Hlavní navigace

Místo proplácení přesčasů dostal další smlouvu. Všechno zpětně vysoudil

10. 3. 2016
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Druhou smlouvou na tutéž práci se zaměstnavatel proplácení přesčasů nevyhne. Dvě zaměstnání u jedné firmy se musí druhově lišit.

U jednoho zaměstnavatele můžete mít i dvě zaměstnání. To za podmínky, že budou na odlišný druh práce. Nestačí jen, aby druhé zaměstnání doplňovalo pracovní náplň toho prvního, a kromě toho nesmí být ani vykonáváno ve stejné pracovní době stanovené pro první zaměstnání.

Stejně druhově vymezenou práci nemůžete u téhož zaměstnavatele vykonávat ani v rámci dalšího pracovního poměru ani na dohody o práci konané mimo pracovní poměr.

Dva pracovní poměry i kombinace s dohodou

Práci pro zaměstnavatele můžete vykonávat nejen v jednom, ale i v dalším pracovním poměru (dalších pracovních poměrech). Nebo pro něj můžete ještě vedle práce v pracovním poměru vykonávat i práci na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Práva a povinnosti vyplývající z těchto paralelních pracovněprávních vztahů se posuzují samostatně.

Zákoník práce neomezuje rozsah dalšího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele. Rozsah dalších pracovněprávních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr omezuje pouze limitem 300 hodin v kalendářním roce, do kterého lze uzavřít dohodu o provedení práce, a ustanovením, že na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

Zákoník práce ani nestanoví, že byste museli vykonávat práci v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jen mimo pracovní dobu stanovenou pro původní pracovní poměr, jak tomu bylo v případě tzv. vedlejší činnosti zaměstnance podle předchozího zrušeného zákoníku práce, který platil do 31. 12. 2006.

Jediným omezením pro vznik dalšího základního pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je podmínka, že práce, kterou máte v dalším pracovněprávním vztahu vykonávat, je jiného druhu než práce vykonávaná v původním pracovním poměru.

Účelem této právní úpravy je zamezit obcházení ustanovení zákoníku práce o pracovní době, době odpočinku a práci přesčas, k němuž by při výkonu práce stejného druhu v dalším pracovněprávním vztahu mohlo docházet.

Práce v dalším zaměstnání musí být odlišná

O práci jiného druhu, kterou můžete konat v dalším pracovněprávním vztahu, se jedná tehdy, jestliže povaha činností charakterizujících práci, kterou máte vykonávat v dalším pracovněprávním vztahu, je odlišná od povahy činností, které děláte v původním poměru. Zároveň by mělo platit, že práce ve druhém poměru není jen doplnění té původně sjednané o činnosti, které s ní bezprostředně souvisejí, jsou výkonem této práce podmíněny a které mají být konány v době stanovené pro původní pracovní poměr (i když samy o sobě nespadají do druhu práce sjednaného v tomto pracovním poměru).

Jako řidič a jako výběrčí peněz za dovezené zboží

Za uvedených podmínek s vámi může zaměstnavatel uzavřít vedle pracovní smlouvy i dohodu o pracovní činnosti, jestliže na základě této dohody budete vykonávat práci v rozsahu nepřekračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

V případě, který posuzoval Nejvyšší soud ČR, měl zaměstnanec, který už u zaměstnavatele pracoval jako řidič rozvozu, na základě dohody o pracovní činnosti (tedy dalšího pracovně-právního vztahu, který uzavřel se zaměstnavatelem) provádět výběr peněz při rozvozu zboží.

Přestože povaha činností spojených s výběrem peněžní hotovosti za zboží od zákazníků je nepochybně odlišná od povahy činností charakterizujících práci řidiče při rozvozu zboží, představovaly činnosti související s výběrem peněz jen doplnění pracovní náplně zaměstnance vyplývající z druhu práce řidiče (bezprostředně souvisely s výkonem práce řidiče, který rozváží zboží, jehož cenu má zákazník zaplatit v hotovosti po jeho dodání, a byly výkonem této práce podmíněny, protože bez toho, že by zaměstnanec jako řidič zboží zákazníkům přivezl, by jeho cenu v hotovosti od nich nemohl vybírat). Výběr peněz byl také konán v průběhu doby stanovené pro výkon práce řidiče, aniž by bylo v rámci evidence odpracované doby, kterou musel zaměstnavatel u pracovníka vést, rozlišováno, kdy a v jakém časovém rozsahu žalobce konal práci řidiče a kdy a v jakém časovém rozsahu prováděl činnosti spojené s výběrem peněz za zboží.

Za tohoto stavu nebyla práce spočívající ve výběru peněz jiného druhu než práce řidiče při rozvozu zboží na základě pracovní smlouvy a žalobce proto nemohl vykonávat výběr peněz na základě dohody o pracovní činnosti. Z toho plyne, že dohoda o pracovní činnosti svým obsahem i účelem, kterým zjevně bylo dosáhnout toho, aby doba odpracovaná žalobcem v souvislosti s výběrem peněz od zákazníků nebyla zahrnována do jeho pracovní doby při výkonu práce řidiče a tím i do doby práce přesčas, odporuje zákonu, a je proto neplatná.

Zaměstnanec dostal zaplaceno zčásti dvakrát za totéž

Zaměstnanec tak jako žalobce uspěl ve sporu se svým zaměstnavatelem. Domáhal se doplacení mzdy a příplatku za přesčasovou práci jak před soudem prvního stupně, před odvolacím soudem, tak i dovolacím soudem, když Nejvyšší soud ČR dovolání žalovaného zaměstnavatele proti rozsudku odvolacího soudu zamítl svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 1573/2012, ze dne 11. 6. 2013.

Žalovaný zaměstnavatel marně v dovolání namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku platnosti dohody o pracovní činnosti, neboť dohoda podle jeho názoru neobchází zákon a nebyla sjednána na práce, které jsou součástí pracovní náplně kryté pracovní smlouvou. Obsahem práce, který vyplýval z dohody, nebylo jen samotné převzetí peněz, ale též vyúčtování ceny zákazníkovi, přepočítání peněz, vystavení potvrzení o převzetí ceny zboží, uložení převzaté částky, její opatrování po dobu převozu a následné vyúčtování v pokladně žalovaného; tyto činnosti žalobce vykonával nad rámec práce sjednané dle pracovní smlouvy.

Nejvyšší soud ČR souhlasil i se závěrem odvolacího soudu, že mzda a příplatek za práci přesčas, na které žalobci vznikl nárok, nemohou být sníženy o částku 24 018 Kč zaplacenou žalobci na základě neplatné dohody o pracovní činnosti, jak požadoval a namítal zaměstnavatel. Přijal-li zaměstnanec od zaměstnavatele nebo zaměstnavatel od zaměstnance plnění na základě neplatného pracovněprávního úkonu, jde o bezdůvodné obohacení.

Povinnost zaměstnance vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z neplatného pracovněprávního úkonu, popřípadě mu poskytnout peněžitou náhradu za plnění, jehož vydání není dobře možné, je modifikována ve prospěch zaměstnance jednak ust. § 331 zákoníku práce, z něhož vyplývá, že vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. A dále (v rozhodné době pro posouzení případu ust. § 19 odst. 2 část věty před středníkem zákoníku práce, nyní) ust. § 19 odst. 3 zákoníku práce, podle něhož neplatnost právního úkonu nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám.

To znamená, že zaměstnanec je povinen vydat zaměstnavateli plnění z neplatného pracovněprávního úkonu (poskytnout mu peněžitou náhradu za plnění, jehož vydání není dobře možné) jen za splnění podmínek uvedených v ust. § 331 zák. práce a jen tehdy, jestliže neplatnost právního úkonu způsobil výlučně sám.

Protože v posuzovaném případě nemůže být pochyb o tom, že neplatnost dohody o pracovní činnosti nezpůsobil výlučně sám zaměstnanec, není povinen plnění ve výši 24 018 Kč přijaté na základě této dohody zaměstnavateli vydat, a o toto plnění proto nemůže být snížen jeho nárok na mzdu a příplatek za práci přesčas vykonanou pro žalovaného v pracovním poměru.

Ve zkratce

O práci jiného druhu, kterou můžete konat v dalším pracovněprávním vztahu, se jedná tehdy, jestliže povaha činností, kterou máte vykonávat v dalším pracovněprávním vztahu, je odlišná od povahy činností, jimiž se vyznačuje práce vykonávaná v původním pracovním poměru, a jestliže činnosti v dalším pracovněprávním vztahu nepředstavují jen doplnění pracovní náplně v původním poměru. A to i když samy o sobě nespadají do druhu práce sjednaného v tomto pracovním poměru.

skoleni_15_4

Za těchto podmínek s vámi může zaměstnavatel uzavřít vedle pracovní smlouvy i dohodu o pracovní činnosti, jestliže na základě této dohody budete vykonávat práci v rozsahu nepřekračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, ze dne 11. 6. 2013, spis. zn. 21 Cdo 1573/2012)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).