Banka pro mezinárodní zúčtování byla založena již v roce 1930 ve švýcarském městě Basilej (neboli německy Basel). Založena byla v souvislosti s tzv. Youngovým plánem, který se týkal placení reparací, uloženým Německu po první světové válce v rámci systému Versaillských smluv. Banka měla působit v Berlíně jako zprostředkovatel a měla vybírat, zpracovávat a distribuovat vítězným mocnostem splátky reparací.
Banka byla založena také jako správce mezinárodních úvěrů, poskytovaných k financování německých reparací, a současně měla podporovat vzájemnou spolupráci centrálních bank.
Vzhledem k tomu, že agenda banky, spojená s německými reparacemi, ztratila brzy svůj význam, byla její agenda zcela zaměřena na spolupráci centrálních bank a rovněž na zajišťování měnové a finanční stability.
Od ukončení druhé světové války až do sedmdesátých let minulého století byla činnost této banky rovněž zaměřena na zavádění a obranu tzv. Brettonwoodského systému, což byl systém regulace mezinárodních měnových vztahů, založený na režimu pevných směnných kurzů.
V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se BIS také začala zabývat pravidly regulace obchodních bank. V roce 1988 byla zpracována a schválena tzv. Basilejská pravidla, která se neustále upřesňují a zpřísňují.
V letech 1950 až 1958 banka též působila jako zprostředkovatel pro tzv. European Payment Union (EPU) a pomáhala tak obnovit volnou směnitelnost evropských měn po druhé světové válce. Podobně jednala jako prostředník nejrůznějších dohod o integraci mezinárodní měnové politiky, především European Monetary System (EMS) v letech 1979–1984.
European Monetary Institute neboli předchůdce dnešní European Central Bank (Evropské centrální banky) fungoval v rámci této banky až do roku 1994, ve kterém byl přestěhován do německého Frankfurtu nad Mohanem.
BIS také zajišťovala o organizovala „nouzové financování“ na podporu mezinárodního finančního systému, kdykoli to bylo potřebné (např. v roce 1968 tak podporovala francouzský frank). Vele toho BIS spolupracovala s Mezinárodním měnovým fondem na provádění speciálních stabilizačních programů, např. pro Mexiko v roce 1982 a pro Brazílii v roce 1988.
Výběr Švýcarska jako sídla této banky byl dán kompromisem mezi jejími zakládajícími státy, tedy Belgií, Francií, Německem, Itálií, Japonskem, Velkou Británií a USA. Město Basilej pak bylo vybráno vzhledem ke svojí zeměpisné poloze a vynikajícímu dopravnímu spojení ve všech směrech.
Současné úkoly banky
Banka pro mezinárodní zúčtování zajišťuje mezinárodní spolupráci mezi národními institucemi, zajišťujícími měnovou stabilitu a dohled. Jako podpůrnou činnost k dosažení těchto svých cílů provádí ekonomický výzkum a zpracovává relevantní statistická data.
V rámci tzv. Basilejského procesu je úloha této banky nezastupitelná při vytváření standardů a při jejich provádění pomocí příslušných národních institucí, zejména centrálních bank (u nás ČNB), za účelem dosažení finanční stability. Tato činnost BIS se našeho finančního sektoru dotýká velmi významně, a to pomocí souboru opatření zvaných BASEL III a BASEL IV.
Za nejvýznamnější z těchto opatření považuji tzv. kapitálovou přiměřenost, což je vztah mezi vlastním kapitálem a rizikově váženými aktivy každé obchodní banky – tento ukazatel výrazně snižuje rizikovost bankovních obchodů a má také významné dopady do jejich ziskovosti. Hodnotu tohoto ukazatele všechny obchodní banky pravidelně hlásí svojí národní centrální bance.
Basilejský proces je založen na třech pilířích, a to
- na synergii, která vyplývá z mezinárodní spolupráce,
- na flexibilitě a na otevřenosti při vzájemné mezinárodní výměně relevantních informací a
- na provádění podpůrných expertíz v oblasti ekonomiky, bankovnictví a regulace.
V rámci agendy Banky pro mezinárodní zúčtování působí šest pracovních skupin, kterých se účastní jednotlivé centrální banky. Jedná se o
- Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision BCBS),
- Výbor pro globální finanční systém (Committee on the Global Financial System (CGFS),
- Výbor pro platební a tržní infrastrukturu (Committee on Payments and Market Infrastructures),
- Tržní výbor (Markets Committe),
- Fórum pro řízení centrálních bank (Central Bank Governance Forum) a o
- Výbor Irvinga Fischera pro statistiku centrálních bank (Irving Fischer Committee on Central Bank Statistics).
Kromě uvedených pracovních skupin či výborů banka „poskytuje zázemí“ třem skupinám s vlastní právní subjektivitou, a to
- Radě pro finanční stabilitu (Financial Stability Board, zkráceně FSB),
- Mezinárodní asociaci pojistitelů depozit (International Association of Deposit Insurers) a
- Mezinárodní asociaci pro dohled nad pojišťovnictvím (International Association of Insurance Supervisors, zkráceně IAIS).
Bez ohledu na podporu mezinárodní měnové spolupráce BIS vždy vykonávala a vykonává „tradiční“ bankovní služby pro komunitu centrálních bank – jedná se např. o transakce se zlatem a o devizové obchody.
Spolupráce centrálních bank na půdě Banky pro mezinárodní zúčtování je prováděna prostřednictvím pravidelných setkání jejích guvernérů a expertů.
Archivy Banky pro mezinárodní zúčtování jsou otevřeny veřejnosti – každý zájemce si v nich může prostudovat doklady, které jsou starší než 30 let.