Hlavní navigace

Jaké spoření má stát podporovat?

5. 2. 2008
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Stát výhledově hodlá omezit podporu stavebního spoření. Podporu penzijního připojištění chce naopak zvýšit. Státní podpora prvního produktu se prý míjí účinkem, zatímco druhého nikoliv. Skutečnost je složitější. Spíš to vypadá, že stavební spořitelny zaměstnávají horší lobbisty než penzijní fondy.

Stát neměří všem stejným metrem

Stavební spoření a penzijní připojištění jsou dva odlišné finanční produkty. Fakticky ale mají společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Jejich hlavním společným znakem je velkorysá státní podpora, která jim dlouhodobě zajišťuje pozornost veřejnosti. Bez této podpory by se totiž jednalo o vcelku nezajímavé produkty, které by ve své stávající podobě neměly mnoho šancí na úspěch.

Dalším společným znakem obou zmíněných produktů je nenaplnění jejich původního účelu, kterým je odůvodněna ona státní podpora. Stavební spoření mělo sloužit jako nástroj pro uspokojování bytových potřeb obyvatelstva. Penzijní připojištění bylo koncipováno jako nástroj pro vytváření finančních rezerv na stáří. Ve skutečnosti jde však hlavně o získání příspěvku od státu a v případě penzijního připojištění i o úsporu na daních.

Způsob, kterým stát hodlá tento stav řešit, se ovšem u obou produktů výrazně liší. Státní podpora stavebního spoření má být podle nedávného vyjádření premiéra jednoduše zrušena. Řešení problémů penzijního připojištění má naopak spočívat v jeho systémových změnách, jejichž součástí je i zvýšení státní podpory. Budoucnost stavebních spořitelen tedy nevypadá moc růžově. Akcionáři penzijních fondů mohou začít slavit.

Je stavební spoření opravdu zralé na odpis?

Stavební spoření si prý státní podporu nezaslouží, protože vůbec neplní svou funkci. Lidé ho využívají jako formu výhodného spoření na cokoliv a ne jen na bydlení. Význam stavebních spořitelen pro uspokojování bytových potřeb obyvatel je malý. Většinu bytové výstavby totiž v Česku financují hypoteční banky. Mnohamiliardové částky každoročně vyplácené státní podpory tedy jen zbytečně zatěžují napjatý státní rozpočet.

Vše výše uvedené je pravda jenom napůl. Stavební spoření se opravdu na hony vzdálilo svému původnímu účelu sdružování úspor výhradně za účelem pořízení bydlení. Faktem je i to, že výplata státní podpory představuje pro státní rozpočet velkou zátěž. Na druhou stranu není pravda, že by stavební spořitelny hrály na českém trhu pouze epizodní roli a jejich zrušení by si nikdo ani nevšiml.

V Česku existuje zhruba 5,8 milionu smluv o stavebním spoření, z toho 90 % ve fázi spoření. Celkový objem úspor spravovaný stavebními spořitelnami činí zhruba 380 miliard korun. Aktuální objem jimi poskytnutých úvěrů na bydlení přesahuje 180 miliard korun. Průměrný úvěr poskytnutý stavební spořitelnou je sice pětkrát nižší než průměrná hypotéka, ale těchto úvěrů je zase zhruba třikrát víc a zájem o ně stále roste.

Světlé zítřky penzijního připojištění

Penzijní připojištění je oficiálními místy hodnoceno daleko příznivěji. Má sice své mouchy, ale svůj účel v zásadě plní. Počet lidí, kteří si touto formou spoří na stáří stále stoupá, stejně jako výše jejich úložek. Význam penzijního připojištění při vytváření podmínek pro finanční stabilizaci budoucích důchodců je natolik velký, že se s ním počítá jako s jedním z nosných pilířů důchodové reformy.

Skutečnost je ovšem taková, že penzijní připojištění svou deklarovanou funkci plní snad ještě méně než stavební spoření. Stačí se jen podívat, čím penzijní fondy lákají své klienty. Zcela nepokrytě jim nabízejí tři věci: státní příspěvky, daňové úlevy a možnost zvýhodněných příspěvků od zaměstnavatele. Téma výplaty doživotní penze jako významného příspěvku ke státnímu důchodu je zcela upozaděno.

Počet účastníků penzijního připojištění se za posledních pět let zvýšil o třetinu a již zřejmě překročil hranici 4 milionů. Celkový objem úspor spravovaných penzijními fondy činí zhruba 160 miliard korun. Počet účastníků, jimž fondy vyplácejí některou z penzí, je však minimální. Většina z těch, kdo mají na výplatu penze nárok, volí formu jednorázového vyrovnání. Část smluv je navíc ukončována předčasně.

Průměrná výše měsíčního příspěvku účastníka za posledních pět let vzrostla o 50 Kč a nyní dosahuje 440 Kč. Po dvaceti letech si účastník s touto výší příspěvku naspoří 105 600 Kč a stát mu přidá 34 560 Kč. Něco málo asi získá i díky výsledkům hospodaření fondu po odečtení inflace. I tak ale může počítat s doživotní penzí 500 – 700 Kč měsíčně. Kupní síla této částky bude v porovnání s dneškem sotva poloviční. To asi žádného důchodce nespasí.

Má stát podporovat spoření na bydlení nebo na stáří?

Na přímé finanční podpoře stavebního spoření stát v posledních letech vyplácí přes 15 miliard korun ročně. V případě penzijního připojištění je to zhruba čtyřikrát méně. K tomu by však měl být připočten i výpadek rozpočtových příjmů v důsledku čerpání daňových úlev jednotlivými účastníky a jejich zaměstnavateli. O přesné výši tohoto výpadku by bylo možné jenom spekulovat.

Porovnávání absolutních částek státní podpory u dvou finančních produktů různého zaměření je však hodně zavádějící. Hodnocena by měla být spíše efektivita této podpory, tedy poměr míry dosažení stanovených cílů (tj. uspokojení společenských potřeb) a prostředků státního rozpočtu vynaložených pro jejich naplnění. Jakékoliv informace, které by se touto oblastí seriózně zabývaly, však nejsou dostupné.

skoleni_15_4

Stavební spořitelny mají díky státní podpoře poměrně bezstarostný život. Penzijní fondy ovšem také. Státní podpora stavebního spoření se částečně míjí účinkem. Státní podpora penzijního připojištění stejně tak. Systém penzijního připojištění je třeba reformovat. Systém stavebního spoření nikoliv – stačí zrušit státní podporu. Zdůvodnění těchto kusých informací jako obvykle veškeré žádné.

Stavební spoření je jistě nahraditelné jinými finančními produkty bez státní podpory. Pro penzijní připojištění to ale platí beze zbytku také. Pokud stát hodlá některé finanční produkty podporovat a jiné nikoliv, měl by občanům věrohodně vysvětlit proč. Důsledkem netransparentní dotační politiky jsou jen deformace finančního trhu a značný prostor pro dohady, co za tímto podivným přístupem vězí.

Co má podle vás stát podporovat?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).