Hlavní navigace

Proč vysoké vládní dluhy znamenají zdražení hypoték?

28. 6. 2010
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Každoroční sekera veřejných deficitů znamená rostoucí dluhy a náklady na dluhovou službu. Následně vydané státní dluhopisy ale zmenšují prostor pro úvěrování domácností. Sazby rostou a my splácíme víc.

Mohou veřejné rozpočty rozhazovat do nekonečna?

Existuje jedno úsloví, které říká „z cizího krev neteče“. Leccos naznačuje, že veřejné rozpočty včetně rozpočtů příspěvkových organizací se tímto i řídí. V příspěvkové organizaci platí nepsaná pravidla, například se říká, že „pokud neutratíš všechny peníze do konce roku, příští rok dostaneš o to méně“. Politik rád přiklepne peníze „z cizího“ tam, kde mu to pomůže získat politické body. Jak říká Parkinson, údělem člověka pracujícího ve veřejné sféře je usilovat o navýšení rozpočtu jeho oddělení, úseku nebo organizační jednotky.

Jenže halíře dělají talíře a každoroční sekera zatnutá vytvářenými veřejnými deficity znamená rostoucí dluhy a náklady na dluhovou službu. Zvedání daní, poplatků a jiných příjmů veřejných rozpočtů je nepopulární, a tak se fiskální vývoj v mnoha zemích včetně Česka se zhoršuje. Obecně lze říci, že veřejné dluhy vyspělých zemí rostou a dosahují gigantických částek.

Zadlužení mnoha vyspělých zemí se přibližuje k ročnímu objemu hrubému domácího produktu, jinými slovy byla v těchto zemích vytvořena sekera v hodnotě výrobků a služeb, která byla vytvořena v průběhu celého roku v domácí ekonomice. Tato hodnota se plynutím času nabaluje náklady na dluhovou službu, efekt složených úroků podobný sněhové kouli funguje v neprospěch státu i zde. Některé velké země již hranici dluhu ve výši ročního HDP překračují a je na místě se ptát, zda tyto dluhy nebudou splaceny historicky osvědčenou cestou znehodnocení měny a kupní síly peněz. Čtěte více: Je všemohoucí americký dolar odsouzen k zániku?

Také v Česku odeznívající vlna hospodářského útlumu znamenala nárůst deficitů veřejných financí, začíná se odhalovat nikým nepředvídané skokové navýšení veřejných dluhů. Jenže pokud ekonomika bude vykazovat stagnaci nebo jen pomalý ekonomický růst, a navíc se ještě budou zvyšovat náklady na dluhovou službu, budou tlaky na usměrnění rozpočtů a zásadní strukturální reformy narůstat.

Veřejné rozpočty prostě nebudou moci být již tak rozhazovačné, jak bývaly. Pod tlakem rozpočtové odpovědnosti tak možná budou radní, hejtmani, poslanci a jiní představitelé veřejné správy šetřit. Pokud něco takového nenastane, nebo budou přijímány opatření vytvářející pouhé zdání úspor, začnou rozhazovačné veřejné rozpočty usměrňovat ti, kdo tyto schodky financují.

Malé zemi, která je kriticky zadlužena a státní dluhopisy prodává do zahraničí, hrozí možné problémy a komplikace. Ukázalo se to například v případě Řecka. Dokud se našli investoři, kteří řecké dluhopisy nakupovali, vše fungovalo. Ve chvíli, když se ukázalo, že předpoklady pro splácení dluhů Řeckem jsou pochybné a vytvořené dluhy gigantické, ochota financovat schodky náhle pominula. Řecko (potažmo celá eurozóna) bylo nuceno konsolidovat a hledat řešení pro uklidnění situace.

Zavládne-li na finančních trzích panika, dluhopisy předlužené země již nikdo nebude ochoten bez slevy a rizikové přirážky kupovat, ve výnosech z dluhopisů si moudrý investor nechá zaplatit pojistku pro případ selhání dlužníka. Financování veřejných dluhů se pak v takové situaci ještě více prodraží a rozhazovačnost veřejných rozpočtů nutně skončí pod tlakem trhů.

Po nějakou dobu může situaci zakrývat nekonvenční měnová politika, kdy úřad centrální banky začne nakupovat vládní dluhopisy výměnou za nově vytištěné peníze. Úředník státem zřízené centrální banky má tu moc, že může vytvořit nové peníze a za tyto „monetizovat“ vládní dluhy. K bublině řeckého dluhu přispělo i to, že evropská centrální banka byla ochotna dodávat likviditu (rozumějme nově natištěné peníze) výměnou za kolaterál v podobě řeckých dluhopisů. Čtěte více: Kdo určuje, kolik se „vytiskne“ peněz?

Jsou vysoké veřejné dluhy zárodkem pro finanční nestabilitu?

Tak jako tak se veřejné rozpočty budou muset dříve či později konsolidovat. Pokud k tomu nedojde, nastoupí finanční nestabilita a s ní související znehodnocení úspor. Zákon o České národní bance ukládá úřadu české centrální banky, aby jako jeden z cílů sledovala finanční stabilitu. Úředníci centrální banky („centrální bankéři“) mají dělat vše pro to, aby zajistili takovou míru odolnosti systému, nutnou pro minimalizování rizika vzniku finanční nestability.

Jedno ze zásadních rizik pro finanční stabilitu, představují právě opakovaně vysoké schodky veřejných financí a rostoucí státní dluh. Pro veřejné finance vyspělých zemí jsou typické vysoké schodky, vládní zadlužení zde roste bez ohledu na to, zda se ekonomice daří či nikoliv. Veřejné finance mnoha zemí jsou navíc zatíženy strukturálními problémy, vnitřním zadlužením. Skeptik by možná mohl říci, že se veřejné finance vymkly kontrole a dříve či později narazí do zdi. Čtěte více: Kdy narazí státní finance do zdi? 

Jenže když nastane sestupná fáze hospodářského cyklu, dochází k poklesu daňových příjmů, vlády vynakládají veřejné prostředky na záchranné ekonomické baličky nebo na sanaci vznikajících problémů, problémy veřejných financí se stupňují. Veřejné finance se zdají být těžce zvládnutelné a úředník centrální banky může jen v pravidelné zprávě konstatovat: „vysoké schodky veřejných financí a prudce rostoucí vládní zadlužení ve vyspělých zemích představují jedno z hlavních rizik pro finanční stabilitu.“

Vysoké vládní dluhy znamenají zdražení hypoték

Rostoucí vládní dluhy (i přes jejich více či méně skrytou monetizaci, tedy financování nově natištěnými penězi) odčerpávají zdroje z finančních trhů. Čím více vydávají vlády dluhopisů, tím méně peněz pro potřeby úvěrování domácností a podniků zbývá. Peníze, které mohla banka půjčit třeba prostřednictvím hypotéky, raději půjčí státu nakoupením vládního dluhopisu. Pro banku je to jednodušší a je s tím méně práce. Peníze, které by si mohla půjčit firma k financování nového podnikatelského záměru, prostě utratí některý stát, který podnikatele v nabídnutých úrocích přeplatí.

Dlouhodobé úrokové sazby nemusí růst jen pouze kvůli výše uvedenému, ve výnosech se může prostřednictvím rizikové přirážky odrážet i ztráta důvěry ve schopnost vlád dluhovou službu financovat. S růstem dlouhodobých úrokových sazeb pak nutně rostou i náklady na dluhovou službu u privátního sektoru domácností a firem. V souvislosti s růstem dlouhodobých úrokových sazeb pak může být člověk, který refinancuje svou hypotéku, šokován, že i když jeho příjmy stagnují, splátky jeho hypotéky narostly o několik tisícovek. Podobný tlak rostoucích úroků dopadá na podnikatele. Díky rostoucím nákladům na dluhovou službu klesá všeobecná schopnost splácet dříve přijaté úvěry, začíná působit další faktor podkopávající finanční stabilitu.

Je to takový začarovaný kruh. Rostoucí úrokové sazby z vládních dluhopisů znamenají drahé úvěry pro domácnosti a podniky, ekonomická aktivita je utlumena, lidé a podniky méně vydělávají, a také méně odvádějí na daních. Příjmová stránka rozpočtů je oslabena a veřejné finance jsou ještě více oslabeny.

Český vládní dluh

Zpráva o finanční stabilitě centrální banky varuje: přestože se vládní zadlužení v ČR může jevit (…) aktuálně jako relativně bezproblémové, ze střednědobého hlediska je varovným signálem především rychlá dynamika jeho zvyšování. Česká republika patří mezi země, kde trend růstu vládní dluhu je varovný i přes to, že český trh s vládním dluhem nezaznamenal výrazné zhoršení a zvýšená citlivost finančních trhů na vývoj českých vládních financí se do výnosů vládních dluhopisů ČR prozatím promítla jen mírně.

dan_z_prijmu

Rizikem pro finanční nestabilitu v Česku je podle pracovníků České národní banky skutečnost, že při narůstající globální rizikové averzi vůči ekonomikám s nepříznivým fiskálním výhledem by se riziková prémie na český vládní dluh mohla zvyšovat rychleji, než je v současné době obecně očekáváno. Riziko je posíleno i tím, že tolerance k hodnocení schopnosti financovat státní dluh je v případě malých zemí ve srovnání se zeměmi velkými mnohem menší.

Ze střednědobého hlediska je tak vývoj domácích veřejných financí velmi silným rizikem. Úřad centrální banky volá po konsolidaci veřejných financí, a pokud tato nenastane, bude to znamenat problémy a důvody pro možnou budoucí finanční nestabilitu. Čtěte více: Na státní dluh každý přispívá dvacetikorunou­ denně

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).