Dnes si na příkladu ze soudní praxe vysvětlíme princip tzv. veřejného příslibu. I když vám tento pojem asi nic neřekne, lze se s ním poměrně často setkat v běžném životě, zvláště při nejrůznějších reklamních a propagačních akcích. Když ne k právní osvětě, nechť tento článek poslouží alespoň jako varování před zbytečnou námahou.
Oblíbené soutěže rádií
Účastnice rozhlasové soutěže, a v našem případě žalobkyně, se v předmětném případě po provozovateli Radia Agara, které soutěž organizovalo, žalobou podanou u příslušného soudu domáhala splnění povinnosti zajistit jí převod členských práv k družstevnímu bytu o velikosti 3 + 1. O ten se totiž v jedné ze soutěží rádia hrálo.
Při vysílání tohoto radia i v denním tisku a tištěnými plakáty umístěnými na veřejných místech vyzvali majitelé rádia posluchače a čtenáře k účasti v soutěži a jako výhru slíbili (mimo jiné) „družstevní byt 3 + 1“ tomu, kdo splní pravidla účasti v soutěži.
Žalobkyně se zúčastnila finále soutěže konané 22. 12. 1995 a po slosování byla vyhlášena výherkyní bytu. Jednatel žalované společnosti předal žalobkyni „darovací certifikát“, v němž je uvedeno, že „držitel tohoto certifikátu se stává majitelem bytu 3 + 1,“ a sdělil jí, že „se jedná o družstevní byt 3 + 1 v J. od Stavebního bytového družstva Chomutov a převod členských práv bude společností M + M spol. s r. o. – Radiem Agara na výherkyni proveden na počátku roku 1996“.
V dopise datovaném 16. 10. 1996 jednatel sdělil žalobkyni, že se sponzorem soutěže bylo dohodnuto, že žalobkyni bude do 31. 12. 1996 předán minimálně dvoupokojový družstevní byt, jinak jí Radio Agara v téže lhůtě vyplatí 120 000 Kč jako odstupné. V případě zájmu výherkyně sponzor během roku 1997 zabezpečí výměnu dvoupokojového bytu za byt třípokojový. Družstevní byt 3 + 1 žalobkyni však nikdo nepředal a členská práva v družstvu nebyla na žalobkyni nikdy převedena. Ani žalovaná obchodní společnost, ani její jednatel přitom není a nebyl členem uvedeného stavebního bytového družstva.
Jak rozhodovaly soudy
Okresní soud, jako soud 1. stupně, žalobu zamítl. Podala si proto odvolání ke krajskému soudu. Avšak ani soud odvolací její žalobě nevyhověl. Žalobkyně si proto podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, v němž zdůraznila, že stanovené podmínky soutěže splnila. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí rozebral právní úpravu a aplikoval ji na daný případ. Ani on však žalobě, resp. dovolání nevyhověl a zamítl ho. Žalobkyně se tedy toho, aby byla splněna povinnost převést na ni družstevní byt 3+1, nedomohla.
Co je obsahem veřejného příslibu a jak má vypadat
Veřejný příslib je jednostranným právním úkonem, který není adresovaný, tedy je určen předem neomezenému okruhu osob, případně omezenému okruhu osob, ale vždy tak, že se neobrací na určité individuální subjekty. To, že se jím slibovatel obrací na blíže neurčené osoby, jej odlišuje od návrhu na uzavření smlouvy (oferty), který je vždy určen konkrétním osobám.
Příslib musí obsahovat projev vůle, kterým se slibovatel zavazuje, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění tomu, kdo splní stanovené podmínky. Předpoklad zveřejnění je splněn tehdy, mají-li blíže neurčené osoby (veřejnost, obecenstvo, čtenářstvo, posluchači apod.) přístup k podmínkám, s jejichž naplněním je spjat závazek slibovatele. Podstatnými náležitostmi veřejného příslibu jsou určení odměny nebo jiného plnění (předmět příslibu) a stanovení podmínek, na jejichž splnění je poskytnutí odměny nebo jiného plnění závislé. Předmětem příslibu může být jakýkoliv předmět občanskoprávních vztahů, tedy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, případně byty nebo nebytové prostory.
Podmínkami se rozumí jasné a srozumitelné určení činnosti, případně jejího cíle, za niž má být odměna (jiné plnění) poskytnuta. Podmínky mohou stanovit způsob určení oprávněného podle předem stanovených kritérií. Není vyloučeno, aby slibovatel určil, že činnost je třeba vykonat v určité lhůtě, která musí být v příslibu vyjádřena. Protože veřejný příslib je jednostranným projevem vůle, musí splňovat náležitosti, které občanský zákoník vyžaduje pro všechny právní úkony. Pokud tedy slibovatel nevymezí odměnu (jiné plnění) nebo podmínky příslibu určitě a srozumitelně, je jeho projev vůle neplatný, nelze-li nejistotu odstranit výkladem.
Právní úkon příslibu vznikne – pokud splňuje obecné a podstatné náležitosti – zveřejněním (např. v periodickém tisku, rozhlasovým vysíláním nebo tištěnými plakáty). Tím okamžikem je slibovatel prohlášením, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění tomu, kdo splní podmínky příslibu, vázán. U veřejného příslibu nedochází splněním podmínek k uzavření smlouvy. Závazkový právní vztah mezi slibovatelem a oprávněným, tj. tím, kdo splnil podmínky, vzniká až splněním cíle, případně vykonáním vyžadované činnosti v souladu s podmínkami příslibu. Obsahem tohoto právního vztahu je nárok oprávněného na odměnu nebo jiné plnění, který je vynutitelný soudní cestou.
Čtěte také: Je důchodový systém pyramidovou hrou?
Posouzení případu
Veřejný příslib jako (neadresovaný) jednostranný právní úkon musí splňovat předpoklad určitosti – jak co do předmětu plnění, tak co do stanovených podmínek – v době svého vzniku, tj. při zveřejnění. Závazek žalované společnosti, že tomu, kdo splní podmínky vyhlášené soutěže, poskytne „byt 3 + 1,“ případně „družstevní byt 3+1“, je (resp. byl) co do předmětu plnění neurčitý, a proto absolutně neplatný.
Na tom nemohou (resp. nemohla) nic změnit ani následná jednání žalované s žalobkyní poté, co žalobkyně byla vylosována vítězkou soutěže, neboť na základě neplatného právního úkonu (veřejného příslibu) nevznikl závazkový vztah mezi slibovatelem a oprávněnou (žalobkyní), a tudíž ani její právo na plnění.
Aktualizováno 24. 9. v 10:30
Vysvětlení
V textu příspěvku i soudního rozhodnutí se objevuje vedle termínu „veřejný příslib“ též pojem „soutěž“, koneckonců pojem soutěž je jasný zřejmě každému, na rozdíl od veřejného příslibu. I veřejný příslib je svého druhu soutěží. Pozorní a znalí čtenáři by mohli kriticky namítnout, že občanský zákoník zná a upravuje jak veřejný příslib, tak i veřejnou soutěž (obchodní zákoník nadto upravuje obchodní veřejnou soutěž).
§ 847
Vyhlásí-li fyzická nebo právnická osoba (dále jen „vyhlašovatel soutěže“) veřejnou soutěž na určité dílo nebo výkon, musí ve vyhlášení uvést přesné vymezení předmětu a lhůty soutěže, výši cen a ostatní soutěžní podmínky; rovněž musí vyhlásit, kdo, v jaké lhůtě a podle jakých měřítek posoudí splnění podmínek soutěže a provede ocenění.
§ 848
(1) Vyhlašovatel soutěže je povinen poskytnout ceny vyhlášené veřejnou soutěží těm, kteří podle provedeného ocenění splnili podmínky soutěže určené pro udílení cen.
(2) Bylo-li dosaženo výsledku činností několika soutěžících, rozdělí se cena, nebyl-li vyhlášen jiný postup a jestliže nedojde k dohodě, podle toho, v jakém poměru se každý na dosaženém výsledku podílel.
§ 849
(1) Veřejnou soutěž lze odvolat jen ze závažných důvodů. Odvolání se musí provést stejným způsobem, jakým došlo k vyhlášení soutěže, nebo jiným stejně účinným způsobem.
(2) Dojdeli k odvolání veřejné soutěže, vyhlašovatel soutěže je povinen poskytnout přiměřené odškodnění soutěžícím, kteří před odvoláním soutěže její podmínky převážně nebo zčásti již splnili. Na toto právo musí vyhlašovatel soutěže soutěžící při odvolání soutěže upozornit.
§ 850
Veřejným příslibem se zavazuje ten kdo veřejně prohlásí, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z blíže neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu.
§ 851
Nestanoví-li podmínky veřejného příslibu jinak, obdrží odměnu ten, kdo je nejdříve splní.
§ 852
Splní-li podmínky veřejného příslibu současně několik osob a z jejich obsahu vyplývá, že odměnu má dostat jenom jedna osoba, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem.
Proto dodáváme, že jakkoliv podobné akce, jako byla ta popisovaná, označíme za soutěž, zásadně půjde z hlediska právního posouzení o veřejný příslib, nikoliv veřejnou soutěž.
Zdroj: Rozhodnutí (judikát) Nejvyššího soudu ČR spis. zn. zn. 33 Cdo 2945/2008, ze dne 25. 2. 2010 (které je přístupné webové stránce tohoto soudu http://novyweb.nsoud.cz)
