Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit zákonem stanovený rozsah svého majetkového společenství – společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků vzniklých v budoucnosti, ale i těch, které již tvoří jejich společné jmění.
Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
Co tvoří společné jmění manželů?
Společné jmění manželů je tvořeno majetkem nabytým některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství s výjimkou:
- Majetku získaného dědictvím, který se stává výlučným vlastnictvím dědice.
- Majetku získaného darem, který se stává výlučným vlastnictvím obdarovaného. Jsou-li obdarováni oba manželé, pak se dar (kupř. svatební) stane jejich spoluvlastnictvím, přičemž podíly obou manželů jsou stejné. Obdobně se postupuje i v případě, jestliže manželé něco společně zdědí.
- Majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví. Ve společném jmění proto nebude např. televizor zakoupený za peníze, které jeden z partnerů uložil na vkladní knížku ještě za svobodna. Domek získaný výměnou za darovanou nebo zděděnou chalupu po rodičích také zůstane ve výlučném vlastnictví jen toho manžela, který dědil nebo byl obdarován. Vyplatí se však mít doklady, jež potvrdí, že dražší movitý majetek byl získán ještě před sňatkem. Zakoupí-li ale manžel kupř. automobil částečně za peníze utržené prodejem zděděné chaty a zčásti za prostředky společné, stane se vůz jměním společným.
- Věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů (ošacení, obutí, hygienické a zdravotnické potřeby atp.).
- Věcí vydaných v rámci restituce majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.
Do společného jmění manželů dále pohledávky a závazky, které některému z manželů nebo oběma společně vznikly za trvání manželství. Výjimku tvoří:
- Závazky týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů.
- Závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
Výnosy, přírůstky, užitky z majetku, který je ve výlučném vlastnictví i jen jednoho z manželů, patří do společného jmění manželů. Naproti tomu do společného jmění nepatří majetek, který nabyl manžel ještě před vznikem manželství, a dále výsledky vlastní tvůrčí činnosti, např. obrazy, sochy, knihy apod., pokud nedojde k jejich realizaci. Naopak věci sloužící výkonu povolání zásadně jsou součástí společného jmění.
Příklad:
Umělecké dílo tedy není součástí společného jmění, byť jej manžel vytvořil během manželství. Peníze, jež za jeho prodej utržil, však už jsou součástí společného jmění. Naopak zařízení dílny, v němž manžel jako svou živnost provozuje řemeslo, spadá do společného jmění.
Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí obchodního, resp. členského podílu účast druhého manžela na společnosti nebo družstvu s výjimkou družstev bytových.
Co lze upravit smlouvou
Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci, které tvoří obvyklé vybavení společné domácnosti.
Obdobná majetková a právní opatření mohou učinit rovněž muž a žena, kteří teprve chtějí uzavřít manželství a upravit své budoucí majetkové poměry v manželství. Takové smlouvy se uzavírají především za účelem ochrany rodinného majetku zejména s ohledem na rizika, která přináší podnikatelská činnost jednoho z manželů.
Nejen zúžení, také rozšíření jmění
Smluvně je ale možné společné jmění nejen zúžit, ale také rozšířit. V praxi se s tím můžeme setkat nejčastěji, pokud jde o nemovitosti – pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Snoubenci či manželé své společné jmění rozšiřují třeba o rodinný dům, který dosud vlastnil jen jeden z nich. Když se v něm manželé chystají společně žít, obvykle se do něj chystají i investovat budoucí společné finanční prostředky. Dojde-li k rozšíření společného jmění o dům, druhý manžel tak nebude vynakládat peníze na cizí majetek.
S ohledem na notářské poplatky za sepsání majetkové smlouvy může být ale levnějším řešením, když jeden z manželů daruje druhému manželovi (tedy bezúplatně na něj převede) spoluvlastnický podíl na nemovitosti.
Změna pravidel hospodaření
Manželé nebo snoubenci mohou také změnit pravidla o společné správě majetku a dohodnout se, že každý bude s určitými věcmi disponovat samostatně bez ohledu na názor svého protějšku. Jinak platí opačný princip, tedy že kromě drobných vydání a obvyklých úkonů musejí se všemi majetkovými opatřeními souhlasit oba manželé.
Příklad:
Koupě vozu nebo zahraničního zájezdu vyšší ceny je úkonem nad obvyklou správu majetku a pokud by jeden z manželů namítal neplatnost tohoto úkonu, neboť ho manžel učinil bez jeho souhlasu, musel by ho (např. kupní smlouvu) soud prohlásit za neplatný. Opomenutý manžel ale musí neplatnost namítnout v promlčení lhůtě 3 let. Naopak k běžným záležitostem, které se týkají společných věcí, např. přijetí dopisu, vyřízení objednávky na dodávku zboží menší hodnoty, placení inkasa (tzv. SIPO) apod., nemusí mít manžel souhlas druhého manžela a právní úkon by byl platný.
Ne každá smlouva o převodu vlastnictví věci, uzavřená jen jedním z manželů nad rámec obvyklé správy, je neplatná. Souhlas opomenutého manžela k právnímu úkonu nad rámec obvyklé správy lze učinit i dodatečně.
Pozor na exekuci
Při exekuci se mohou pravidla chápání společného jmění lišit. Exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů.
Za majetek patřící do společného jmění dlužníka a jeho manžela se pro účely exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Při exekuci se nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhaného dluhu. Totéž platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek dlužníka, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Rozhodující tedy je, že exekučně vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství.
Obranou je vylučovací žaloba
Druhý manžel se může proti exekuci bránit tzv. vylučovací žalobou, kterou se navrhuje vyloučení určitých věcí z exekuce. Takto lze postupovat, pokud byl nařízenou exekucí postižen majetek patřící do společného jmění manželů, avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který:
- podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah této smlouvy,
- náležel výhradně dlužníkovi proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě.
Manžel, který chce vylučovací žalobou ochránit majetek, tak musí prokázat, že:
- vymáhaný dluh vznikl před uzavřením manželství,
- smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění nebo smlouva o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství byla uzavřena a stala se účinnou před vznikem vymáhaného dluhu a současně věřiteli byl v době vzniku dluhu znám obsah těchto majetkových smluv,
- vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství pouze dlužníkovi při používání majetku, který mu náležel výhradně proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě.
Použitá literatura: Dvořáková – Závodská, J.: Exekuce a společné jmění manželů, Právo a rodina č. 11/2004, LINDE nakladatelství s.r.o.; Sýkorová, P.: Vezměte dluhy na sebe, Profit č. 7/2008, Stanford a.s.
