Došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození zdraví nebo k jeho smrti úrazem, odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl v době úrazu v pracovním poměru nebo činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr.
Pracovním úrazem však není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět nebo při některých činnostech jako je stravování. Ale jak je to s úrazem na cestě ke stravování? Takový případ před časem řešil Nejvyšší soud ČR. Přečtěte si také: Kdy máte nárok na stravenku i stravné najednou?
Skutkový základ sporného případu
Zaměstnankyně jako žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaměstnávající organizace zaplatila na náhradě za bolest 1200 Kč, za ztížení společenského uplatnění 60 000 Kč, na náhradě za ztrátu na výdělku 2564 Kč a na náhradě věcné škody „v širším smyslu“ 200 Kč.
Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 8. 4. 2002 okolo 12.30 hod. při cestě na oběd do školní jídelny, která slouží výlučně ke stravování žáků a zaměstnanců žalované, na nerovnosti chodníku v prostoru mezi vchodem do budovy školy a vchodem do jídelny, se jí podvrtnul kotník levé nohy, v důsledku čehož byla v pracovní neschopnosti od 9. 4. 2002 do 28. 4. 2002. Čtěte také: Při práci na „živnosťák“ nedostanete odškodnění za pracovní úraz
Otázka zásadního právního významu
V posuzovaném případě byla řešena zejména právní otázka, zda poškození zdraví, k němuž dojde cestou na oběd v době přestávky na oběd mimo areál zaměstnavatele, lze považovat za poškození zdraví v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a zda se tedy jedná o pracovní úraz.
Věc projednávaly nejprve soudy nižších stupňů a posléze i Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací, který ve věci rozhodl svým rozsudkem ze dne 6. června 2006, spis. zn. 21 Cdo 1824/2005.
Soudy nižších stupňů (soud prvního stupně i soud odvolací) žalobě nevyhověly; i Nejvyšší soud ČR posléze shledal sice dovolání, jímž zaměstnankyně napadla rozsudek odvolacího soudu, přípustným, avšak tento její mimořádný opravný prostředek zamítl.
Co je a není pracovní úraz
Soud neshledal s ohledem na zákonnou definici pracovního úrazu (aktuálně viz ust. § 380 zákoníku práce) požadovaný nárok na odškodnění úrazu důvodným.
Pracovní úraz definuje zákoník práce jako poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním
.
Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (např. pro výkon své funkce. Co je plněním pracovních úkolů a co je v přímé souvislosti s ním, vymezuje zákoník práce v ust. § 273 a § 274.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je významné zejména pro následující právní větu, v níž NS ČR uzavřel takto: Z hlediska posouzení, zda cesta ke stravování, na které zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, byla konána v objektu zaměstnavatele, je rozhodující, zda jde o prostory (budovy, prostranství) ve sféře dispozice zaměstnavatele, kde je zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Utrpí-li zaměstnanec úraz mimo rámec těchto prostor, není z tohoto hlediska významné, že cesta po veřejném prostranství byla k místu stravování jediným možným přístupem.
Rozbor věci a právní úpravy
Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí zejména rozebral právní úpravu:
Došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz), odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Přečtěte si také: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?
Problematiku přímé souvislosti utrpěného úrazu s plněním pracovních úkolů řeší soudní praxe v obecné poloze tím způsobem, že tuto souvislost je třeba posuzovat z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru.
V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele.
Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Čtěte také: Renty za poškozené zdraví se zvýší. Jak je správně spočítat?
Za pracovní úraz lze považovat poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl cestou ke stravování, jen jestliže tato cesta byla konána v objektu zaměstnavatele. Východiskem úvah zde může být okolnost, že odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem (jde-li o rozsah úkonů potřebných k výkonu práce, úkonů během práce obvyklých nebo nutných před počátkem práce nebo po jejím skončení) má své místo jen v případech, kdy zaměstnavatel může mít možnost vlastními opatřeními ovlivnit úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a kdy je zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele usměrňujícím jeho jednání.
Protože toto působení preventivní povahy není zpravidla možné mimo areál zaměstnavatele, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby odpovídal za úraz, k němuž dojde mimo sféru jeho působnosti na veřejném prostranství.
Ve prospěch opačného názoru nelze důvodně namítat, že do budovy školní jídelny „neexistuje jiný přístup, než po chodníku, kde žalobkyně úraz utrpěla“, ani že žalobkyně přecházela po veřejném prostranství „výlučně za účelem závodního stravování“, neboť otázka stavebního uspořádání budovy, ani okolnost, zda subjektivním důvodem opuštění prostoru působnosti zaměstnavatele bylo jedině stravování anebo ještě příčiny jiné, se stravováním nesouvisející, nemění nic na skutečnosti, že k úrazu došlo na cestě ke stravování mimo objekt zaměstnavatele.
Z uvedeného vyplývá, že z hlediska posouzení, zda cesta ke stravování, na které zaměstnanec utrpěl úraz, byla konána v objektu zaměstnavatele, je rozhodující, zda jde o prostory (budovy, prostranství) ve sféře dispozice zaměstnavatele, kde je zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; utrpí-li zaměstnanec úraz mimo rámec těchto prostor, není z tohoto hlediska významné, že cesta po veřejném prostranství byla k místu stravování jediným možným přístupem.
