Hlavní navigace

Zledovatělému chodníku se musíte přizpůsobit, ale s odškodněním moc nepočítejte

17. 1. 2012
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Pokud víte, že je chodník namrzlý a vy přesto nejste opatrní, nemůžete očekávat žádné odškodnění. To říká soud.

Pokud chodec ví, že chodník není uklizený a že je na něm námraza, a i přesto se na něm pohybuje tak, že tyto faktory nebere v úvahu, potom v případě úrazu nemůže očekávat, že bude odškodněn.

Tak lze ve zjednodušené formě prezentovat stanovisko – právní názor: Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat., který zaujalo v říjnu 2011 občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR v rámci sjednocování soudní praxe týkající se otázky odškodňování úrazů chodců na kluzkých či neuklizených chodnících. Přečtete si také: Co je to judikatura aneb Poučné příběhy ze soudních síní 

Odškodnění by chodec mohl očekávat v případě, že dojde k nečekané změně, kterou nemohl předpokládat (například dojde k náhlé změně počasí a chodník nečekaně zledovatí). Pokud totiž vstupuje na chodník, který nese znaky zimního počasí, pak se musí chovat podle této situace, která je mu předem známa a té přizpůsobit pohyb a své chování.

Nejvyšší soud ČR zaujal uvedený právní názor na základě konkrétního sporu, který Nejvyšší soud ČR řešil pod spis. zn. 25 Cdo 1713/2008.

Oč šlo – skutkový základ sporného případu

Pan A. Š. zažaloval statutární město Ostrava – Magistrát města Ostravy o 119 079 Kč s příslušenstvím. Jako žalobce se na žalovaném domáhal náhrady za poškození zdraví, k němuž došlo 20. 3. 2000, když v ranních hodinách při cestě do zaměstnání uklouzl a upadl na neposypaném chodníku na náledí a přivodil si vážný úraz levé dolní končetiny. Čtěte také: Za zlomený kotník 70 tisíc od obce, která se nestarala o zastávku

Soud prvního stupně jeho žalobě částečně vyhověl, když mu přisoudil téměř polovinu požadovaného nároku. Soud prvního stupně totiž uložil žalovanému zaplatit žalobci na bolestném částku 54 000 Kč s úrokem z prodlení.

Zaměstnavatel bolestné vyplatit musí – když ne zaměstnanci, tak po jeho smrti dědicům. V řízení zjistil, že žalobce upadl za mrazivého počasí v časných ranních hodinách na namrzlé a neposypané místní komunikaci, jejímž vlastníkem je žalovaný. Dovodil, že žalovaný byl povinen zajišťovat na uvedené místní komunikaci schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, a je tedy podle ust. § 27 odst. 2 zákona č. 13/1990 Sb., o pozemních komunikacích, odpovědný za škodu, jejíž příčinou byla závada ve schůdnosti, přičemž neprokázal, že nebylo v mezích jeho možností závadu zmírnit či na ni předepsaným způsobem upozornit.

Proč nebyl zraněný odškodněn

Na základě odvolání žalovaného však odvolací soud změnil svým zamítavým rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch žalobce.

Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, ale na rozdíl od něj dospěl k závěru, že stav, jenž nastal kolem třetí hodiny ráno dne 20. 3. 2000 na místě úrazu žalobce, nelze hodnotit jako závadu ve schůdnosti ve smyslu ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění tehdy účinném.

Muselo by se jednat o takovou změnu ve schůdnosti, kterou by žalobce nemohl předvídat, pokud by chůzi přizpůsobil dané povětrnostní situaci. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce předtím, než vstoupil na chodník, si všiml, že je chodník v důsledku mrazivého počasí namrzlý, a ve smyslu ust. § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. mohl tedy předvídat, že je komunikace namrzlá.

Nejednalo se proto o takovou závadu ve schůdnosti, za niž by žalovaný nesl odpovědnost. Jeho odpovědnost za škodu způsobenou pádem žalobce na chodníku by navíc nebyla dána ani v případě, že by se jednalo o závadu ve schůdnosti, neboť nebylo v mezích možností žalovaného takovou závadu na komunikaci třetí třídy odstranit před třetí hodinou ranní, kdy se úraz žalobci stal, když v noci z 19. na 20. 3. 2000 klesla teplota pod bod mrazu a vytvořila se námraza.

Po žalovaném (městu) nelze totiž spravedlivě požadovat, aby již v tak časných ranních hodinách, kdy došlo k pádu žalobce, byla na komunikaci třetí třídy vzniklá námraza odstraněna. Chodec tedy věděl, o tom, že chodník je namrzlý, a mohl proto předvídat, že chůze na takovém chodníku vyžaduje zvláštní opatrnost. Současně nebylo v silách vlastníka chodníku námrazu odstranit.

Potvrzující verdikt NS ČR

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který je však zamítl, a tím potvrdil rozsudek odvolacího soudu. Nejvyšší soud ČR se v odůvodnění svého rozsudku spis. zn. 25 Cdo 1713/2008,  ze dne 25. srpna 2010, zabýval námitkami žalobce a rozebral právní úpravu.

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, upravuje objektivní odpovědnost vlastníků (správců) komunikací za škodu způsobenou závadami ve sjízdnosti či schůdnosti, je speciálním předpisem ve vztahu k obecnému právnímu předpisu, kterým je občanský zákoník. Nelze proto žalobcem uplatněný nárok posoudit z hlediska odpovědnosti za porušení tzv. obecné prevenční povinnosti podle ust. § 415 občanského zákoníku, neboť jeho aplikace přichází v úvahu tam, kde neexistuje konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje.

Podle ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákonů č. 281/1997 Sb., č. 259/1998 Sb., č. 146/1999 Sb. (tj. ve znění účinném v době úrazu žalobce), vlastník místní komunikace odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

Podle ust. § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. jsou v zastavěném území obce místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

Podle odstavce 7 tohoto ustanovení se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

Podle odstavce 5 tohoto ustanovení jsou povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky.

Podle ust. § 41 odst. 1, 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, zimní údržbou se podle pořadí důležitosti zmírňují závady vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací ve sjízdnosti komunikací a ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic. Zimní údržba se provádí podle plánu zimní údržby.

V obvyklé zimní situaci vlastník (správce) komunikace odstraní nebo alespoň zmírní závady ve sjízdnosti (schůdnosti) komunikace v časových lhůtách stanovených plánem zimní údržby.

Zásadně je třeba vycházet z toho, že objektivní odpovědnost správce komunikace za škody způsobené závadou ve schůdnosti podle zákona č. 13/1997 Sb. je spojována s takovým stavem na vozovce, který tvoří závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 citovaného zákona.

Závada ve schůdnosti je v podstatě nepředvídatelnou změnou ve schůdnosti komunikace, způsobenou vnějšími vlivy. Jestliže v daném případě se podle skutkových zjištění nevyskytovaly v době úrazu na komunikaci změny, mající charakter závady ve schůdnosti, a příčinou pádu žalobce tedy nebyla závada ve schůdnosti, jak je vymezena v zákoně, nejedná se o objektivní odpovědnost vlastníka místní komunikace.

Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný neodpovídá podle silničního zákona za škodu vzniklou žalobci pádem na chodníku vzhledem k tomu, že konkrétní zjištěné skutečnosti o stavu komunikace v době a v místě úrazu neodpovídají pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb. Právní názor odvolacího soudu na odpovědnost vlastníka komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti shledal NS ČR jako správný.

Za této situace jsou i námitky odvolatele (žalobce), zda měl žalovaný dostatek času k ošetření namrzlých komunikací, a tedy zda by se mohl zprostit odpovědnosti, právně irelevantní. Je však třeba dodat a zdůraznit, že uvedené judikatorní stanovisko Nejvyššího soudu ČR nijak nezbavuje vlastníky chodníků, kterými jsou převážně obce, povinnosti udržovat jejich schůdnost. Čtěte také: Konec českého otroctví při úklidu chodníků

Jak to bylo v historii

Přestože chodníky patří obvykle obcím, uklízet je dříve (až do jara 2009) povinně museli majitelé přilehlých nemovitostí. Již v dobách Rakouska-Uherska až do druhé světové války resp. roku 1936, kdy Nejvyšší správní soud tuto praxi shledal z formálních důvodů nezákonnou, bylo obvyklé, že obce či policejní orgány v místních tzv. policejních řádech ukládaly majitelům nemovitostí v obci sousedících s obecními cestami a silnicemi povinnost zajišťovat schůdnost přilehlých chodníků.

V r. 1943 za Protektorátu Čechy a Morava byla uvedená povinnost, ale to jen v obcích s více než 5000 obyvateli či obcích, jež byly sídlem okresního úřadu nebo okresního soudu, a obcích určených okresním úřadem, celostátně přenesena na majitele přilehlých nemovitostí. V r. 1961 za Československé socialistické republiky byla tatáž povinnost převzata do silničního zákona. Na tuto praxi pak navázal i současný zákon o pozemních komunikacích. Až v r. 2009 došlo ke změně.

Zima v sezoně 2009 – 2010 tak byla první zimou, kdy tato doslova otrocká povinnost úklidu chodníků nebyla vlastníkům přilehlých nemovitostí (např. rodinných domků, bytových domů apod.) uložena.

Vlastníci přilehlých nemovitostí si předtím museli jim v souvislosti s úklidem chodníku vzniklé náklady (pokud si např. na úklid zjednali někoho jiného) hradit sami a nemohli jejich úhradu požadovat např. na obci.

Ačkoliv zákon o pozemních komunikacích v dřívějším znění (účinném do 15. dubna 2009) neobsahoval explicitně povinnost odstraňovat závady ve schůdnosti chodníku, vlastník budovy nebo pozemku,  který  v  zastavěném  území obce hraničí se silnicí nebo s  místní komunikací, odpovídal za škody, jejichž příčinou byla závada  ve schůdnosti na přilehlém chodníku, jež vznikla  znečištěním, náledím nebo  sněhem, pokud neprokázal, že nebylo v  mezích jeho možností tuto závadu  odstranit (u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky, pak že nebylo v mezích jeho možností takovou závadu zmírnit).

Vlastníka přitom nezbavila odpovědnosti skutečnost, že závadu nezpůsobil nebo nezavinil. Ke zproštění odpovědnosti nepostačovala ani nepřítomnost v místě či nemoc.

dan_z_prijmu

 Příslušnou novelou zákona o pozemních komunikacích byla povinnost úklidu chodníku, zejména odstraňování sněhu a náledí v zimním období (na jaře pak odklízení pozůstatků zimy – např. štěrku nebo písku, na podzim třeba mokrého listí) přenesena z vlastníků přilehlých nemovitostí přímo na vlastníky chodníků, jimiž jsou zpravidla obce.

Za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, odpovídá vlastník chodníku, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).