Hlavní navigace

Jak správně uznat dluh?

24. 6. 2015
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Uznání dluhu je dobrovolné a věřitel jej nemůže nijak vynucovat. Při uznání dluhu však musíte dodržet přesná pravidla, jinak bude neplatné.

V závazkových vztazích je institut uznání dluhu řazen mezi ta právní jednání, která dluh utvrzují a posilují práva věřitele. Nový občanský zákoník, stejně jako například u institutu promlčení, ve své úpravě sjednotil někdejší dvojkolejnost občanského a obchodního zákoníku. Současná podoba právní úpravy přitom vychází převážně z pravidel starého obchodního zákoníku. Jaké jsou náležitosti uznání dluhu a jaké následky s ním právo spojuje?

V prvé řadě je nutno zmínit, že uznání dluhu, ať už peněžitého či nepeněžitého, je jednostranný právní úkon zcela v dispozici dlužníka. Tedy jen dlužník má výhradní právo tento úkon učinit a záleží jen na něm, zda touto cestou právo svého věřitele utvrdí, či nikoli. Věřitel ho k tomu nemůže nutit a k úspěšnému uznání dluhu není potřeba ani žádná jeho součinnost či další jednání. K samotnému uznání pak může dojít dvěma způsoby s drobně odlišnými pravidly, a to buď výslovně, nebo konkludentně.

Výslovně se dluh uznává písemně, co se důvodu a výše týče

Jestliže chce dlužník uznat svůj dluh výslovně, řídí se ustanovením § 2053 nového občanského zákoníku, které stanoví, že pokud uzná svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

Zákon tedy stanovuje nutnost písemné formy tohoto prohlášení s tím, že další podmínky, například nutnost ověřeného podpisu dlužníka, nestanovuje. V praxi je však lepší případnému rozporování pravosti podpisu uznání dluhu předcházet právě touto cestou, tedy ověřením podpisu dokumentu. Jestliže písemná forma není dodržena, je úkon stižen relativní neplatností podle ust. § 582 NOZ.

V případě uznání dluhu, pokud se týká důvodu a jeho výše, je běžným omylem uvedení pouhé formulace: Dluh uznávám co do důvodu a výše bez vlastního vymezení tohoto důvodu a výše. Uznávaný dluh musí být k okamžiku uznání jednoznačně identifikován, nestačí, že oběma stranám je jasné, jaký dluh je uznáván, protože mezi nimi například jiného dluhu není.

K této identifikaci může dojít v samotném uznání dluhu konkrétním vymezením nebo i pouhým dostatečně určujícím odkazem na konkrétní smlouvu, fakturu, upomínku nebo i žalobní návrh tak, aby bylo jednoznačně určitelné, o jaký dluh se jedná a jaký byl důvod jeho vzniku. Jestliže dlužník chce uznat dluh jen zčásti, musí i rozsah uznání být jednoznačně vymezen. I výše dluhu k okamžiku uznání dluhu může být určena odkazem na jiný dokument, ale tak, aby byla objektivně určitelná. I samotné prohlášení o uznání dluhu nemusí v konečném důsledku být samostatným dokumentem, ale může být toliko součástí jiného smluvního ujednání uzavíraného mezi dlužníkem a věřitelem.

Uznáním dluhu se prodlužuje promlčecí lhůta

Jestliže dlužník uzná svůj dluh, přesouvá tím důkazní břemeno o jeho existenci z věřitele sám na sebe. Uznání dluhu totiž zakládá vyvratitelnou domněnku, že dluh v okamžiku uznání trvá. Postavení věřitele je tedy zvýhodněno, jelikož vznik ani výši dluhu nadále dokazovat nemusí, a jedinou cestou, jak by případně dlužník mohl domněnku trvání dluhu vyvrátit, by byl důkaz, že dluh vůbec nevznikl.

Neméně významným důsledkem uznání dluhu je skutečnost, že od okamžiku uznání dluhu začíná běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. Ta začíná běžet od samotného vystavení uznání dluhu dlužníkem, nikoliv od jeho doručení věřiteli. Jestliže však dlužník v prohlášení určí i konkrétní dobu, do kdy dluh splní, počíná promlčecí lhůta běžet až po uplynutí této doby.

V případě plnění ve splátkách běží promlčecí doba pro každou dílčí splátku od okamžiku její dospělosti a u dluhů uznaných pouze zčásti v rozsahu, který dlužník neuznal, pokračuje v běhu lhůta původní. Zákon neupravuje, zda se uznáním dluhu automaticky uznává i jeho příslušenství, nicméně z judikatury lze dovodit, že toto příslušenství, v praxi nejčastěji úroky, musí dlužník rovněž specifikovat a uznat výslovně.

Jestliže dluh má i ručitele, uznání dluhu je vůči němu účinné, jen jestliže s ním vysloví souhlas, což je změna oproti předcházející právní úpravě obchodního zákoníku, kde se tak dělo bez dalšího.

Zapamatujte si

  • K uznání dluhu nelze nutit.
  • Uznání dluhu musí být vždy písemné.
  • Dluh musí být jednoznačně identifikován, nestačí, že „se to obecně ví“, protože jiný dluh mezi dlužníkem a věřitelem není.
  • Podpis dlužníka musí být ověřen.
  • Uznáním dluhu dlužník přesouvá důkazní břemeno z věřitele přímo na sebe.
  • Uznáním dluhu běží nová, desetiletá promlčecí lhůta.

Dluh lze uznat i konkludentně

Vedle výslovného uznání dluhu existuje ještě druhá možnost, vyplývající ze samotného jednání dlužníka. Jedná se o možnost konkludentního uznání dluhu, kterou upravuje ust. § 2054 NOZ a která je rovněž převzata ze starého obchodního zákoníku.

U peněžitého dluhu může dojít k jeho uznání konkludentní formou tak, že dlužník platí úroky. Takovéto chování dlužníka zákon považuje bez dalšího za uznání dluhu co do částky, z níž se úroky platí. Jestliže u výslovného uznání dluhu platilo, že uznání jistiny samo o sobě neznamená uznání příslušenství, konkludentní plnění úroku zakládá domněnku, že dlužník uznal i jistinu, z níž úroky platí.

skoleni_15_4

Jak pro peněžitý, tak i nepeněžitý dluh pak platí rovněž možnost konkludentního uznání dluhu formou částečného plnění, pouze však za podmínky, že lze bez pochyb usoudit, že částečným plněním uznal dlužník i zbytek dluhu. Uznání dluhu touto cestou zakládá stejnou vyvratitelnou domněnku trvání závazku v době jeho uznání, tedy ke dni, kdy došlo k placení úroků, nebo ke dni, kdy bylo částečně plněno, a rovněž od těchto dní začíná běžet nová desetiletá promlčecí doba.

Rozdíl je u uznání promlčeného dluhu

Jediným zásadním rozdílem, který je mezi konkludentním a výslovným uznáním dluhu, je účinnost uznání u promlčeného dluhu. U výslovného uznání není to, že dluh je v okamžiku uznání promlčen, překážkou a dluh může být dlužníkem se všemi důsledky takto uznán. To však neplatí pro konkludentní uznání. Tímto způsobem totiž lze uznat pouze pohledávku nepromlčenou, u promlčeného dluhu k platnému uznání dojít nemůže.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jiří Matzner zakladatel advokátní kanceláře Matzner Legal.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).