Hlavní navigace

Kdy máte nárok na odškodnění za zranění při fotbale?

10. 11. 2015
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Kdy stačí k potrestání faulujícího hráče žlutá nebo červená karta od rozhodčího a kdy nastupuje až občanskoprávní odpovědnost a nárok na peněžité odškodnění zraněného hráče?

Hráč fotbalu se po druhém hráči domáhal náhrady škody na zdraví, která mu vznikla při soutěžním sportovním utkání III. třídy v kopané dne 2. 6. 2012, když mu při zákroku porušujícím fotbalová pravidla způsobil mnohočetné zlomeniny pravé dolní končetiny. Hráč byl operován, hospitalizován od 2. 6. do 11. 6. 2012 a v pracovní neschopnosti byl od 2. 6. 2012 do 16. 9. 2012.

Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že hráč, který úraz způsobil, za škodu odpovídá. Dopustil se totiž při sportovním utkání ve fotbale pravidly zakázaného způsobu hry, v důsledku něhož vznikla druhému škoda na zdraví. Během hry při tzv. skluzu zlomil protihráči nohu a za toto jednání dostal od rozhodčího žlutou kartu.

I pravidly povolený zákrok může způsobit zranění

Po odvolání žalovaného hráče však odvolací soud žalobu zamítl. Nesouhlasil zejména se závěrem soudu prvního stupně, že každé porušení pravidel sportovního utkání je nutně i porušením pravidla o prevenční povinnosti každého předcházet vzniku škody.

K porušení takové povinnosti podle odvolacího soudu dojde v případě, že porušení pravidel sportovní hry je buď velké intenzity, nebo je jednání hráče excesem (jednáním, které nemá s hrou nic společného).

Odvolací soud vycházel z pravidel kopané platných od 1. 7. 2011 a zpracovaných Pravidlovou komisí Fotbalové asociace ČR. Podle nich při použití „skluzu“, tj. způsobu pohybu hráče po hřišti používaného k odebrání míče soupeři, nejsou pravidla hry porušena, jestliže hráč provádějící skluz nejprve zasáhne míč a teprve potom případně soupeře. Zasáhne-li ale hráč nejprve soupeře a potom míč, považuje se to za zakázaný způsob hry.

V okamžiku, kdy se hráč rozhodne použít skluz, činí tak v přesvědčení, že se mu podaří zasáhnout míč dříve než soupeře. Vzhledem k tomu, že tato technika je pravidly připouštěna, není možno samotné použití skluzu bez dalšího považovat za protiprávní úkon, byť v případě, že je zasažen dříve soupeř, jde o zakázaný způsob hry. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný hráč nepoužil „skluzu“ s úmyslem zranit a nejednalo se ani o brutální nebo surovou hru. Došlo sice k porušení pravidel fotbalu, protože se žalovanému nepodařilo zasáhnout nejprve míč, avšak intenzita jeho jednání nedosáhla takového rozsahu, který by bylo možno hodnotit jako porušení prevenční povinnosti. O takovou intenzitu jde jen tehdy, je-li porušení pravidel podstatným vybočením z běžného způsobu hry. Žalovaný hráč se tedy podle odvolacího soudu nedopustil protiprávního úkonu, a není tak dán jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu vzniklou zraněnému hráči. K závažnému následku na zdraví zraněného totiž došlo nešťastnou náhodou. 

Proti rozsudku odvolacího soudu podal zraněný hráč dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který jej však rozsudkem spis. zn. 25 Cdo 493/2015, ze dne 20. 5. 2015, odmítl.

Podle názoru NS ČR se odvolací soud správně zaměřil na posouzení otázky, zda, popřípadě kdy uvedený způsob hry tzv. „skluzem“ lze považovat při boji o míč za takové porušení pravidel kopané, jež by zakládalo občanskoprávní odpovědnost z důvodu porušení prevenční povinnosti.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že zákrok „skluzem“ jakožto způsob pohybu hráče po hřišti používaný k odebrání míče soupeři je herními pravidly připouštěn, a samotné použití této techniky není tedy možno bez dalšího považovat za protiprávní úkon. Vzal za prokázáno, že rozhodčím byl tento zákrok potrestán žlutou kartou, tedy jako méně závažné nesportovní chování, když žalovaný při souboji o míč nezasáhl míč, ale pravou nohu hráče. Rozhodčí neposoudil pohyb a jednání žalovaného hráče při tomto střetu účastníků jako použití nepřiměřené síly, brutality, úmyslné, násilné nebo se záměrem zranit spoluhráče. Úmysl způsobit zranění neshledala ani Policie ČR při šetření podnětu k trestnímu stíhání žalovaného hráče. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný hráč nepoužil „skluzu“ s úmyslem zranit protihráče a nejednalo se ani o brutální nebo surovou hru či exces.

Ne každé porušení fotbalových pravidel

Při hodnocení jednání hráčů kopané je třeba zohlednit samotný charakter uvedeného sportu, jenž je svou povahou velmi dynamický a při němž dochází ke vzájemnému kontaktu hráčů a následkem toho i ke zvýšenému riziku jejich zranění. Každý, kdo se takového sportu účastní, si musí být tohoto rizika vědom a určitou, v daném druhu sportu obvyklou míru rizika tedy vědomě akceptuje.

Pokud dojde ke zranění hráče, je namístě posoudit nejen, zda spoluhráčem provedený herní zákrok byl v souladu s předepsanými pravidly hry, ale též za jakých okolností k němu došlo a zda jeho negativní následek byl pro daný okamžik nevyhnutelný v důsledku nastalé herní situace. Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že nikoli každé porušení pravidel hry je bez dalšího porušením prevenční povinnosti a že toto porušení pravidel musí mít určitou vyšší intenzitu, tedy musí podstatným způsobem vybočovat z běžného způsobu hry.

skoleni_15_4

Pro posouzení intenzity porušení pravidel nemůže být rozhodujícím hlediskem závažnost následků, které nic nevypovídají o tom, jakou povahu mělo porušení pravidel a za jakých okolností k němu došlo. Stejně tak nemůže být závažnost následků bez dalšího dokladem o brutalitě zákroku (k vážnému zranění může dojít i v důsledku hry, která je zcela v souladu s pravidly). Excesem rovněž není každé porušení pravidel, nýbrž takové jednání, které zjevně vybočuje z běžného způsobu hry, či jak to formuloval odvolací soud „nemá s hrou nic společného“.

Odvolací soud správně hodnotil, zda pro žalovaného hráče existovala při zákroku možnost dosáhnout míče, a zohlednil, že na uvedené rozhodnutí provést či neprovést zákrok měl jen zlomek sekundy. Pokud tedy tuto možnost měl, což nebylo v řízení před soudy nikterak zpochybněno, nelze nesprávné vyhodnocení situace, zejména rychlosti protihráče, považovat s ohledem na charakter kopané jako dynamického kontaktního sportu za porušení pravidel hry natolik intenzivní, aby zakládalo protiprávní porušení prevenční povinnosti žalovaným. Lze jej spíše v souladu se závěrem odvolacího soudu hodnotit jako nešťastnou shodu okolností, respektive náhodu, jejíž následky se v souladu s ustálenou judikaturou přičítají tomu, komu se přihodila.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).