Hlavní navigace

Opravdu je český finanční svět o tolik horší, než ten zahraniční?

26. 10. 2010
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Jsou klienti českých bank opravdu takoví chudáci? Nebo jsou jen líní hledat výhodnější alternativy? Měl by snad vzniknout úřad chránící Čechy proti vlastní hlouposti?

Je pravda, že finanční instituce nespravedlivě a nad únosnou mez odírají své zákazníky? Že nabídka na českém trhu je slabá a nekvalitní, jak se každý den dočítáme v médiích? Trochu jsem se nad tímto tématem zamyslel a došel jsem k závěru, že nabídka sice je o něco slabší, ale hlavním viníkem jsou klienti, kteří o výhodnější služby nejeví dostatečný zájem. Pod pojmem dostatečný si představuji takový, který je klient ochoten projevit i činem, jako je změna finanční instituce, a ne jen povzdechem, jak jsme na tom špatně.

Větší odpovědnost pojišťoven

Největší slabiny vidím v oblasti pojištění. Například u majetkových pojistek je pravidlem, že pojistnou částku sjednává na své riziko klient. Naprostá většina lidí netuší, na jakou částku mají svůj majetek pojistit, aby pojišťovna v případě plnění nemohla namítnout tzv. podpojištění, ale aby zároveň nesjednali příliš vysokou částku a neplatili tak zbytečně vysoké pojistné. Přivítal bych pojistku, kde riziko stanovení pojistné částky přebírá na svoji zodpovědnost pojišťovna. Klient bude mít ve smlouvě uvedeno, jak vysoké plnění v případě zničení/odcizení věci dostane a jak dlouho bude daný limit platit (např. rok). Popřípadě by mohl dostat rozpis, jak se bude hodnota věci v následujících  letech snižovat (a v jakém vztahu k tomu bude výše pojistného) s tím, že po uplynutí této doby se uzavře smlouva nová.

I když si totiž v současné době klient sjedná plnění na tzv. novou cenu, tak hrozí, že v případě pojistné události pojišťovna namítne, že věc byla opotřebena (dle druhu) z více než padesáti, sedmdesáti nebo osmdesáti procent a z toho důvodu nebude vyplaceno plnění dle ceny nové, ale časové. Nebo pojišťovna může uvést, že věc (budova) nebyla v řádném technickém stavu (nemusí jít jen o zanedbanou údržbu, ale třeba i konstrukční vadu, které si klient nemusí být vědom), a z toho důvodu bude plnění omezeno.

Místo rezervotvorných produktů raději kvalitnější rizikové

U pojistek života a zdraví mi na trhu chybí pojistka, která by hradila „ztrátu pracovní schopnosti“. Pojistky jsou poměrně „vstřícné“ k „totálním“ škodám na životě a zdraví (smrt, úplná slepota, úplná hluchota, amputace), ale nedostatečně kryjí částečné ztráty těchto schopností (např. částečná ztráta hybnosti, porucha zraku, sluchu, řeči,…). Ty ale mohou pro člověka (dle druhu jím vykonávané práce) znamenat vyřazení z pracovního procesu. Zároveň však automaticky neznamenají přiznání plného invalidního důchodu (což je obvykle podmínka pro plnění, je-li v pojistce sjednána invalidita), protože i když jste byli např. lékařem a nyní už své povolání vykonávat nemůžete, je přece možné v družstvu invalidů navlékat korálky. Čtěte také: Proč po změnách nespořit na stavebním spoření?

Chybí mi proto pojistka, která by zaručila dostatečné plnění v případě, že klient v důsledku pojištěného rizika (může to být nemoc, úraz,..) není schopen vykonávat současné zaměstnání, popř. jiné zaměstnání, které je příjmem a odbornými požadavky se současným rovnocenné.

Cestovní pojištění s méně omezeními

Přivítal bych také celoroční pojištění léčebných výloh (ať samostatně, nebo k platební kartě) s neomezeným krytím a to včetně rekreačních sportů. Aktuálně mají pojištění léčebných výloh pouze dvě pojišťovny, obě pouze typ sjednávaný podle počtu dní a jedna z nich pouze pro území Evropy. Problém může nastat v případě, že se léčení v cizině výrazně protáhne přes pojištěnou dobu.

Dále případné plnění komplikují výluky. Jednou z nich je terorismus, druhou alkohol. Je obvyklé, že na dovolené nějaký ten alkohol konzumujete. Pak vám ale hrozí, že pojišťovna odmítne nebo sníží plnění i v případě, že se poraníte např. při pádu ze schodů, ačkoli alkohol nemusí být hlavní příčinou úrazu.

Obecně mi vadí i neprůhledný a pro klienty naprosto nesrozumitelný přístup pojišťoven, kdy bez poměrně slušných znalostí této oblasti nemáte šanci 100% porozumět tomu, co a za jakých podmínek vlastně pojišťujete.

Z pojišťovnictví se dle mého názoru vytratila poctivost. Zaměstnanci jsou od manažerů po poslední pěšáky hodnoceni a odměňováni dle produkce (v podstatě všichni prodejci pracují na živnostenský list), tedy dle objemu prodejů. Pojišťovny se snaží prodat za každou cenu, což vede k růstu provizí do nesmyslných výšek. Důsledky ale odnáší klient v podobě vyšší ceny pojistek, popř. ještě hůře ve „vytunelovaných“ pojistných podmínkách). Je to vidět i na reklamách, které jsou „útokem na city“. Čtěte více: Sedm největších chyb, kterých se můžete dopustit při jednání s pojišťovnou

Pokud už se přece jen prokáže nějaké to neetické až nezákonné jednání, které není možné odbýt jako nedorozumění nebo nepochopení ze strany klienta, finanční ústav to svede na externího partnera, popř. na selhání jednotlivce. Podobně to udělali alternativní prodejci energií, kdy byl jejich způsob prodeje shledán příliš agresivním. Ovšem snaha o nápravu žádná. Pro finanční ústavy (a pojišťovny zvláště) není hlavním partnerem klient, ale prodejce. A pokud se ten umí vykázat dostatečným objemem produkce, nechtějí si to s ním rozházet. On přece může kdykoli začít prodávat konkurenční produkty.

V bankovnictví je situace příznivější

O něco lepší je situace v bankovnictví, i zde je však poměrně slabá konkurence. I tady panuje praxe, že i přepážkoví pracovníci jsou více či méně nuceni „tlačit“ klientům nově nabízené produkty. V diskusních fórech si např. klienti stěžují na jednání pracovníků České spořitelny, kdy jim byly, s využitím neznalosti a nepřipravenosti klientů, staré typy účtů ( Sporožira, Komplexní a Výhodné programy) převedeny na (pro ně méně výhodné) Osobní účty. Na ČSOB zase skupina klientů podala žalobu, protože ještě v červnu 2008, kdy již islandská ekonomika trpěla problémy, jim banka doporučovala nákupy islandských dluhopisů.

Na druhou stranu už jsou v bankovnictví vidět alternativy. I pro běžné klienty se na trhu nabízejí produkty, které jsou výhodnější než ty, které mají velké bankovní domy. Zároveň jsou také dostatečně jednoduché, aby je pochopil i skutečně běžný klient. Pokud chcete účet, který vás nebude stát ani korunu, můžete si (za předpokladu dodržení určitých pravidel) vybrat Osobní účet zadarmo od Poštovní spořitelny, běžný účet od FIO banky nebo účet nabízený mBank. Zajímavé spořicí účty nabídne AXA a ING a na trh se chystá Wüstenrot a Zuno bank. Ze záložen mají zajímavé produkty Metropolitní spořitelní družstvo a Unibon. Čtěte více: Nejste spokojeni s bankou? Zkuste záložnu či kampeličku

Zahraniční platby jsou stále předražené

Zahraniční platby jsou u nás dražší, než by musely být. Některé firmy i soukromé osoby to již začaly řešit zakládáním účtů v zahraničí. Atraktivní je zejména Slovensko, kde kromě neexistence jazykové bariéry je i možnost levnějšího mezibankovního styku mezi vybranými ústavy (Česká spořitelna – Slovenská spořitelna, ČSOB ČR – ČSOB SR, Raiffensenbank – Tatrabanka). Výhodnou variantou může být také využití služeb FIO banky, která má převody z a na Slovensko zcela zdarma. Další atraktivní lokalitou je Německo, zejména Volksbank Löbau-Zittau, která zaměstnává i česky mluvící bankéře.

Běžně stojí převod v rámci EU kolem 200 Kč  (pozn, red. nejde jen o „národní“ eurovou měnu, stejné poplatky jsou i do zemí bez eura, například tuzemské europlatby), výjimkou je Fio banka, která je schopna provádět tyto platby za 50 Kč (klientům, kteří mají založen účet přímo na Slovensku je ale provádí zcela zdarma, ačkoli se systémem TARGET2, který využívá, si ne všechny banky umí 100% poradit.

Německé banky, které využívají k převodům DZ Bank (např. skupina Volksbank, do které patří i Čechy oblíbená Volksbank Löbau-Zittau) účtují příjemci poplatek za expresní platbu i když platba s tímto příznakem poslána nebyla. Velké naděje vkládám do očekávaného příchodu Zuno bank, která se chystá otevřít pobočky v ČR, na Slovensku a v Polsku, ale mám obavy, aby tento projekt nezašel na nějakou zbytečnou vadu na kráse.

Přes zmíněné nedostatky na českém trhu není nutné si hned zakládat účet za hranicemi. Mnoho let působí na našem trhu devizové společnosti a je až s podivem jak málo firem (a ještě méně soukromých osob) jejich služeb využívá. S devizovou společností zaplatíte nejen nižší poplatek za převod (v řadě případů dokonce žádný), ale dostanete se i na lepší kurz.

Moje osobní zkušenost z 4. 8. 2010:  platba do Německa, částka 1050,50 EUR. Kurz 24,75 Kč, poplatek 100 Kč. Stejný den kurz Komerční banky deviza-prodej 25,2276, poplatek 195 Kč. Rozdíl 48 haléřů na 1 EURu a 95 Kč na poplatku ve prospěch devizové společnosti.

Devizových společností je celá řada. Osobně nebo zprostředkovaně mám zkušeností s REOL, Fortissimo (vystupuje pod obchodními značkami Devizy.cz a Transfers4fre­e.com), Citco (od ledna 2010 vystupuje pod názvem Citfin), Rüesch a Divíškem. Dále existuje například ještě SAB, Interchange a Akcenta (ta již podala několik žalob na ČSOB pro nekalé obchodní praktiky a inicializování kartelových dohod). Čtěte také: Finanční podvody na internetu

Je škoda, že banky nejsou ochotné zprostředkovat otevření účtu ve svých pobočkách (mateřských/dce­řiných společnostech) v zahraničí a poskytnout zvýhodněné nebo i bezplatné převody mezi nimi. Na našem trhu toto nabízela pouze HSBC, ale ta se bohužel z retailu zcela stáhla. Přitom mě poměrně často oslovují lidé, kteří by měli zájem otevřít si účet jak v rámci Evropy, tak v USA, Kanadě nebo Austrálii,

Jsme na tom opravdu tak špatně?

Je bankovnictví u nás dražší než v zahraničí? Na to není jednoduchá odpověď. Stejně jako v zahraničí i u nás je možné mít produkty, které jsou zdarma. Je jich méně, nemají tak agresivní reklamu (mám účet na německém freemailovém serveru a každou chvíli vidím při přihlašování reklamní bannery na bezplatné bankovní produkty), ale jsou. Lidé o nich buď neví nebo jsou líní něco měnit. Rozdíl tedy není jen v nabídce, ale i v informovanosti. Lidé věnují více pozornosti tomu, jestli se hodí zelené lodičky k modré sukni, než jaký je pro ně nejvhodnější finanční produkt.

Otázkou je, jestli má člověk „právo na to být hloupý“ a doplácet na to, nebo jestli ho má stát proti jeho vlastní hlouposti chránit. V oblasti bankovních účtů se zatím regulace ukázala jako kontraproduktivní. Za právo dostat zpět část ročního poplatku při předčasném vrácení platební karty platíte místo 200 Kč ročně za kartu 20 Kč měsíčně (= 240 Kč ročně, tedy 20% zdražení) a povinný výpis „zdarma“ máte zahrnutý ve vyšším měsíčním paušálu za vedení účtu. Tady se tedy snaha moc nepovedla.

skoleni_15_4

Trošku jiné je to v oblasti úvěrů. Zrovna v den, kdy jsem začal psát toto zamyšlení, jsem dostal dopis se žádostí o radu. Člověk s (dle kontextu dopisu usuzuji že hrubým) příjmem asi 25 000 Kč si s přítelkyní (která právě odešla na mateřskou ve výši asi 8 100 Kč) nadělal dluhy na kreditních kartách a dalších produktech ve výši asi půl milionu Kč a nyní neví, jak z toho ven. Pravděpodobně jde pro něj o částku nesplatitelnou. Dle mého názoru stát dělá v „obraně proti vlastní hlouposti“ hodně (i když vlastně z donucení – přebíráním norem EU). Ukládá povinnost uvádět RPSN, a od příštího roku bude platit i možnost „vrátit úvěr“ do 14 dnů. Tento luxus si ovšem zaplatíme – a to pravděpodobně všichni. Ti, kteří si půjčí, v ceně úvěru. Ti spořivější v nižším úroku z vkladů a možná něco „zbude“ i na stát ve formě nižších daní z nižších příjmů bank. Kdo si ukrojí největší krajíc, je v tuto chvíli obtížné říci (odhaduji, že to budou žadatelé o úvěry). A stejně se najdou tací, kteří podepíší jakkoliv nevýhodnou smlouvu (třeba i s firmou, jejíž inzerát viděli někde na autobusovém nádraží), aby si mohli nakoupit věci, které vlastně nepotřebují.

Jak je ještě více bránit proti vlastní hlouposti? Má snad vzniknout úřad, který bude vydávat „povolení k zadlužení“? Povede údaje o tom jak velký dluh a na jaké účely si může člověk vzít (inspirovat by se mohl v „hráčských zákonech“ v Rakousku, kde má kasino povinnost zjišťovat, zda jsou prohry klienta úměrné jeho příjmům) a bez kterého nesmí dotyčnému žádná finanční společnost půjčit? Možná by to nebyl úplně špatný nápad, jen mám obavu, abychom fungování takovéhoto úřadu opět neplatili všichni a ti, kteří mají být příslušnými zákony ochráněni, si stejně najdou způsob, jak si hodit smyčku na krk.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Neúnavný přispěvatel do diskuzních fór na českém internetu je zároveň moderátorem diskusí na serverech Měšec.cz a FinExpert.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).