Hlavní navigace

Reakce na článek: Skutečně past na studenty, nebo spíše na čtenáře?

5. 3. 2009
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Stavební spoření by mohlo spolufinancovat náklady studia středoškoláků a vysokoškoláků. V poslanecké sněmovně prošla prvním čtením novela zákona o stavebním spoření, jež tuto možnost navrhuje. Jednu z reakcí na tuto novinku zveřejnil také server Měšec.cz, ale dala by se označit za nefér kritiku autorky bez konkrétních argumentů.

Finanční server Měšec.cz dal prostor pro publikaci oficiální reakce Asociace stavebních spořitelen na článek Spoření na vzdělání nebo past na studenty?. Autorem reakce je Jiří Šedivý, tajemník asociace.

Nechť čtenáři sami posoudí, jak fundovaně autorka článku Spoření na vzdělání nebo past na studenty? k dané problematice přistoupila, kolik přesných faktů o stavebním spoření uvedla a jak její argumentace obstála. Autorka zásadně ignoruje fakt, který dělá stavební spoření stavebním spořením, když v článku uvádí:

Další problém spočívá v tom, že rodiny s nízkými příjmy budou mít menší naději naspořit tolik, aby v návaznosti na výši naspořené částky, která ovlivňuje zařazení do tzv. rizikové skupiny, dosáhly nejpříznivější úrokové sazby. Paradoxně na nejnižší úrok tak budou mít větší šanci vyšší příjmové skupiny, které mohou spořit velké částky a financovat vzdělání pro ně není těžké ani bez úvěru.


Garance úrokové sazby úvěru ze stavebního spoření je jeho definičním prvkem a současně odměnou za to, že fázi úvěru předchází povinná fáze spoření. Úvěr ze stavebního spoření má dánu pevnou a neměnnou úrokovou sazbu již v době uzavření smlouvy, čili například již v roce 2003 jsou dány podmínky pro úvěr poskytnutý v roce 2010. Úroková sazba je dána číselným vyjádřením, například 4,8 %, a je přímo uvedena ve smlouvě.

Tedy o jakých rizikových skupinách v souvislosti se sazbami autorka píše? Stavební spořitelny nejsou obchodní banky, které získávají peněžní zdroje na trhu. Stavební spořitelny půjčují vklady střadatelů. Díky existenci státní podpory mohou všichni zájemci o úvěr dosáhnout na stejné úrokové sazby. Výše naspořených prostředků sice ovlivňuje pojetí rizika, ale pouze z důvodu dostatečného zajištění. Stavební spoření nabízí největší výhody produktem pro klienty, kteří zodpovědně kumulují vlastní reálný kapitál, klidně po malých částkách, ale delší dobu.

Dokladem účelovosti je razítko školy

Horší je, když je v návrhu něco jasně a zřetelně uvedeno, jak po tom u všech právních textů všichni voláme, a přesto se autorka snaží z neznámých důvodů čtenáři namluvit, že základní princip v návrhu chybí. Ale on nechybí.

Předložený návrh nebere v úvahu ještě jednu specifičnost stavebního spoření, která činí úvěr na vzdělání poskytnutý ve stejném režimu jako na bydlení málo atraktivní. Čerpání úvěrů ze stavebního spoření předpokládá dokládání výdajů fakturami a účty. Studentské půjčky na pokrytí uznatelných nákladů spojených se studiem v tomto režimu fungovat nemohou. Uznatelné náklady se na různých typech škol budou lišit a navíc velkou část životních nákladů během studia tímto způsobem dokladovat nelze. Taxativní vymezení nákladů a současně uznání účelu pouhým potvrzením o studiu povede k výkladovým problémům a zájem o takový druh úvěru splácený v době studia bude mizivý.


Odstavec působí dojmem, že autorka návrh ani nečetla, ale i tak, jaksi ze zásady, musí stát proti němu. Konstrukce toho, co všechno lze a nelze uznat jako náklady, dokládání výdajů fakturami a účty, výkladové problémy, to vše je výsměch předkladatelům zákona. Ti totiž zcela jasně, jednoduše a průhledně uvádějí, že veškerým mechanismem doložení je potvrzení o studiu. Toto potvrzení je ze zákona dokladem účelovosti. To uvádí § 6a, odstavec (3):

Účastník může čerpat úvěr na studijní potřeby poskytnutý podle § 5 odst. 2 nebo 5 tohoto zákona pouze do výše 36 000 Kč ročně, a to vždy na základě předloženého potvrzení o studiu, které je dokladem prokazujícím použití úvěru, uspořené částky a státní podpory na studijní potřeby.

Studentovi a jeho rodině totiž v souvislosti se studiem vždy vznikají náklady. Není třeba dále zvyšovat byrokracii na kontrolu těchto výdajů. Ostatně, jak nezapomněli několikrát poslanci napříč politickým spektrem ve výborech zmínit, náklady jsou vyšší než 36 000 Kč ročně. Jde nejen o dopravné, pomůcky, ubytování, stravování a školné (v současnosti na soukromých školách, kterých však není málo), ale v hlubším pojetí třeba i o ušlý příjem vysokoškolského studenta, kterého rodina určitým způsobem musí dotovat. Ostatně proto by byla diskuse o nastaveném limitu 36 000 na místě.

Jaké hypoteční úvěry?

Autorka také naprosto ignoruje fakt, že hypoteční úvěry jsou zajištěny nemovitostmi, když srovnává úvěry na studium od stavebních spořitelen s hypotečními úvěry. Přitom stavební spořitelny poskytují úvěry ve výši kolem 200 000 Kč (z principu zákona typicky 2. – 5. ročník vysoké školy, tj. 4×36 000 = 144 000, event. o rok více 180 000) bez zajištění nemovitosti. Opět se projevuje přednost produktu a jeho spořicí fáze, jak již bylo zmíněno.

Zástupci stavebních spořitelen pochopitelně nejsou experty na financování studijních potřeb, zato znají dobře produkt stavebního spoření a nemohou mlčet, když někdo argumentuje zcela nefér. Navíc se mohou opřít o reálné zkušenosti: systém úvěrů na vzdělání funguje v rámci stavebního spoření zcela bez problémů v Rakousku. Jen u nás se to zřejmě někomu nehodí do koncepce, i když to do žádné koncepce nezasahuje. Ovšem podle autorky prý zasahuje. V závěru jejího textu se dozvídáme, kde je chyba. Celý princip není popsán v Bílé knize (ta popisuje principy reformy vysokého školství), a proto je špatný.

Stavební spořitelny jistě nemusejí trvat na tom, aby byl zákon přijat. Věcně je však jasné, že vzdělání je jedním z celospolečensky uznávaných a preferovaných statků, peníze v systému stavebního spoření jsou a o půjčky tohoto typu je mezi lidmi zájem. Proč tedy někdo rozhoduje, ba dokonce vůbec uvažuje o tom, jak lidem zabránit, aby si ve „své vlastní hlouposti“ takové půjčky brali?

Na stránkách Asociace českých stavebních spořitelen proběhla anketa Máte zájem o financování studia pomocí stavebního spoření? Výsledky jsou zřejmé: tři čtvrtiny hlasujících chtějí využít stavební spoření k financování studia. Hlasovalo celkem 3175 respondentů.

dan_z_prijmu

anketa o studentských úvěrech


Ve výborech Sněmovny se tak rozpoutala paradoxní debata, ve které poslanci zleva hájili možnost lidí, aby se svobodně rozhodli, zda si chtějí půjčit na studium. Návrh zajisté znamená, že více lidí naopak dostane možnost půjčit si na vzdělání, které pro ně není jednoduše dosažitelné z důvodu ne studijních, ale finančních. Poslanci středu a pravice přitom takovou možnost, za občasné konzultace s autorkou kritizovaného textu, odráželi jako nesystémovou. Podle nich je třeba občany chránit před zadlužováním. V době finanční krize postoj věru překvapivý…

Argumenty pro jsou průkazné

Posuďte sami, že se není třeba novely zákona bát jako něčeho nekalého. Návrh nikterak nerozšiřuje okruh osob, které mohou žádat o studijní příspěvek, ani není nijak navýšena možnost jeho čerpání. Což sice může znamenat, že se okruh účastníků mírně rozšíří, ale významnější nároky na státní rozpočet předpokládat nelze. Kdo stavebně spořit chce, spoří už dnes. Stavební spoření funguje se státním příspěvkem. Studijní půjčky tak využijí zavedený stabilní systém pro další potřebnou věc. Ze strany studentů a jejich rodin jde o dobrovolnou možnost čerpání, nikoliv povinné zadlužení. K tomuto principu je možné, aby existovaly všechny další zamýšlené systémy a vzájemně se doplňovaly, čili nejde o žádný útok na koncepci Ministerstva školství.

Financovali byste studium (své nebo svých blízkých) prostřednictvím dlouhodobého úvěru?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je tajemníkem Asociace českých stavebních spořitelen.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).