Nejvyšší správní soud rozhodl, že jestliže si pojištěnec přivodí dočasnou pracovní neschopnost jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných látek, náleží mu nižší, než standardní nemocenské. Podle dřívějších předpisů dokonce nenáleželo nemocenské vůbec žádné .
Podle verdiktu Nejvyššího správního soudu ČR spis. zn. 4 Ads 109/2011 – 69 ze dne 18. ledna 2012 nárok na plné nemocenské nemají pojištěnci, kteří byli v době úrazu opilí, ačkoliv úraz nezavinili.
Lhostejné je, že se do stavu opilosti uvedli mimo pracovní dobu, že tedy nijak neporušili pracovní kázeň. Nemocenské totiž náleží zaměstnanci bez ohledu na to, zda jeho pracovní neschopnost vznikla na pracovišti či na jiném místě. Nárok na nemocenské tedy nelze přiznat ani za situace, kdy opilost zaměstnance nebyla jedinou příčinou vzniku jeho pracovní neschopnosti a tento následek byl zapříčiněn taktéž jednáním jiné osoby. Čtěte také: Alkohol do práce nepatří, ani na Silvestra
Z čeho orgány a soudy vyšly
Jistému M. Č. nebyl Českou správou sociálního zabezpečení přiznán nárok na nemocenské (resp. nebylo mu přiznáno nemocenské, avšak obdržel podle tehdejších pravidel jen polovinu s ohledem na své rodinné příslušníky) s odůvodněním, že si pracovní neschopnost přivodil při dopravní nehodě jako bezprostřední následek své opilosti, a to přes to, že nebyl policií shledán jako viník nehody.
Bránil se takovému rozhodnutí jak před orgány nemocenského pojištění, tak i před správními soudy, ale nakonec neuspěl. Nejvyšší správní soud ČR rozhodl, že nemá nárok na nemocenské.
K dopravní nehodě, která byla příčinou vzniku pracovní neschopnosti stěžovatele, došlo nejenom zaviněním řidiče nákladního vozidla M. F., který vjel do křižovatky z vedlejší pozemní komunikace a který byl za tento skutek odsouzen v trestním řízení.
Dopravní nehoda byla způsobena i v důsledku zavinění samotného stěžovatele, který vlivem alkoholu zpomaleně zareagoval na vzniklou dopravní situaci, opožděně začal brzdit a narazil do nákladního vozidla, ačkoliv při jízdě po hlavní silnici neovlivněné stavem opilosti by byl schopen dopravní nehodě a tím i své pracovní neschopnosti zabránit. K tomuto následku, tedy kromě jednání M. F., došlo také v důsledku jednání stěžovatele.
Svědek J. J. uvedl, že nákladní automobil sice vyjel z vedlejší silnice, avšak osobní automobil, který řídil právě stěžovatel, překvapivě nebrzdil, ačkoliv pokud by tak učinil, tak by se obě vozidla jasně minula a křižovatkou projela. Namísto toho řidič osobního automobilu jel do křižovatky stále rychle, začal prudce brzdit až těsně před ní a hned poté se s nákladním automobilem srazil. (Přitom sám svědek jel za osobním vozem a bez prudkého brzdění zastavil.)
Rozhodnutí o nepřiznání nemocenského bylo opřeno i o posudek znalce, z něhož vyplynulo, že řidič osobního automobilu měl v daných podmínkách možnost zabránit střetu, kdyby včas začal brzdit. Čtěte také: Kdy a jak nemoc prodlouží výpovědní dobu?
Verdikt
Při rozhodování o nepřiznání nemocenského nebyla posuzována míra zavinění při dopravní nehodě, a proto nebylo podstatné, zda byl policejním orgánem určen jako její viník, či nikoliv.
Rozhodující bylo, že stěžovatel byl účastníkem dopravní nehody, při níž byl těžce zraněn, a po převozu do nemocnice mu byla odebrána krev k vyšetření hladiny alkoholu, která činila 2,42 g/kg. Při včasné reakci a potřebné intenzitě brzdění přitom měl možnost střetu vozidel zabránit, takže zjištěná hladina alkoholu v krvi měla rozhodující vliv na vznik jeho pracovní neschopnosti při dopravní nehodě.
Stěžovatel si tedy přivodil podle názoru státních orgánů pracovní neschopnost jako bezprostřední následek své opilosti, a proto nemá nárok na nemocenské. Čtěte také: Za zneužití nemocenské k „dovolené“ nebo brigádě přijdete o místo
