Hlavní navigace

Proč vlastně nakupovat české potraviny?

8. 9. 2014
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Vaření se stalo takřka novým náboženstvím. Jelikož nejsme na gastronomickém webu, položme si zásadní (a pro mnohé konzervativnější čtenáře i provokativní) otázku: Má smysl kupovat české potraviny?

Tento text je názorovým vyjádřením autora. Redakce serveru Měšec.cz není jeho autorem a nemusí se ztotožňovat s obsahem názoru.

Kdo by neznal jména jako Pohlreich, Babica, Sapík, Dita Pecháčková či komu by zůstal utajen Láďa Hruška a jeho „vaření“ uprostřed hlavních TV zpráv? Ale z čeho vlastně vařit?Patří k dobrému tónu, že každý ministr zemědělství nabádá Čechy, aby kupovali české potraviny. Politicky pochopitelné. Zahraji si trochu na ďáblova advokáta.

Pohled politický

Neměli bychom v roce 2014 uvažovat jako skuteční Evropané v hranicích EU a nejen postaru v hranicích národního státu – tedy ČR? Vím, oponent teď namítne: němečtí, slovenští, polští či belgičtí ministři dělávají totéž – doporučují své vlastní národní produkty. Ale není to již přežitá strategie a nemělo by jít Česko zbytku EU progresivně příkladem?

Proč se nepokusit alespoň zde udávat tón? Proč být pořád ve vleku ostatních? Nebyly národní státy příčinou např. světových válek? Pánové politici, proč jinde je nacionalismus potlačován, ale u jídla a pití preferován či dokonce podporován státem?

Za kritickou zmínku stojí i různé, bohatě dotované, ale přitom skoro neviditelné propagační programy, jako např. Domácí ryba (kampaň na podporu konzumace tuzemských sladkovodních ryb stála neuvěřitelných 150 milionů korun), které připomínají spíše černou díru na veřejné peníze než smysluplné akce.

Dalším problémem je vůbec dohledat, kde byla potravina vyrobena a do které země z ní poteče zisk a kde bude zisk vlastně zdaněn. Vypátrat skutečného původce je mnohdy úkol hodný legendárního detektiva. Kapitál je svou povahou mezinárodní (či jak se dnes moderně říká nadnárodní), takže je z prapodstaty věci dnes velice složité dohledat – kdo je a není český producent potravin.

Řada „českých zemědělců“ patří cizím vlastníkům a zdaňuje též v zahraničí či díky daňovým optimalizacím zdaňuje velmi málo či takřka nic.

Fotogalerie: Pekárna byla plná exkrementů hlodavců. A nejen to

Přebalené „české“ potraviny

Jednou z mála skutečných výhod „jídla z blízka“ je,  že neekologicky necestovalo přes půl zeměkoule. Dlouhá cesta přirozeně ani nepřidá na kvalitě potravin. Nicméně i zde platí výše zmíněná teze o složitosti určení původu potraviny pro běžného spotřebitele. Tedy, že máslo skutečně „vzniklo“ v Česku a nebylo zde jen „přebaleno“. Anebo kupující si sice může přečíst, že to které jídlo bylo vyrobeno v Česku, ale zpravidla už se nedozví, odkud pochází většina surovin, ze kterých byla jím zakoupená pochoutka skutečně vytvořena.
V tomto informačním blázinci proto nepřekvapí uvědomělá uživatelka populárního Mimibazaru, která kolegyním v diskuzi sděluje, že sehnala české banány.

Další mantrou je trend, že člověk si připlatí a dostane kvalitnější jídlo. Na první pohled logické, nicméně i zde existuje mnoho výjimek. Jak opakovaně prokazují různé spotřebitelské testy: levnější potraviny mohou být paradoxně kvalitnější než ty dražší. Například v testu MF Dnes z roku 2009 se můžete dočíst, že levná másla jsou dobrá a v testu dopadla lépe než dražší konkurence. A pak se v tom vyznejte, paní Supermarketová.

Fotogalerie: Obaly potravin od středověku po současnost

Šetříme na jídle. Dražší potravina není jistotou kvality

Když si uvědomíme, že ročně je v ČR přes 700 000 exekucí, rozhodně se lidem nemožno divit, že se snaží šetřit, a to i na jídle. Rozumné chování milionů lidí, aby též neskončili v rukou exekutorů. A navíc pokud nemají jistotu, že dražší potravina je skutečně kvalitnější, tak jim rozumíme dvojnásob.

Jedním z podporovatelů českého jídla je i prezident Miloš Zeman, který jej nejen rád konzumuje, ale též říkává, že raději podpoří ty podniky, které zdaňují v Česku, než v cizině.  Ano, tentýž Miloš Zeman, který při setkání s tenistkami řekl tuto větu: Vím, že jako všichni úspěšní lidé jste předmětem všudypřítomné závisti. A jeden z důvodů tohoto setkání je to, abych vám proti těmto závistivcům vyjádřil svoji podporu a poprosil vás, abyste je ignorovali, protože neumí nic jiného než závidět.

Je mi smutno z toho, pakliže někdo poukáže na daňová chytráctví našich celebrit (samozřejmě nejde jen o Petru Kvitovou), tak je okamžitě nazván závistivcem. A to dokonce prezidentem republiky, který jindy tak rád volá po řádném  placení daní a majetkových přiznáních.

Takže chudák spotřebitel má kupovat (třeba i dražší) české jídlo, aby daněmi z jídla podpořil státní erár, ale současně je nazván závistivcem, pokud se mu nelíbí, že se celebrity přehlašují do daňových rájů. Kde je konzistentnost postojů hlavy státu?

skoleni_15_4

Závěr

Lidé vždy budou kupovat jídlo podle ceny a kvality a ne podle „státní příslušnosti“,  ať se to politikům líbí či nikoliv.

Fotogalerie: Nejhorší potraviny roku 2013

Zdroj fotogalerií: Vitalia.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).