Hlavní navigace

Co dál s daní z nemovitostí?

16. 6. 2008
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Daň z nemovitostí je jednou z nejstarší daní vůbec. Vybírala se už ve starověku. Dnes patří mezi daně s poměrně malým výnosem a nízkou efektivitou výběru. Zároveň tato daň není příliš spravedlivá. Představuje ovšem také významný příspěvek do obecních rozpočtů. Stále se proto objevují návrhy na její zrušení, ale i podstatné zvýšení.

Vlastníš nemovitost? Tak zaplať!

Daň z půdy, domů a majetku vybíraly téměř všechny státy v historii, ať už v jejich čele stál panovník nebo více či méně demokraticky zvolená vláda. S rostoucími nároky financování státu zpravidla rostla i tato daň. Lidé, kteří ji nebyli schopni platit, přicházeli o svůj majetek a stávali se zprvu otroky, později nevolníky a poddanými. V novodobé historii se vysoké zdanění nemovitého majetku při limitovaných výnosech z něj v některých zemích podílelo na vzniku chudinských čtvrtí a slumů.

Obliba této daně u státních úředníků pramení především z její relativní jednoduchosti a kontrolovatelnosti. Tradičně si vystačili s jednoduchou logikou: „Vlastníš pozemky nebo dům? Tak plať! Nemůžeš zaplatit? Musíš si vypůjčit, nebo rovnou přijdeš o svůj majetek!“ Paradoxní je, že takovýto přístup se v podstatě udržel až do současnosti, byť většinou v poněkud kultivovanější podobě. Povinnost platit daň z nemovitostí dnes asi sama o sobě nikoho o majetek nepřipraví, ale příjemná rozhodně není.

Význam majetkových daní ve vyspělých zemích klesá. Zdaňují se zde spíše příjmy a především spotřeba. Vysoké zdanění příjmů má totiž neblahý vliv na ekonomickou aktivitu lidí, firem i zahraničních investorů. Do popředí zájmu většiny vlád se proto dostávají nepřímé daně, především daň z přidané hodnoty. Jsou sice o něco náročnější na vykazování a zpracování účetních dat, ale na druhé straně zajišťují státu stabilní příjmy v průběhu celého účetního období a také se státu lépe vybírají.

Tak trochu jiná daň

Daň z nemovitostí se skládá z daně z pozemků a daně ze staveb. Povinnost tyto daně platit vzniká na základě vlastnického nebo uživatelského vztahu k nemovitému majetku, a to bez ohledu na příjmy z něj plynoucí. Dani ze staveb, zjednodušeně řečeno, podléhají všechny zkolaudované nebo užívané nadzemní stavby na území České republiky včetně bytů a nebytových prostor samostatně evidovaných v katastru nemovitostí. Zdanění nepodléhají v podstatě jen veřejně prospěšné stavby.

Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí s výjimkou pozemků zastavěné stavbami, některých lesních pozemků, vodních ploch a pozemků určených pro obranu státu. Poplatníkem daně z pozemku je vlastník nebo v některých případech nájemce, popřípadě uživatel pozemku. Zvláštností daně z nemovitostí je, že se vyměřuje a platí podle stavu k 1.1. kalendářního roku, tedy na rozdíl od daní z příjmů nebo daně z přidané hodnoty nikoliv zpětně, ale dopředu.

Druhou zvláštností daně z nemovitostí je, že výnos z ní není příjmem státního rozpočtu, ale celý plyne do rozpočtu obcí, v jejichž katastrech se příslušné nemovitosti nacházejí. To je také hlavním důvodem, proč je otázka dalšího osudu daně z nemovitostí tak citlivá a každá diskuse o jejích změnách vždy vyvolá řadu emocí. Stát totiž problémy s tím spojené elegantně přehrál na obce. Ty sice mohou vydáním obecně závazné vyhlášky daň z nemovitosti snížit. Tím by si ovšem samy snížily své, velmi často nedostatečné, příjmy.

Je daň z nemovitostí spravedlivá?

Daně lidé pokládají za nutné zlo, bez něhož by se nejraději úplně obešli. Bohužel to však nejde. Počítá-li stát s výdaji, musí mít také příjmy pro jejich krytí. Mnoho jiných možností než vybírání daní přitom nepřichází do úvahy. Spolehlivou cestou ke snížení daňové zátěže je sice omezení státních výdajů a zefektivnění státní správy, ovšem její realizace prozatím v Česku hodně pokulhává. Zbývá tedy snaha alespoň zefektivnit výběr daní, což ale také není zrovna jednoduchý úkol.

Snad ještě hůř než vysoké daně poplatníci snášejí pocit, že daně nejsou vybírány spravedlivě, tedy že někteří poplatníci jsou zvýhodňováni na úkor jiných. Kromě daně z příjmu se to týká právě daně z nemovitostí. Zaslechnout lze názory, že ten, kdo vlastní nemovitý majetek, má dost peněz na to, aby z něj platil daně! Co na tom, že si rodinný dům či byt pořídil ze svých již jednou zdaněných příjmů? Navíc z tohoto majetku často nemá žádný jiný prospěch než zajištění svého bydlení, a pokud z něj výnos má, je povinen odvést z něj daň z příjmů.

Větší spravedlivost do výběru daně z nemovitostí nevnáší ani její diferenciace a zavádění daňových výjimek. Tento proces také činí tuto daň složitější a její správu a výběr administrativně náročnější a tedy méně efektivní. Odstupňování sazby daně podle velikosti obce a posílení pravomocí obcí dále daň zvyšovat, popř. snižovat prostřednictvím koeficientů je toho typickým příkladem. Určitě totiž neplatí, že umístění nemovitosti ve větší obci vždy automaticky znamená jen samé výhody, lepší infrastrukturu a veřejné služby.

Kdo zaplatí daň za zemědělce?

Součástí programového prohlášení současné vlády bylo mimo jiné i předsevzetí zrušit daň ze zemědělské půdy. Novela zákona o dani z nemovitostí s účinností od 1. ledna letošního roku skutečně přinesla možnost osvobození od daně z pozemků charakteru orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou. Pokud ji obec stihne vydat s platností nejpozději od 1. srpna 2008, může podle ní postupovat od zdaňovacího období 2009.

dan_z_prijmu

Současně novela zrušila snížení základní sazby daně z pozemků u stavebních pozemků a daně ze staveb v obcích do 1000 obyvatel. Kromě dosavadní možnosti zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie pro jednotlivé části obce koeficient, který je pro obec stanoven, přinesla i možnost pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Majitel nemovitosti v zapadlé vísce tedy může od příštího roku platit stejnou daň, jako kdyby stála v centru Prahy.

Bohužel trochu uniká fakt, že ani po těchto změnách se efektivita správy a výběru daně z nemovitostí asi příliš nezvýší. Zcela určitě však dojde k prohloubení daňové nespravedlivosti. Stát sice umožnil ulevit zemědělcům, ale za cenu velmi pravděpodobného zvýšení daňové zátěže ostatních poplatníků podle nejasných pravidel. Přitom ale může alibisticky konstatovat, že došlo k naplnění programového prohlášení vlády a nastavení vyšších sazeb u daně z nemovitostí je především záležitostí obcí.

Co by měl stát udělat s daní z nemovitosti?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).