Hlavní navigace

Co zabrání vypuštění inflačního džina z láhve?

8. 11. 2010
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Stále jsme v nejisté době. Dočkat se podle mnohých můžeme deflace i skokové inflace. Inspiraci k zachování normálu můžeme hledat v krizové poválečné situaci.

Po druhé světové válce se mezinárodní trhy vyznačovaly nedostatkem zboží, a tento nedostatek vedl k rostoucím cenám, a rostoucí ceny a ziskové příležitosti byly motivací toto zboží vyrábět. I přesto se spotřebitelské ceny v Československu dařilo držet pod kontrolou, inflační Gin zůstával v láhvi. Jakým způsobem byla tehdy dušena cenová inflace pod pokličkou?

Americké konzervy a poválečný hlad

Bezprostřední zásobování, které mělo zabránit chaosu, hladu a epidemiím v době po druhé světové válce, bylo zajišťováno pod taktovkou UNRRA. UNRRA (United Nation Relief and Rehabilitation Administration), tedy Správa Spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu projekt mezinárodní humanitní a rozvojové pomoci pod hlavičkou Organizace spojených národů (OSN).

Projekt vznikl díky dohodě 44 zemí, podepsané ve Washingtonu v listopadu roku 1943. Program byl z velké části dotovaný Spojenými státy, přispěla také Kanada, Anglie a několik dalších států. Poválečný příděl potravin a jiná pomoc z tohoto programu doputovala i do poválečného Československa. Šlo o masové konzervy, například koňské maso (horse meat), vepřové s jablečnou omáčkou (pork with apple sauce), cukr, tuky, ale i obnošené oděvy a obuv nebo léky a lékařské vybavení. Přímo do Československa tuto pomoc v objemu mnoha tun přiváželo mnoho vlaků, celá operace trvala až do roku 1946.

Československo dva roky po válce

V roce 1947, dva roky po válce, se stejně jako v každém jiném roce vytvářel a schvaloval státní rozpočet. Zvláštností tehdejšího československého rozpočtu bylo, že to byl druhý rozpočet obnovené republiky a podle slov tehdejšího ministra financí měl být projevem cílevědomého úsilí o plánovitou a sociálně spravedlivou výstavbu republiky, vtělené do dvouletého budovatelského plá­nu.

Byla to doba, kdy byl ukončen odsun Němců, mnohé úseky národního hospodářství byly znárodněny a rozvrácená dopravní síť opět ožila. Stále ještě fungovalo přídělové hospodářství, tento „přídělový“ systém byl ukončen až šest let poté komunistickou měnovou reformou. Tato měnová reforma zlikvidovala všechny nadbytečné peníze, a tím zabránila vypuknutí cenové inflace.

Lidé mohli spotřebovat jen tolik, kolik jim umožnil přídělový systém. Prodej čehokoli na oficiálním trhu nebyl volný, ale vázaný na odevzdání odběrní poukázky. Potravinové a jiné lístky, potřebné pro nákup jiných výrobků vydávala radnice podle místa bydliště. Občan tak na každý měsíc obdržel lístky, a tyto odevzdával obchodníkovi, který na základě těchto lístků dostával potravinové příděly. Čtěte také: Den, kdy se peníze staly bezcennými

Válka zničila po generace nastřádané hodnoty

Válečné události dokázaly v historii mnohokrát zamíchat kartami a stejně tomu tak bylo i v případě druhé světové války. Okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava a druhá světová válka znamenala postupné vysávání a devastaci našeho hospodářství. Již po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl úředně nadiktován pro Německou říši výhodný kurz koruny. A tak si Němci mohli v obsazeném Československu legálně velmi levně nakupovat. Za administrativně nadhodnocené říšské marky zde mohli obyvatelé Říše získávat levně zboží, které mohli konzumovat a vyvážet do Říše.

Kvůli válce bývá zdevastován za dlouhou dobu nastřádaný kapitál, jako jsou stroje, továrny, silnice, mosty, železnice nebo obydlí, o lidských zdrojích ani nemluvě. Pokud je kapitál jednou zničen, již více nemůže poskytovat své plody. Vybombardovaný dům již přístřeší neposkytne, zrezavělý stroj je nepoužitelný a chybějící kvalifikovaná pracovní síla je brzdou efektivní produktivní výroby. Díky válečným událostem bylo mnoho kapitálu zničeno, a díky tomu poklesla produktivita, bylo méně produkce připravené ke spotřebě a nutně klesla i životní úroveň.

Tip pro vaši peněženku

Plaťte méně za plyn, změňte dodavatele.

Poválečná obnova ekonomiky

Po světové válce, kdy je mnoho vytvořených hodnot zničeno válečným úsilím, bombardováním a jinými dopady války, je velký hlad po jakémkoli zboží. Po druhé světové válce se mezinárodní trhy vyznačovaly nedostatkem zboží, a tento nedostatek vedl k rostoucím cenám, a rostoucí ceny a ziskové příležitosti byly motivací toto zboží vyrábět.

Československá ekonomika se v poválečné době potýkala s nedostatkem pracovních sil, který se ještě zhoršil po odsunu Němců. V českých zemích tehdy bylo v době před odsunem v průmyslové výrobě zaměstnáno asi milion pracovníků, z toho bylo asi dvě stě tisíc Němců. Bez Němců bylo v průmyslu 84 % stavu osazenstva z doby před válkou, bez Němců to bylo 77 %. V této době v českých zemích připadalo na jednoho úředníka 5,3 dělníků, na Slovensku to bylo 7,4 dělníků. Země si prostě nemohla úředníky dovolit, pro výrobu byla potřeba skutečně každá ruka. Bylo také obvyklé, že v době nárazových zemědělských prací museli na venkov přijít na výpomoc pracovníci z měst a průmyslu.

Československá dvouletka

Když kvůli válce produktivita klesla, ekonomika byla schopna vyrobit méně produkce. O tomto tehdejší ministr financí Jaromír Dolanský (1895–1973) hovořil takto: Celkově však je doba potřebná k výrobě určitého množství statků zatím delší než před válkou. Souvisí to s horším technickým vybavením závodů, někdy také s jinou kvalitou zpracovávaného materiálu, ale hlavním činitelem je tu pracovní výkonnost. Ministr pokračuje výzvou ke zvýšení intenzity práce: Pracovní výkonnost musíme zvýšit, to je velkým úkolem závodních rad i jedním z úkolů naší dvouletky. Pracovní vypětí některých jednotlivců ukázalo a ukazuje, že technická možnost zvýšení výkonu tu je. Jde teď o to, aby snaha po vyšším výkonu stala se všeobecnou – mravním příkazem každého. Zvýšíme-li výkon, snížíme režii a můžeme pak také snižovat ceny. Jiné cesty není.

Podle všeobecně sdílené nálady bylo zapotřebí dostat doly do výkonnosti, rozjet továrny a zajistit výrobu nedostatkových surovin a materiálů. Československo mělo vyrůst ve „stát se zdravou hospodářskou základnou“, státem, který může „klidně hledět vstříc budoucnosti.“ Právě dovedné ruce československých pracujících měly být zárukou naplnění velkých úkolů dvouletého plánu.

Pracující byli za svou práci dobře odměňováni, například v roce 1945 rostly mzdy v průmyslu gigantickým tempem, v průběhu jednoho roku vzrostly trojnásobně. Podle tehdejšího ministra financí tento nárůst dokazoval, že vztah mezi hladinou cenovou a mzdovou byl při úpravě cen a mezd vyvážen správně. Nutno dodat, že si lidé sice vydělali, ovšem tyto peníze nebyly kryty produkcí. Množství, které mohlo být spotřebováno, stejně stanovil přídělový systém.

Až při měnové reformě v roce 1953 vyšlo najevo, že se jednalo o bezcenné inflační peníze. Inflační peníze tehdy splnily svou úlohu, pomohly rozjet továrny, napomohly k utáhnutí opasků a opětovné budování předchozí válkou promrhaného kapitálu. Čtěte také: Opravdu je český finanční svět o tolik horší, než ten zahraniční?

Když je inflace potlačena pod pokličkou

V proslovu před Národním shromážděním se ministr financí Jaromír Dolanský pochlubil, že radikální ozdravovací řez měnové reformy zastavil inflaci Němci způsobenou, přes přísná omezení měnové reformy a přes thesauraci části oběživa funguje naše peněžnictví dobře. V roce 1945 byly provedeny cenové úpravy, které podle dobových komentářů zbavily cenovou hladinu deformací z doby válečné, a posunuly ji na úroveň, odpovídající hospodářské a měnové situaci.

I když se představitel vlády chlubil, že se podařilo zastavit inflaci, přesto přiznal, že se hladina hospodářských čísel posunula směrem nahoru. Dolanský k tomu doslova napsal: …posun hospodářských čísel, který proti roku 1937 nastal u nás i za hranicemi. Přesnější přepočet hodnot z roku 1946 do číselné úrovně roku 1937 dal by nám teprve jakýsi obraz o skutečném objemu našeho letošního zahraničního obchodu. Použiji-li pomůcky velmi schématické a hrubé, budu-li předpokládat, že dnešní hospodářská čísla jsou přibližně trojnásobkem čísel z roku 1937.

skoleni_15_4

I přesto docházelo vlivem dění na světových trzích k prudkému vzestupu cen surovin. Cena surového železa na domácím trhu byla na cenu světovou navýšena zavedením slévárenského příplatku. Obyvatelstvo bylo uklidňováno, že výrazně velká inflace nehrozí. Od ledna do září 1947 například podle dobového komentáře ministra financí vzrostl index u zboží z ciziny o 23 %, kdežto u zboží domácího o 7,5 %. Pro spotřebitele znatelný tento růst cen neměl být něčím, co by mělo být děsivé a co by znamenalo ztrátu kupní síly úspor obyvatelstva: Indexy životních nákladů měly dosud vývoj úplně klidný a hodnoty ze září se prakticky neliší od hodnot lednových, napsal v roce 1946 tehdejší ministr financí.

Nutno dodat, že index životních nákladů měl klidný vývoj právě kvůli přídělovému systému, který zajišťoval, že pověstný inflační Gin nebude z láhve vypuštěn. Ministr ve svém komentáři o cenové inflaci pokračuje: Ceny jsou u nás předmětem širokého zájmu – v tisku, v debatách, v domácnostech. Tato veřejná kritika je zdravá a má své výsledky: u řady statků mohlo dojíti k přezkoušení kalkulace a k redukci cen. Rád bych jen upozornil, že cenový tlak, který se v domácnostech pociťuje, má mimo jiné také jednu významnou příčinu, na kterou jednotlivci při svých kritikách většinou zapomínají: je to naše celkové zchudnutí, jako důsledek okupace a války. A tak třeba když tehdejší vláda zemědělcům přiznala zlepšené kupní ceny, protože si za dosažené úspěchy zaslouží spravedlivé odměny, přiznávala jim odměnu v měně s nejistou kupní sílou.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).