Levné předvolební hypotéky

Není to tak dávno, co naprosto stejná vláda podobný systém podpory bydlení zrušila. Ale blíží se volby a tohle jejímu obrazu rozhodně neuškodí. Ale nutno jí přiznat, že nový program levných hypoték je přece jen trochu promyšlenější. I když ne o moc.

Věc se má tak. Fond rozvoje bydlení bude od 15. dubna poskytovat lidem do 36 let dvou set tisícovou hypotéku jen za tří procentní úrok a se splatností 10 let. Cena je to více než slušná (ačkoliv dříve byly podobné hypotéky bezúročné), ani současný tříprocentní úrok nepřevyšuje inflaci. Komerční sazba hypoték poskytovaných bankami je přitom více než dvakrát vyšší a jedno procento obvyklé státní podpory ji příliš nezlevní.

Oněch dvě stě tisíc může představovat dobrý výchozí bod především pro ty, co mají problémy získat dostatečnou hotovost na první akontaci, jež zpravidla činí 30% (jen u některých bank je to až 10 %).

Žádosti se mají podávat v Praze a Olomouci a nárok na hypotéku mohou mít jen lidé splňující následující podmínky: nebudou starší 36 let a nebudou oni ani jejich partneři (spolu)vlastníky jiné nemovitosti; stavební povolení na pořizované nemovitosti bude vydané po 1.1.2000, přičemž plocha nemovitosti nepřevýší 80 m2 u bytu a 120 m2 u domu s jedním bytem.

Omezující podmínky mají vyloučit zájemce-spekulanty – zrušený nelimitující systém hypoték byl zneužíván na vylepšení stávajících nemovitostí i těmi, kteří pomoc od státu nepotřebovali. Bohatí lidé by podle vlády přece nekupovali (či nestavěli) dům či byt, který by byl menší, než jsou výše uvedené limity.

Celý nápad však provázejí problémy. Pomiňme do očí bijící fakt, že se program rozjede dva měsíce před volbami. Kdyby s ním bylo všechno v pořádku, proč by si na něm vláda neměla ohřát předvolební polívčičku. Hlavní potíže jsou jiného druhu.

Především se na programu podepsalo to, že vláda chce zabít dvě mouchy jednou ranou – umožnit mladým lidem, aby měli kde bydlet, a zároveň podpořit bytovou výstavbu. Proto je možné půjčku získat jen na novou výstavbu. Při tom je ovšem nepochybné, že jen málokteří „mladí“ dosáhnou na cenu nového bytu. Tedy ti, kterým by státní pomoc měla posloužit především, ji nebudou moci využít. Je totiž pravděpodobně snazší našetřit na levný starý byt než na drahý nový s dvěma sty tisíci v zádech.

Ani omezení plochy nemovitosti nemusí sehrát rozhodující roli – pokud žadatel není s partnerem ve stavu manželském, jeho partner nemovitost vlastnit může. Se státní pomocí pak mohou i bohatí lidé dobře zainvestovat našetřené prostředky do druhého bytu, který by se mohl výhodně pronajmout. Obcházení pravidel v mezích zákona má přece v tuzemsku letitou tradici.

V souhrnu výše uvedených mezer vládního programu pak velmi omezené finanční prostředky, jež na ně vyhradil Fond rozvoje bydlení, nevypadají jako velká tragédie. 350 milionů korun znamená 1750 půjček. Když se podobné hypotéky poskytovaly před několika lety, zaprášilo se po nich během několika týdnů, ačkoliv na ně bylo vyčleněno několikrát více peněz. Státní půjčky tedy opět dostanou jen ti nejrychlejší a systémové řešení zase v nedohlednu.

I když!, ne tak docela. Druhým trumfem vlády má být tříprocentní státní podpora na komerční hypoteční úvěry (tedy o dvě procenta vyšší než dosavadní, platná od února). Podmínky pro její získání by měly být prakticky shodné s výše uvedenými, zmizelo by pouze plošné omezení a dotace by se poskytovala pro úvěry do 800 tisíc v případě bytu a 1,5 milionu v případě domu, tedy stejná pravidla jako pro stávající státní podporu. Největší výhodou těchto zvýhodněných by však byla jejich použitelnost na staré byty. Koupit starý byt se státní podporou je totiž dnes možné pouze se stavebním spořením, ale ne s hypotečními úvěry.

Pokud k něčemu takovému skutečně dojde (a má se tak stát, jak jinak, do voleb), bude to znamenat skutečný průlom v dosavadním stavu. Hypotéky budou k dostání za sazbu někde mezi třemi a čtyřmi procenty, což už je schůdná záležitost i pro střední třídu. Zařídit a platit hypotéku by se tak při všem tom papírování, lustrování a vysokých dobrovolných poplatcích skutečně vyplatilo víc, než platit tržní nájemné. Stále však visí velký otazník nad zdroji financování celé záležitosti.

*) chystaný návrh

Srovnejme teď jednotlivé varianty státní podpory hypotečním úvěrům (připomínám, že nejsou kompatibilní, tedy nelze využít více variant na jednu nemovitost). Mějme modelový příklad koupě nemovitosti v ceně 1 milion korun. Klient má naspořeno 300 tisíc korun na počáteční akontaci. V případě, že od státu dostane 200.000 Kč půjčku za 3 %, nemusí si půjčovat 700.000 Kč od banky, bude mu stačit 500.000 Kč. Na tuto sumu však nedostane podporu 3%, ale jen 1%.

V příkladě jsme počítali s roční úrokovou sazbou 7,2%, od níž jsme pak odečítali příslušnou státní podporu. Výsledky jsou velmi orientační a nezávazné, jen pro hrubou představu toho, jak by mohlo srovnání všech programů vypadat.

*) chystaný návrh