Dnes si rozebereme případ, kdy jistá paní darovala svému příbuznému nemovitosti zhruba v hodnotě 6 milionů korun. Obdarovaný se k ní pak ale nechoval hezky. Jeho chování vyhodnotila po poradě s právníky jako jednání v rozporu s dobrými mravy. A stejně na to nahlížely i soudy, když se domáhala vrácení nemovitosti soudní cestou, jelikož jí obdarovaný odmítl dar vrátit dobrovolně. Případu jsme se věnovali už v článku Darovali jste a obdarovaný nepoděkoval? Můžete požadovat vrácení daru.
Soud prvního stupně jejímu požadavku vyhověl a určil, že vlastníkem nemovitostí, které byly převedeny na obdarovaného, je zpátky ona. Odvolací soud to potvrdil, a to i když vyšlo najevo, že dar nebyl tak úplně z lásky či jiné přízně, ale šlo spíše o záchranu nemovitostí pro rodinu. Obdarovaný totiž za dárkyni uhradil 2 418 700 Kč, které dlužila někomu jinému, aby nemovitosti nepropadly v exekuci, a všechno kolem zastavení exekuce vyřídil s příslušnými institucemi.
Soud stále vyhodnotil právní vztah mezi účastníky řízení jako darovací smlouvu, protože práva a povinnosti jeho účastníků (obsah závazku) nesměřovaly k vzájemné výměně plnění („něco za něco“) – jako u smlouvy kupní či směnné – nýbrž „k záchraně nemovitostí pro rodinu z peněz žalovaného“ a k následné odměně za tuto pomoc. Obdarovaný bojoval za své vlastnictví dál a dovolal se k Nejvyššímu soudu ČR. Ten ve svém rozsudku spis. zn. 33 Cdo 645/2016, ze dne 30. 11. 2016, nejprve vyložil charakter darovací smlouvy.
Darování z právního hlediska
Darovací smlouva je dvoustranný právní úkon, jímž dárce bezplatně přenechává nebo se zavazuje přenechat obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by k tomu měl právní povinnost, a obdarovaný tento dar, případně slib, přijímá.
K pojmovým znakům darování patří vedle způsobilého předmětu daru dobrovolnost a bezúplatnost. Platí, že poskytnutí majetkové hodnoty na základě právní povinnosti není darováním.
Přenechá-li dárce předmět darování jako odměnu za něco, co není povinen odměnit, je dobrovolnost zachována. Bezúplatnost znamená, že za dar (slib daru) nemá dárce obdržet nic, co by mělo majetkovou hodnotu. Jinak řečeno, při darování dárce poskytuje obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by za to obdržel přiměřený majetkový ekvivalent. Závazek obdarovaného k protislužbě, která sama o sobě nemá majetkovou hodnotu (např. osobní závazek pečovat o dárce), splňuje předpoklad bezúplatnosti.
Soudní praxí je také zastáván názor, podle něhož jde o platnou darovací smlouvu, jestliže dar nebo slib daru je spojen se závazkem obdarovaného spočívajícím v omezení výkonu jeho vlastnického práva po uskutečněném darování, a to jak bezplatným (smlouva o zřízení věcného břemene nebo o osobním závazku umožnit převádějící osobě /dárci/ užívání předmětu daru), tak úplatným (užívání na základě budoucí nájemní smlouvy). Není rovněž vyloučeno, aby darování bylo vázáno na odkládací či rozvazovací podmínku. Pro rozlišení, zda jde o smlouvu úplatnou (např. kupní), či nikoliv (darovací), je – se zřetelem ke konkrétním okolnostem – rozhodující projev vůle smluvních stran v době, kdy byla smlouva uzavřena. Už dříve se k tomu vyjádřil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 12. 1993, spis. zn. 7 Cdo 75/92, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2009, spis. zn. 29 Cdo 4023/2007.
To, že „odměna“ za určitý výkon nebo jiné plnění může mít povahu daru, vyplývá z usnesení NS ČR ze dne 6. 5. 2013, spis. zn. 33 Cdo 2731/2011; Nejvyšší soud v této věci souhlasil se závěrem soudů nižších stupňů, že ozřejmění motivace poskytnutí daru (obdarovaná „před podpisem této smlouvy zajistila změnu územního plánu…“ a „dárce touto smlouvou slibuje poskytnout obdarované jako odměnu za zajištění změny územního plánu … finanční dar …“) nečiní darovací smlouvu neplatnou pro porušení principu bezúplatnosti, byla-li smlouva uzavřena až po pořízení územního plánu a nabytí právní moci územního rozhodnutí (pohnutka dárce je přitom právně nevýznamná).
Posouzení sporu mezi příbuznými
Jenže v tomto nově projednávaném případě, poznamenal Nejvyšší soud ČR, když oba případy porovnával, nelze přehlédnout, že přenechání nemovitostí předcházela dohoda o budoucí smlouvě darovací, jíž se žalobkyně zavázala nemovitosti „darovat“, pokud žalovaný, který převzal peněžní závazky žalobkyně vůči jejímu věřiteli, uhradí její dluhy tak, aby byly zastaveny exekuce nařízené na její majetek.
Na splnění uvedené podmínky tedy záviselo, zda účinky smlouvy o smlouvě budoucí nastanou. Předpoklad dobrovolnosti takovým ujednáním nebyl porušen, neboť žalobkyně právní povinnost uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí neměla. Jenže jestliže u darování pojmově absentuje úplata v jakékoliv formě, nemůže jít o platnou darovací smlouvu, měla-li oprávněná smluvní strana vykonat něco, co má majetkový význam, popřípadě poskytnout nějaký majetkový prospěch druhé smluvní straně nebo v jejím zájmu třetí osobě (k tomu už dospěl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 1994, spis. zn. 3 Cdo 355/93).
A proto není správné posouzení smlouvy jako darovací (v rozsahu rozdílu mezi hodnotami vzájemných plnění, tj. cenou nemovitostí a výší peněžitého závazku, který dohodou s žalobkyní žalovaný převzal a věřiteli uhradil). „Odměna“ za „záchranu nemovitostí“, které byly předmětem nařízené exekuce, nebyla poskytnuta „následně“, tj. po úhradě dluhu žalovaným, ale – naopak – představovala pro budoucí převod nemovitostí podmínku, která měla povahu peněžitého protiplnění. NS ČR proto zrušil rozhodnutí nižších stupňů a uložil jim věc rozhodnout podle svého závazného právního názoru.
Rozhoduje, kdy byl dar jako odměna dohodnut
Není vyloučeno, aby darování bylo za nějaké protiplnění. „Odměna“ za určitý výkon (pomoc) nebo jiné plnění může mít povahu daru, byla-li darovací smlouva uzavřena až po provedení předmětného výkonu, pak tedy jde o darovací smlouvu. Za určitých okolností lze požadovat vrácení daru, a to pro nouzi dárce nebo nevděk obdarovaného.
V takovém případě podle ust. § 2068 nového občanského zákoníku, upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo vyživované osoby, může dar odvolat a požadovat vrácení daru nebo zaplacení jeho obvyklé ceny. Nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba. Obdarovaný nemá tyto povinnosti, je-li sám v obdobné nouzi jako dárce. Právo odvolat dar však nemá podle ust. § 2071 o. z. dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
Dar lze odvolat také pro nevděk. Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk podle ust. § 2072 odst. 1 o. z. odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Dárce může dar pro nevděk odvolat podle ust. § 2075 odst. 1 o. z. do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Čtěte také: Kdy, jak a proč můžete přijít o dar podle nového občanského zákoníku?
Nemůže však jít o platnou darovací smlouvu, má-li oprávněná smluvní strana teprve vykonat něco, co má majetkový význam, popřípadě poskytnout nějaký majetkový prospěch druhé smluvní straně nebo v jejím zájmu třetí osobě. Pak se neuplatní právo na vrácení daru, ani pro nouzi „dárce“, ani pro nevděk „obdarovaného“.
Pokud je tedy předem dohodnuto, že za „dar“ bude poskytnuto protiplnění (dar je předem dohodnutou odměnou za něco), nejde o darovací smlouvu a nelze se domáhat vrácení „daru“. Pokud je dar poskytován jako odměna následně, jako odměna za něco, jde o dar a darovací smlouvu a lze se domáhat vrácení daru.
