Hlavní navigace

Můžete si říci o 10 % za půjčku na jediný den?

25. 10. 2012
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Jaké úroky si u půjček mohou sjednat občané mezi sebou?

Jistý věřitel dne 6. 2. 2002 půjčil jistému dlužníkovi částku 300 000 Kč. Tato částka měla být vrácena do 7. 2. 2002 spolu se smluveným úrokem ve výši 10 % z dlužné částky. Pro případ, že nebude půjčená částka včas vrácena, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, splatná v hotovosti do 7 dnů po jejím vyúčtování.

Dluh byl zaplacen až před soudem

Dlužník však včas peníze nevrátil, a proto jej věřitel zažaloval. Jistinu dluhu, tedy dluh samotný v částce 300 000 Kč, vrátil žalovaný až průběhu soudního řízení, které byl nucen věřitel iniciovat. Smluvený úrok ani smluvní pokutu, kterou mu věřitel vyúčtoval, však žalovaný dlužník nadále nezaplatil. Rozhodnout musel soud. Čtěte také: Tip: Jak nepřijít na buben při půjčkách mezi kamarády

Smluvní úroky (odměnu věřiteli) ne, pokutu za prodlení ano

Pokud jde o úrok ve výši 30 000 Kč, tak soud prvního stupně shledal ujednání o něm ve smlouvě o půjčce neplatným pro rozpor s dobrými mravy, neboť půjčka byla poskytnuta na jediný den a s ohledem na to je 10% úrok nepřiměřeně vysoký. Výši smluvní pokuty sice nepřiměřenou neshledal, ale mohl ji žalobci – věřiteli přiznat jen od počátku prodlení žalovaného s vrácením půjčené částky do 8. 12. 2003, ke kterému žalobce naposledy provedl její vyúčtování. (Tady poznamenávám, že udělal žalobce chybu, pokud chtěl dostat vyšší částku a získat smluvní pokutu i za další období. Správně měl v žalobě vymezit částku, která byla splatnou ke dni podání žaloby soudu a následně případně žalobu rozšířit o další konkrétní částku nebo částky za další období.)

Oba účastníci sporu se odvolali. Odvolací soud změnil výrok soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy přiznal věřiteli nárok na 10% úplatu – smluvené úroky za půjčení částky 300 000 Kč. Ohledně smluvní pokuty se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, a to jak pokud jde o přiměřenost její výše, tak i co se týče nedostatku jejího vyúčtování po 8. 12. 2003. Ujednání o smluveném úroku je však podle názoru odvolacího soudu platné. Částka 30 000 Kč se jeví jako přiměřená úplata za půjčení tak vysoké částky jakou je 300 000 Kč, žalovaný byl s jejím zaplacením srozuměn a v průběhu řízení neuvedl nic, co by svědčilo o uzavření smlouvy v tísni nebo pod nátlakem. Proto je jeho povinností tuto částku žalobci zaplatit.

Dovolání k Nejvyššímu soudu ČR si podal žalovaný dlužník. Namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku přiměřenosti výše smluveného úroku z půjčky, když princip smluvní volnosti postavil nad princip dobrých mravů. Žalovaný poukázal na to, že obvyklý úrok z půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v roce 2002 se pohyboval kolem 15 % ročně, zatímco úrok sjednaný účastníky by v přepočtu činil 3650 % ročně, a vyslovil přesvědčení, že s ohledem na tuto skutečnost je závěr odvolacího soudu o platnosti ujednání o smluveném úroku nesprávný. Čtěte také: Lichvář nepotřebuje dluh splatit, chce z něj dlouhodobě profitovat

Právní úprava

Podle ust. § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

Podle ust. § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Občanský zákoník nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz mezi fyzickými osobami. Soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem.

Všeobecně platný verdikt (judikát) Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 33 Odo 234/2005, ze dne 24. 1. 2007, uzavřel následovně:

„Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 

I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.

To platí i pro danou věc. Byla-li půjčka poskytnuta na jediný den (a skutečnost, že k jejímu vrácení došlo až se značným časovým odstupem, je pro posouzení přiměřenosti smluveného úroku bez významu, neboť pro tento případ byl věřitel chráněn dohodnutou smluvní pokutou) a smluvený úrok činil 10 % půjčené částky, je z porovnání s obvyklou úrokovou mírou peněžních ústavů (které musí být základním východiskem pro úvahy o případném rozporu s dobrými mravy) zcela zřejmé, že tato míra byla překročena téměř dvěstěpadesátkrát. Ujednání o takto vysokém úroku ovšem nelze než považovat za hrubě odporující dobrým mravům, jak je chápe současná judikatura, a tedy za neplatné.“

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu spis. zn. 33 Odo 234/2005, ze dne 24. 1. 2007)

dan_z_prijmu

Nejvyšší soud ČR tedy zrušil výrok odvolacího soudu, kterým byl změněn výrok soudu prvního stupně, a věc mu, tedy ohledně smluvních úroků, vrátil k dořešení.

Čtěte: Advokát pochybil? Žalujte ho o náhradu škody

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).