Hlavní navigace

To je nefér!

14. 12. 2001
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Některé druhy pojištění prostě nejsou fér. Existují produkty, při kterých musíte doplácet na nedokonalé výpočty pojišťoven. Je ale také možné chovat se tak, abyste za své peníze získali víc než ostatní.

Některé pojistné produkty čile prodávané na našem trhu opravdu nejsou v pořádku. Není tomu tak proto, že by někdo chtěl cíleně nadržovat jedné skupině lidí před druhou. Je tomu tak z toho důvodu, že pojišťovny nemají dostatečně velké vzorky dat, ze kterých je možné tyto nedostatky odstranit.

A o jaké nedostatky vlastně jde? Na obecné rovině lze hovořit o nevhodně nadefinovaných pojistně matematických postupech, podle kterých se vypočítává pojistné. Buďme ale konkrétnější.

Vezměme si příklad kuřáka. Kuřák může být príma člověk, který by si rád uzavřel nějaké pojištění. Můžeme ho tedy postavit před situaci, kdy si chce pořídit připojištění pro lékařské výlohy. Nebo ho může zlákat běžné životní pojištění, při kterém bude jeho pozůstalým vyplacena dohodnutá částka v případě jeho smrti.

V obou těchto případech (a podobných existuje přirozeně mnohem víc) získává kuřák za své peníze víc, než ostatní pojistníci, respektive nekuřáci. Myšlenka spočívá v tom, že kuřák žije v průměru jistě kratší dobu než nekuřák a také bývá náchylnější k některým nemocem.

V případě životního pojištění totiž pojišťovna zdravotní stav pacienta nijak zvlášť nezkoumá a pojistné bývá stanoveno pro celou populaci mužů (popř. žen) stejně. Logicky se tedy kuřákovi podobné pojištění v průměru vyplatí více, než je tomu v případě nekuřáků. Nekuřák, který si podobné pojištění koupí, prodělává. Takto položený systém nekuřáky diskriminuje, nicméně vzhledem k nedokonalým úmrtnostním tabulkám se těžko v brzké době změní.

Na druhou stranu ale existují taková pojištění, při kterých to nekuřáci kuřákům pro změnu pořádně natřou. Může jít o důchodové životní pojištění, kdy je předmětem plnění doživotní penze pro pojištěného. Abychom nezůstali pouze u jediného příkladu, jmenujme si ještě pojištění pro případ dožití. To předpokládá, že plnění nastane až v okamžiku ukončení smlouvy, pouze ale tehdy, když se ho pojištěný dožije.

V takových případech naopak kuřáci v průměru inkasují nižší plnění než nekuřáci. Zdálo by se tedy logické, aby bylo podobné pojištění oblíbené zejména mezi lidmi, co kouření odmítají. Kuřáci by v rámci racionality mohli své prostředky investovat jinam. Nicméně i oni mohou podobné pojištění potřebovat.

Jistě tedy existuje systém, kterým je dobré se řídit při výběru pojištění. Nejde jenom o to, jakým způsobem je vhodné se pojistit. Neméně důležité je posoudit, jakým způsobem lze za své pojistné získat maximální hodnotu, což jsou dvě úlohy s rozdílným řešením.

Nakonec zbývá zhodnotit, proč uvedená fakta pojišťovny nezohledňují. Odpověď je taková, že je to složité. Např. ve Spojených státech bývají k dispozici tak dokonalé úmrtnostní tabulky, že lze spočítat očekávanou délku života v závislosti na počtu vykouřených cigaret. Takové vzorky populace u nás neexistují, nemusí být ale od věci otázka použití cizích tabulek pro potřeby ČR (alespoň částečně).

skoleni_15_4

Druhým problémem tohoto přístupu může být skutečnost, že i přes dokonalé úmrtnostní tabulky nemusí být snadné takového kuřáka podle počtu cigaret odhalit. Nebo může takový kuřák začít kouřit až po uzavření smlouvy. Přitom si jistě spočítá kolik ušetří na pojistném kartónů cigaret tím, že nahlásí pojišťovně méně vykouřených cigaret denně.

Závěrem lze tedy dodat pouze to, že přestože uvedené disproporce v pojistném existují a ví se o nich, nelze očekávat, že je v blízké budoucnosti někdo odstraní.

Jste kuřákem?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).