Sdílíte společnou domácnost? Využijte spolupracující osoby pro snížení daně

Zákonná úprava

Institut spolupracujících osob upravuje § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). V návaznosti na toto ustanovení má poplatník z hlediska daňové optimalizace rodiny možnost rozdělit část příjmů a výdajů dosažených podnikáním na ostatní osoby žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti nebo na druhého z manželů.

Kdo může být spolupracující osobou?

Spolupracující osobou mohou být kromě manžela/manželky podnikatele i osoby žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti. Pojem „společně hospodařící domácnost“ nahrazuje od roku 2014 pojem „domácnost“ a je nově definován v § 21e odst. 4 ZDP. Pro účely daně z příjmů se jím rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Při spolupráci jiných osob než manžel/manželka žijících s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti se nevyžaduje jejich příbuzenský vztah k poplatníkovi, musí pouze splňovat podmínku společně hospodařící domácnosti. Příjmy a výdaje tak lze rozdělit např. na druha/družku, děti nebo dědečka žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

Dítě jako spolupracující osoba

V návaznosti na výše uvedené lze příjmy a výdaje rozdělovat na děti poplatníka za předpokladu, že s ním žijí ve společně hospodařící domácnosti. Existuje zde ale výjimka, kdy poplatník na dítě rozdělit příjmy a výdaje nemůže, a to po dobu trvání povinné školní docházky dítěte a dále v měsících, ve kterých je na něj uplatňováno daňové zvýhodnění podle § 35c ZDP.

Podle § 36 zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání je školní docházka povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku. Žák splní povinnou školní docházku uplynutím období školního vyučování ve školním roce, v němž dokončí poslední rok povinné školní docházky.

Limitace rozdělení příjmů a výdajů na ostatní osoby žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti

Při rozdělování příjmů a výdajů dosažených při podnikání v rámci spolupráce ostatních členů společně hospodařící domácnosti může činit jejich podíl na společných příjmech a výdajích v úhrnu nejvýše 30 %. Přitom převedená částka, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 180 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 15 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.

Není přitom rozhodné, jakým způsobem uplatňuje poplatník, který příjmy a výdaje na spolupracující osobu rozděluje, výdaje (paušálem nebo ve skutečně prokázané výši dle daňové evidence). Spolupracující osoba na své ostatní zdanitelné příjmy může uplatnit jeden z výše uvedených způsobů uplatňování výdajů, aniž by musel být stejný se způsobem uplatněným u příjmů rozdělených na spolupracující osobu.

Více spolupracujících osob

Pokud jsou příjmy a výdaje v rámci spolupráce rozdělovány mezi více osob žijících ve společně hospodařící domácnosti s podnikatelem, může činit jejich podíl na společných příjmech a výdajích v úhrnu maximálně 30 %, částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 180 tis. Kč při spolupráci po celé zdaňovací období, nebo 15 tis. Kč za každý i započatý měsíc spolupráce. Přitom podíl příjmů a výdajů rozdělených na každou spolupracující osobu nemusí být stejný.

Povinnosti spolupracující osoby – daně, sociální a zdravotní pojištění

Z pohledu daně z příjmů vystupuje spolupracující osoba jako samostatný daňový subjekt, musí tak za každý kalendářní rok spolupráce podávat přiznání k dani z příjmů fyzických osob v zákonem stanovených termínech. V oblasti sociálního a zdravotního pojištění je spolupracující osoba považována za osobu samostatně výdělečně činnou. Podrobnější informace k povinnostem v souvislosti s daní z příjmů a odvodech na sociálním a zdravotním pojištění spolupracující osoby můžete získat ve článku Manželka jako spolupracující osoba v praxi. Jak na to?

Modelový příklad

Pan Petr podniká v oblasti prodeje zboží. Jeho příjmy za rok 2013 činí 1 000 000 Kč. Skutečně prokazatelné výdaje z daňové evidence činí 650 000 Kč. Má nezletilého syna Matyáše, studenta gymnázia, s kterým sdílejí společnou domácnost. Syn panu Petrovi pomáhá při komunikaci se zákazníky. Pan Petr v rámci daňové optimalizace srovnává využití syna jako spolupracující osoby nebo uplatnění daňového zvýhodnění. Došel k následujícím závěrům:

1. Zdanění příjmů z podnikání s daňovým zvýhodněním na dítě

Komentář: Pan Petr uplatňuje výdaje k veškerým příjmům z podnikání ve skutečné výši, a tudíž se na něj nevztahuje ustanovení § 35 ca ZDP a může za rok 2013 snížit svou daňovou povinnost o daňové zvýhodnění na dítě.

2. Zdanění příjmů z podnikání s využitím institutu spolupracujících osob

Pan Petr

Syn Matyáš

Závěr

Při využití institutu spolupracující osoby zaplatí pan Petr na dani z příjmů o 2346 Kč méně než v případě, kdy uplatní daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Je ale nutné se z hlediska úspory zamyslet nad výší sociálního a zdravotního pojištění. Syn je tzv. nezaopatřeným dítětem a jeho činnost jako spolupracující osoba je považována za vedlejší podnikatelskou činnost. Pokud by jeho převedená část zisku nepřesahovala v roce 2013 částku 62 121 Kč, neplatil by ze spolupráce žádné sociální pojištění. V našem konkrétním případě byla rozhodná částka zisku 62 121 Kč překročena a Matyášovi tak vznikla povinnost zaplatit sociální pojištění a navíc musí platit zálohy na rok 2014. V případech spolupráce s osobami žijícími s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti se tak vždy vyplatí posuzovat úsporu komplexně z pohledů daně z příjmů a dalších pojistných odvodů, protože se lehce může stát, že nad pouze malou daňovou výhodou převáží podstatně vyšší nevýhoda celkově vyšších pojistných odvodů za podnikatele a jeho spolupracující osobu.