Hlavní navigace

Bezpečnost práce v Česku

19. 3. 2003
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Někteří zaměstnavatelé o povinnostech vůči svým zaměstnancům neradi slyší. To ovšem platnost zákonných norem, které tyto povinnosti ukládají, nijak nezmenšuje. Ne každý zaměstnanec ovšem zná svá práva natolik, aby se jich dokázal vůči svému zaměstnavateli efektivně domáhat. Proto jsme se podrobněji podívali na jednu ze zásadních oblastí práva pracovněprávních vztahů - bezpečnost práce.

Otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou obecně upraveny Zákoníkem práce (Zákon č. 65/1965 ve znění pozdějších předpisů). Ten ukládá celou řadu povinností a oprávnění zaměstnavatelům, ale i zaměstnancům a odborovým organizacím. Povinnosti zaměstnavatele jsou přitom přirozeně nejrozsáhlejší.

Základní povinností zaměstnavatele je udržovat zdravé pracovní prostředí. Konkrétní bezpečnostní a hygienické předpisy jsou přitom obsahem celé řady dalších vyhlášek a vládních nařízení pro jednotlivé druhy pracovišť, pouhý výčet těchto předpisů by zaplnil rozsah tohoto článku (viz. stránky Českého úřadu bezpečnosti práce). K nejdůležitějším patří vládní nařízení 178/2001, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, a dále například vyhláška o poskytování osobních ochranných pomůcek nebo obecně předpisy požární ochrany.

Této povinnosti zaměstnavatele odpovídá právo zaměstnance odmítnout výkon takové práce, u níž má závažný důvod předpokládat ohrožení svého nebo cizího zdraví či života. Důležité je, že zaměstnavatel nemůže takovéto odmítnutí považovat za nesplnění pracovních povinností. Posouzení, ve kterém případě jde o důvodný předpoklad, náleží zásadně nezávislým soudům. Praktickým příkladem, u kterého lze důvodnost předpokládat, je například požadavek zaměstnavatele zahájit práci v ještě nezkolaudované nové budově nebo práce se zařízením, pro jehož ovládání nemá pracovník odbornou kvalifikaci.

Méně závažným problémem, může být například nevhodně osvětlené pracoviště nebo práce bez přestávky se „zobrazovacím zařízením“ tedy například monitorem PC. Tyto situace sice ve většině případů nepovedou k oprávnění práci odmítnout, nicméně zaměstnanec může odstranění závadného stavu požadovat. Zmíněné vládní nařízení například uvádí, že osvětlení pracoviště musí „odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami“. Za rizikový faktor pak považuje celodenní vkládání dat do počítače, proto ukládá povinnost umožnit zaměstnanci přestávku v trvání 5 – 10 minut po každých 2 hodinách práce.

Má-li v této souvislosti zaměstnanec pocit, že jsou na jeho pracovišti porušovány zmíněné předpisy, měl by na to nejdříve svého zaměstnavatele upozornit a navrhnout nápravu. Ani ne tak proto, že zaměstnavatel je dle zákona povinen připomínky a návrhy opatření zaměstnance vyslechnout, ale spíše proto, že tento postup povede k nápravě pravděpodobně nejrychleji. Je-li ovšem jeho nadřízený pracovník neústupný, může se dále obrátit na příslušené státní orgány. Prvním je již zmíněný Český úřad bezpečnosti práce resp. jeho místně příslušný inspektorát, který lze oslovit například pomocí elektronické podatelny na www.cubp.cz. V otázce hygienických norem je pak přímo příslušná místní Hygienická stanice, jejíž pracovníci mohou na základě stížnosti provést na místě bezplatně objektivní měření a konkrétní nápravu zaměstnavateli navrhnout.

dan_z_prijmu

Mezi další povinnosti zaměstnavatele související s bezpečností práce patří například označení nebezpečných míst a nouzových východů, ale také povinnost pořádat minimálně jednou ročně školení bezpečnosti práce pro své zaměstnance. Ve druhé zmíněné otázce patrně nepanují iluze, jak či zda vůbec firmy tuto povinnost naplňují. Zde zákon ukládá povinnost plnit úkoly související s bezpečností práce přímo všem vedoucím zaměstnancům, kteří by tedy měli k jejich naplnění sami vyvíjet aktivitu.

Zákoník práce ovšem ukládá také každému zaměstnanci povinnost dbát v rámci jeho možností o svou vlastní bezpečnost. Znalost bezpečnostních předpisů je přitom považována za součást jeho kvalifikačních předpokladů. Je tedy i v zájmu pracovníka samého, požadovat na svém zaměstnavateli pokyny či přímo školení bezpečnosti práce. Námitka „Ale to mi nikdo neřekl!“ tedy patrně zaměstnanci v případě nehody nepomůže. Naopak zaměstnavatel může požadovat náhradu škody, pokud k ní došlo porušením bezpečnostních předpisů stran zaměstnance.

Dodržuje váš zaměstnanec předpisy o bezpečnosti práce?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).