Hlavní navigace

Když nechcete plnit smlouvu, zrušte ji včas

15. 11. 2012
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Kouká za každým neplněním smlouvy vždy trest? Existují možnosti, jak se ze smlouvy legálně a bez nepříjemných následků vyvázat. Musíte to ale učinit včas.

Závazky je třeba ctít. Smlouvy a dohody se mají plnit. Kdo je neplní, měl by za to nést následky. Někdy  ale existuje možnost se ze smlouvy legálně a bez nepříjemných následků a sankcí vyvázat, např. ji zrušit odstoupením. To ale musíte udělat včas. Čtěte více: Do kdy se lze vyvázat ze smlouvy o smlouvě budoucí

Promlčení práva odstoupit od smlouvy

Právo odstoupit od smlouvy je právem majetkovým, které se promlčuje v tříleté promlčecí době. Namítne-li dlužník důvodně promlčení tohoto práva věřitele, účinky odstoupení od smlouvy vůči němu nenastanou. Rozhodovací praxi soudů a uvedené výkladové stanovisko potvrdil Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozsudku spis. zn. 30 Cdo 2047/2006, ze dne 16. 1. 2007.

Podle ust. § 48 odst. 1 občanského zákoníku od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. 

Podle ust. § 100 odst. 1 občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen kvůli námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze pak už promlčené právo věřiteli přiznat. Podle odst. 2 téhož ustanovení se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického (další výjimky z této zásady obsahuje ust. § 100 odst. 2 věta druhá a třetí a odst. 3 občanského zákoníku). Podle ust. § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 

Příběh z praxe

Ve sporné věci posuzované pod shora uvedenou spisovou značkou bylo zjištěno, že účastníci (žalobkyně jako prodávající a žalovaný jako kupující) v článku V. písm. c) kupní smlouvy ze dne 7. 7. 1998 mimo jiné ujednali, že prodávající má možnost odstoupit od této smlouvy podle ust. § 48 odst. 1 občanského zákoníku, jestliže žalovaný jako kupující ve lhůtě 36 měsíců ode dne zápisu vkladu vlastnického práva nedokončí stavbu na předmětném pozemku. Za dokončení se přitom považuje den vydání povolení užívání stavby příslušným stavebním úřadem. 

Právě z tohoto důvodu s odkazem na článek V. písm. c) kupní smlouvy žalobkyně dopisem ze dne 3. 11. 2005, doručeného žalovanému, od této smlouvy odstoupila. Jestliže v dané sporné věci bylo dále prokázáno, že zápis vkladu vlastnického práva žalovaného k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí byl katastrálním úřadem povolen dne 29. 9. 1998, pak nejpozději po uplynutí 36 měsíců, tedy počínaje dnem 30. 9. 2001, kdy právo na odstoupení od kupní smlouvy mohlo být vykonáno poprvé, počala ve smyslu ust. § 101 občanského zákoníku běžet obecná tříletá promlčecí doba, v níž žalobkyně měla právo od smlouvy odstoupit. Odstoupila-li od kupní smlouvy až dopisem svého zástupce ze dne 3. 11. 2005, je zřejmé, že tak učinila po uplynutí této doby, která skončila dne 30. 9. 2004.

Namítl-li tedy žalovaný kupující za tohoto stavu promlčení práva žalobkyně od kupní smlouvy odstoupit, ke zrušení kupní smlouvy v důsledku tohoto odstoupení ze dne 3. 11. 2005 nedošlo, a nebyl proto obnoven původní stav. Žalobkyně se tedy nemohla účinně domoci soudní cestou určení, že je vlastníkem původně prodaného pozemku, neboť účinky odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy spočívající v jejím zrušení nenastaly.  Čtěte také: Kdy a jak můžete odstoupit od cestovní smlouvy pro změnu podmínek zájezdu?

Promlčení práva na vrácení daru

Také ten, kdo chce vrátit dar, který poskytl nevděčnému obdarovanému, a chce tedy zrušit darovací smlouvu, se musí svého práva domáhat včas:

Tříletá promlčecí doba podle ust. § 101 občanského zákoníku pro uplatnění práva na vrácení daru počíná běžet od okamžiku, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v ust. § 630 občanského zákoníku, tedy od okamžiku, kdy právo dárce mohlo být vykonáno poprvé.

Není vyloučeno, aby výzva dárce k vrácení daru coby jednostranný právní úkon adresovaný obdarovanému, splňuje-li předepsané náležitosti hmotného práva, byla obsažena v žalobě, konkrétně v té její části, která obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (žalobní návrh rozsudečného výroku je procesněprávním úkonem adresovaným soudu, který v sobě bez dalšího výzvu k vrácení daru obsahovat nemůže). Doručením stejnopisu takové žaloby obdarovanému je pak splněna hmotněprávní podmínka zániku právního vztahu z darovacího smlouvy – v případě naplnění dalšího zákonného předpokladu.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 4375/2007, ze dne 27. 10. 2009)

Promlčecí doba pro uplatnění práva na vrácení daru bude běžet odlišně v situaci, kdy k hrubému porušení dobrých mravů, zakládajícímu právo na vrácení daru, došlo jediným jednáním obdarovaného dosahujícím značné intenzity (např. fyzickým napadením) a jinak tomu bude v případě soustavného (opakovaného) porušování dobrých mravů. Podle ust. § 101 občanského zákoníku běží promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé podáním návrhu (žaloby) u soudu, což v případě jediného intenzivně dobré mravy narušujícího jednání obdarovaného znamená, že začne běžet ode dne následujícího po dni, v němž k tomuto závadnému chování došlo. 

Je-li úvaha o naplnění důvodů pro vrácení daru podle ust. § 630 občanského zákoníku založena na prokázaném soustavném porušování dobrých mravů, kdy jednotlivá jednání obdarovaného vůči dárci a členům jeho rodiny, která samostatně nedosahují intenzity chování hrubě porušujícího dobré mravy, je pro závěr o důvodech pro vrácení daru určující okamžik posledního jednání obdarovaného, jímž lze již jeho chování prohlásit za hrubě porušující dobré mravy.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 4080/2007, ze dne 12. 3. 2010)

Výpověď z nájmu bytu můžete dát kdykoliv

Naproti tomu některá práva se nepromlčují, patří k nim právo vypovědět nájem bytu:

Právo vypovědět nájem bytu je součástí vlastnického práva pronajímatele a není jiným majetkovým právem, které by podléhalo promlčení (ust. § 100 odst. 2 občanského zákoníku). Právo vypovědět nájem bytu tak nepodléhá promlčení.

dan_z_prijmu

Je přitom nerozhodné, jaké (zákonné) výpovědní důvody pronajímatel ve výpovědi z nájmu bytu uplatnil a stejně tak je nerozhodné i to, jak dlouhá doba uplynula od naplnění uplatněných výpovědních důvodů do dání (doručení) výpovědi nájemci bytu. K době, která uplynula od porušení povinností zakládajících tento výpovědní důvod do dne výpovědi, soud přihlíží (jen) při úvaze, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 26 Cdo 78/2010, ze dne 9. 12. 2010)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).