Hlavní navigace

Pár minut před kontrolou nenastartovala auto, sebrali jí za to podporu

17. 9. 2015
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Úředníci na Úřadu práce jsou na výmluvy zvyklí a nenastartované auto z důvodu zimních mrazů bylo automaticky důvodem k odebrání podpory bez ohledu na okolnosti. Tentokrát ale narazili.

Uchazeče o zaměstnání nelze automaticky omluvit ze stanovené kontroly jen proto, že se telefonicky omluvil. Musí si plnit své povinnosti. Na druhou stranu ale úřady musí zvažovat při rozhodování o vyřazení z evidence konkrétní situaci a uchazečovy důvody, a to i s ohledem na celkový kontext a často nepříznivou sociální a finanční situaci. A to je právě námi popisovaný případ.

Rozsudkem spis. zn. 4 Ads 109/2013, ze dne 30. 4. 2014, se Nejvyšší správní soud ČR zastal ženy, která byla vyřazena z evidence úřadu práce z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. 

Jeďte autobusem, říkala úřednice

Dne 8. 12. 2011 byl uchazečce o zaměstnání stanoven termín k dostavení se na úřad práce na den 2. 2. 2012 v 10:40.

V 10:30 toho dne ji telefonicky omlouval známý, protože paní nemůže nastartovat auto a odjet z Nechanic do Hradce Králové a že chce přeobjednat. Volajícímu známému příslušná úřednice sdělila, že paní sice může přijít další den, ale že nenastartování auta není vážný důvod pro nedostavení se na úřad práce ve stanoveném termínu, přičemž doporučila, aby se paní dostavila ještě dne 2. 2. 2012 do 13:30 hodin, když si úřednice ověřila, že spoj z Nechanic do Hradce Králové má ještě jet.

Hned následující den bylo s paní zahájeno správní řízení ve věci jejího vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro maření součinnosti s úřadem práce bez vážného důvodu.

Uchazečka na svou obranu marně vysvětlovala, že se jí rozbilo auto, a protože neměla kredit v mobilním telefonu, na úřad volal její přítel, který měl domluvit náhradní schůzku. Vysvětlovala, že dne 2. 2. 2012 nemohla nastartovat auto a že neměla ani finanční prostředky k dobití kreditu mobilního telefonu, prozvonila proto známého, který jí zavolal zpět, a poprosila jej o omluvení a dohodnutí náhradního termínu, přičemž poukazovala na svou tíživou finanční situaci; známý jí sdělil, že se na úřad práce má dostavit ještě týž den, nebo následujícího dne. Jelikož nebyla schopná téhož dne se dostavit na úřad práce, přijela až následující den.

Úřad práce: Mohla jste problémy předvídat.

Úřad práce argumentoval především tím, že nenastartování naftového motoru je v zimě rozumně předvídatelná překážka, na kterou měla být dotyčná připravena, a tudíž nepředstavuje vážný důvod dle zákona o zaměstnanosti.

Nejvyšší správní soud, ke kterému se případ dostal, konstatoval, že vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání představuje velký zásah do sociální sféry takto vyřazeného uchazeče. Úřad práce totiž vyřazenému uchazeči již nadále neposkytuje péči podle zákona o zaměstnanosti, tj. nezprostředkovává pomoc při hledání zaměstnání, vyřazený uchazeč se nemůže účastnit rekvalifikace organizované úřadem práce a nemůže mu být vyplácena podpora v nezaměstnanosti ani případná podpora v rekvalifikaci.

Přísnost úřadu práce byla absurdní

Povinností úřadu práce v dané věci bylo podle soudu zabývat se všemi okolnostmi případu v jejich vzájemné souvislosti. Akceptace přístupu úřadu práce by vedla ke zcela absurdnímu závěru v tom směru, že uchazeči o zaměstnání by se na úřad práce měli „pro jistotu“ dostavit minimálně den předem, protože vyjma náhlé životní pohromy by prakticky jakákoli situace bránící v dostavení se uchazeče na úřad práce byla při zpětném pohledu „rozumně předvídatelná“, tudíž by nezakládala vážný důvod ve smyslu zákona o zaměstnanosti. Nelze totiž po nikom požadovat, aby si domýšlel všechny možné eventuality, které by mohly nastat, a na ně se „pro jistotu, protože jsou rozumně předvídatelné, připravit“.

Nejvyšší správní soud nadto připomněl, že výčet vážných důvodů obsažený v ust. § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti je toliko výčtem demonstrativním (rozuměj: příkladným), neboť jiné vážné osobní důvody jsou poměrně širokým pojmem a neomezují se jen na příklady v tomto ustanovení uvedené. Vážný důvod tak může představovat i jiný vážný osobní důvod nebo důvod zvláštního zřetele hodný.

Za důležité považoval Nejvyšší správní soud v posuzované věci rovněž okolnost, že uchazečka se snažila svou situaci ihned řešit, a to nejprve telefonicky, následně i osobně následující den, tedy postupovala v souladu s ust. § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.

Správními orgány by měly být akceptovány situace, ke kterým může běžně v lidském životě docházet, které však budou umocněny nepříznivou finanční a sociální situací uchazeče o zaměstnání.

Správní orgány by měly vždy citlivě posoudit situace, ke kterým v lidském životě běžně dochází a které znemožňují uchazečům o zaměstnání dostavit se včas na jednání k úřadu práce, přičemž mají zohlednit to, jestli se nejedná o účelové a úmyslné vyhýbání se povinnostem uchazeče o zaměstnání a zda se uchazeč aktivně snaží vzniklou situaci adekvátními prostředky řešit.

Absolutní trvání správních orgánů na tom, že uchazeči musí být přítomni v daném termínu na úřadu práce bez ohledu na okolnosti daného případu s argumentem, že řada věcí je „rozumně předvídatelná“, je zjevně přehnané a neadekvátní.

Jak mají úřady postupovat

Uchazeči mají být vyřazování v důsledku jejich nekorektního, liknavého či nedisciplinovaného přístupu.

Přitom však z ničeho nevyplývá, že by právě dotyčná uchazečka ignorovala úřad práce nebo že by měla úmysl mařit součinnost s ním. Vyřazená uchazečka po celou dobu s úřadem práce bezkonfliktně spolupracovala a shora naznačený exces nedostavení se na plánovanou kontrolu vykazoval známky vážných osobních důvodů hodných zvláštního zřetele.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že vždy je potřeba hodnotit a řádně se zabývat všemi okolnostmi toho kterého případu. Správní orgány by měly mít k problémům a potížím fyzických a právnických osob (účastníků řízení) co možná největší pochopení a postupovat ve vztahu k nim vstřícně a objektivně. Ostatně také správní řád stanoví, že veřejná správa je službou veřejnosti. Ve vztazích podle zákona o zaměstnanosti to platí dvojnásob – správní orgány by se zde měly snažit nezaměstnanému co nejvíce pomoci v jeho situaci na trhu práce.

Nejvyšší správní soud uvedl, že nelze uchazeče o zaměstnání automaticky omluvit jen na základě toho, že úřadu práce podal omluvu např. prostřednictvím telefonu, a že je nutné trvat na tom, aby uchazeči o zaměstnání plnili své povinnosti. Na druhou stranu však je nutné, aby správní orgány při rozhodování o vyřazení z evidence zvážily konkrétní situaci a důvody tvrzené uchazečem, a to zejména s ohledem na celkový kontext věci a často nepříznivou sociální a finanční situaci uchazeče o zaměstnání.

skoleni_15_4

Správní orgány by měly vždy citlivě posoudit situace, ke kterým v lidském životě běžně dochází a které znemožňují uchazečům o zaměstnání dostavit se včas na jednání k úřadu práce, přičemž mají zohlednit to, jestli se nejedná o účelové a úmyslné vyhýbání se povinnostem uchazeče o zaměstnání a zda se uchazeč aktivně snaží vzniklou situaci adekvátními prostředky řešit.

Tím, že správní orgány přihlédnou k okolnostem a způsobu jednání uchazeče o zaměstnání, nezmírní dopady zákona o zaměstnanosti, ale citlivě napomohou posoudit případ ve všech jeho souvislostech a rozhodnout spravedlivě tak, že vyřadí z evidence uchazečů o zaměstnání pouze ty, kteří maří součinnost s úřadem práce bez vážných důvodů a kteří tak neplní své povinnosti vyplývající ze zákona o zaměstnanosti.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).