet výrazně levnější, než bezplatné nebo levnější účty konkurence. A jinou cenu bude mít i ten, kdo vyžaduje další služby v podobě pojištění, asistence apod.

Nejvíce zaplatí klienti Citibank, protože průměrný klient v této bance zaplatí přes 350 Kč měsíčně na poplatcích. Podobnou větu jsem v médiích četl mnohokrát. Opět chyba. Naprostá většina současných klientů Citibank platí nulu. Citibank sice loni účet Citi konto zdražila a stanovila podmínku ve výši 300 000 Kč v depozitech nebo investicích, ale málokdo už ví, že pro stávající klienty běželo dvouměsíční překlenovací období, a pokud investovali v minimální výši 5000 Kč (anebo už investováno měli a byli v plusu), získali vedení Citi konta zdarma se všemi výhodami bez požadavku dalších depozit. Napořád. A některým platícím zákazníkům Citi konta je měsíční poplatek ukradený, když vědí, že mají všechny příchozí zahraniční platby zdarma (a kolik stojí jedna příchozí platba u konkurence?)

Známé eKonto od Raiffeisenbank je „skoro“ zadarmo, jen je potřeba splnit pár podmínek. Čímž v důsledku je drahé. Jenže ti, co eKonto mají, je plní zpravidla automaticky a přijde jim to úplně normální. eKonto mají kvůli tomu, co nabízí, ne co stojí. Pravda, „Rajfka“ dost vybočuje z poplatků za změnu a rušení trvalého příkazu či inkas, ale kolikrát ročně tuto změnu „průměrný klient“ provádí? Jednou? Dvakrát?

GE Money Bank je drahá banka, Komerční banka taktéž. Protože když si průměrný klient dovolí jít na pobočku vybrat hotovost, bude bit vysokými poplatky. A úplně šílenou cenu zaplatí při výběru z cizího bankomatu. Jenže proč by to dělal, když přece ten samý klient (jakožto dobrý hospodář) ví, že výběry z vlastních bankomatů má zadarmo? A kdo skutečně najednou potřebuje vyšší objem hotovosti nebo hledá nejbližší bankomat, poplatek řešit nebude. Ať je klientem jakékoli banky.

Když půjdeme do důsledku, zaručeně nejdražším účtem je konto Premier od HSBC Bank. Chcete ho? Buď splňte podmínky (podobně jako u „Rajfky“, GE Money Bank a Citibank), anebo ho máte za 750 Kč měsíčně. To je cena, která čtenáři opravdu vyrazí dech. Zvídavý čtenář pak zjistí, co za tu cenu dostane, a je dost lidí, kteří ji zaplatí (a nemusí).

Poražení giganti

Je moc dobře, že je u nás mBank a přeji hodně štěstí i malé „družstevnězáložní“ Fio štice. A přesně tak je fajn, že se celý sektor družstevního bankovnictví opět postavil na nohy a žije si svým životem. Obchodní politika nízkonákladových konkurentů je velmi agresivní, tyto společnosti denně získávají hodně zákazníků. To však neznamená, že bankovní giganti kvůli tomu padnou na kolena a budou bojovat o každého odcházejícího klienta. Kdyby opravdu nastal masový exodus od velkých hráčů k těm malým, agresivnějším, bylo by to zlé pro celý český bankovní sektor. Jenže masový exodus se nekoná, jen lidé (do té doby zvyklí na jedinou banku) začínají optimalizovat své výdaje a využívají služeb více bank. A mohou si to dovolit, když je konkurenti nabízejí za dostupné či žádné ceny. Nemusíme chodit daleko, penetrace SIM karet mobilních operátorů už dávno překročila velikost naší populace. Nejinak tomu bude časem i s čísly bankovních účtů. Osvětu už pár let před mBank udělalo ING Konto, které lákalo nové zákazníky s tím, že svoji banku měnit nemusí.

Je velmi laciné napsat, že přechodem k levné bance lze ušetřit stovky korun ročně. Ano, lze. Jenže je také potřeba smířit se s absencí mnoha dalších, sofistikovanějších (a dražších) služeb, které „bankovní giganti“ nabízejí. A vůbec není spravedlivé psát jakékoli porovnání z pohledu cen „bankovních gigantů“ a dvou nízkonákladových institucí, když u nás působí zhruba dvacítka retailových bank a záložen.

Opatrně s průměrností

Pouštět se do výzkumů, anket nebo psát srovnání a články bez přesných a porovnatelných parametrů je riskantní. A s přibývající komplikovaností finančních produktů a s rozvojem jejich dalších sofistikovaných doplňků dnes už ani nejde postavit nějaké hodnocení na průměrném klientovi. Spíše je vhodnější zvolit typizované, ale o to více konkrétnější skupiny klientů, než přídavné jméno „průměrný“.

Každá finanční instituce má svůj okruh klientů, pro které jsou její služby dostačující či výhodné. A přesně o tom to je. Průměrný klient neexistuje. Každý je originál, individuální, každý požaduje od banky jiné služby a má jiné preference. Někomu stačí účet na příjem výplaty a více neřeší. Jiný chce platit kartou a vybírat z bankomatů bez omezení. Další má banku jako hlavní účtárnu, která mu řeší všechny požadavky. Jiný potřebuje manipulaci s hotovostí.

Lidé z internetové komunity jsou téměř alergičtí platit za něco, co nepotřebují. Takže odpadá poplatek za výpis z účtu, když je možné mít elektronický („průměrný klient“ by si ho nechal poslat poštou). Když držitel karty ČSOB ví, že výběr z bankomatu jinde ho stojí 30 Kč, bude vybírat hlavně u vlastní banky („průměrný klient“ jako správný osel půjde se stejnou kartou do bankomatu spořitelny). Kdo bydlí v zapadlé vesnici a k finančním potřebám toho moc nepotřebuje, vystačí si s Poštovní spořitelnou a hotovostí. A skutečně „běžný“ klient poplatky neřeší, protože buď už banku změnil, anebo je pro něj z různých důvodů stávající banka výhodná.

Velcí potřebují malé a naopak

Malé banky jsou fajn, ale i ty malé potřebují ke svému životu velké. Tak například, kdyby u nás neexistovaly bankomaty, asi byste se k hotovosti u mBank nedostali, protože bankomaty patří právě těm „velkým“ bankám, případně jiným společnostem, rovněž pokladny se službou cash advance jsou na pobočkách velkých bank. Cena služeb je vždy kompromisem mezi příjmy a výdaji tak, aby byl zachován zisk. Je-li hotovost drahá, ale nutná k životu, jsou-li drahé pobočky s dobře zaplacenými zaměstnanci, musí se to někde projevit. A zase naopak, agresivní obchodní politika malých hráčů nutí ty velké zamýšlet se nad lepšími službami a držet s konkurencí krok. Neviditelná ruka trhu opravdu funguje.

skoleni_15_4

Příliš obecný pohled může být hodně zavádějící, protože nepracuje se širokým spektrem lidí-klientů, a ti jsou dost odlišní. Proto je potřeba brát závěry různých soutěží, anket a hodnocení s nadhledem a orientovat se podle srovnání, která alespoň v orientační úrovni zohledňují uživatelské chování. Palcový titulek rovnající se verdiktu, že některé banky drtí svoji konkurenci, se určitě dobře prodá a zvýší čtenost, ale nemá fundamentální základy a je nepravdivý.

Na jakýkoliv parametr není problém vytvořit anketu či průzkum, kde bude jeden výherce a jeden propadák. Chcete znemožnit mBank? Stačí porovnat tuzemské výběry z bankomatu a vklady hotovosti. Potřebujete zvýhodnit ČSOB? Několik zahraničních plateb a je na vrcholu. Nejlevnější účet s kvalitním internetovým bankovnictvím za malinké podmínky „když“? Odpovědí je Raiffeisenbank. Každý může vyhrát nebo prohrát, záleží jen na tom, jak se to podá.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje publikační činnosti v oblasti osobních financí. Specializuje se na finanční produkty, spotřebitelská témata a oblast dopravy.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).