Splacení směnky se nevyhnete jenom kvůli tomu, že jste zaměstnanec. V pracovně-právním vztahu můžete zajišťovací směnku použít, protože není zakázanou peněžitou zárukou.
Soudu prvního stupně byl podán návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Žalobce se domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný vystavil 25. 6. 2012 směnku na 200 000 Kč, na níž byl žalobce uveden jako osoba, které mělo být placeno. Směnka byla splatná dne 31. 12. 2012. Třebaže byla v tento platební den předložena k proplacení, žalovaný ji neuhradil. Soud prvního stupně žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včasné námitky.
Zjednodušené směnečné soudní řízení
Podle ust. § 175 občanského soudního řádu (o. s. ř.) totiž platí, že pokud předloží žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva (např. smlouvu dokládající právní vztah a povinnost, k jejímuž zajištění byla směnka vystavena), vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz. V něm žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno.
Přečtěte si také: Vypsat neplatnou směnku je až bolestně jednoduché
Proč zaměstnanec odmítl plnit dlužnou částku
Žalovaný v námitkách uvedl, že směnka vznikla z důvodu zajištění pohledávky vzniklé v pracovněprávním vztahu, což zákoník práce nepřipouští. K vystavení směnky došlo v den sepsání dohody o ukončení pracovního poměru žalovaného (25. 6. 2012), přičemž pracovní poměr s ním byl rozvázán k 30. 6. 2012. Emitována přitom byla k zajištění náhrady škody, která žalobci vznikla v důsledku ztráty (krádeže) návěsu svěřeného žalovanému v rámci výkonu pracovních úkolů.
Bývalý zaměstnanec dále namítl, že směnku podepsal pod silným psychickým tlakem, kdy mu žalobce kladl za vinu ztrátu návěsu, donutil ho vystavit směnku a podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru. Posléze ještě (ale až před soudem prvního stupně) pak žalovaný namítl, že zaměstnavatel po něm mohl požadovat náhradu škody pouze v rozsahu čtyřapůlnásobku průměrného platu.
Je směnka zakázanou peněžitou zárukou?
Soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil. V odůvodnění rozsudku uvedl, že z provedených důkazů zjistil, že žalovaný pracoval jako řidič nákladního automobilu, že dne 25. 6. 2012 došlo k dohodě o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 2012 a k vystavení sporné směnky a že tato sloužila k zajištění nároku žalobce v důsledku ztráty návěsu, s nímž pracovník u svého zaměstnavatele jezdil.
Kauzálním důvodem směnky je tak zajištění nároku žalobce na náhradu škody v důsledku ztráty návěsu, na níž se měl žalovaný podílet svou nedbalostí, a to v době, kdy byl v pracovněprávním vztahu. Ze strany žalobce přitom nebyl na žalovaného činěn žádný nátlak fyzický či psychický, nebylo mu vyhrožováno a ani mu nijak nebylo zamezováno v odchodu z kanceláře žalobce.
Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ust. § 346b odst. 3 zákoníku práce ve spojení s ust. § 1 písm. a/ zákoníku práce (ve znění účinném od 1. 1. 2012), podle kterého zaměstnavatel nesmí požadovat od zaměstnance v souvislosti s výkonem závislé práce peněžitou záruku.
Podle soudu prvního stupně je směnka formou peněžité záruky, neboť vyjde téměř nastejno, pokud jsou u zaměstnavatele uloženy peníze zaměstnance, či jeho peněžitý závazek. Jak soud prvního stupně uvedl, zaměstnanec je v pracovněprávním vztahu slabší stranou, a proto musí být více chráněn. Vzhledem k tomu, že zaměstnáváni jsou i lidé nižší inteligence, kterým může být institut směnky v zajišťovacích vztazích méně pochopitelný, převáží základní soukromoprávní zásadu „co není zakázáno, je povoleno“ v pracovněprávních vztazích zvláštní zákonná ochrana zaměstnance jako slabší strany.
V této souvislosti – při jednotné aplikaci práva na všechny účastníky pracovněprávních vztahů – je nutno vztáhnout citovaný zákaz užití směnky v jejich neprospěch na všechny zaměstnance. Žalovaný se tak svou první námitkou směnce ubránil, a proto byl směnečný platební rozkaz zrušen.
Přezkum námitek žalovaného zaměstnance
Případ se dostal k odvolacímu soudu. Předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (ust. § 175 odst. 4 o.s.ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.
Stran námitky žalovaného, že směnku podepsal pod silným psychickým tlakem a že jeho vůle při jejím vystavení nebyla z toho důvodu svobodná, odvolací soud uvedl, že tato byla vyvrácena výpovědí svědků, kteří v době vystavení směnky byli členy představenstva a kteří byli přítomni aktu vystavení směnky. Jmenovaní shodně uvedli, že směnka byla vystavena k zajištění náhrady škody vzniklé v důsledku ztráty návěsu vozidla svěřeného k výkonu práce u žalobce, a potvrdili, že žalovaný při jednání, ke kterému byl přizván do sídla firmy na den 25. 6. 2012, své pochybení spočívající v tom, že jeho nedbalostí došlo k odcizení návěsu, uznal. Dále že byl srozuměn s tím, že na úhradě škody, která tím vznikla, se musí podílet, že nárok takto vůči žalobci vzniklý uznal a že za tím účelem vystavil spornou směnku, přičemž žádný nátlak na něj ze strany žalobce vyvíjen nebyl. Žalovaným namítaná nesvoboda vůle tak nemá podklad ve zjištěném skutkovém stavu, v důsledku čehož soud prvního stupně správně uzavřel, že uvedená námitka není opodstatněná.
Nárok zaměstnavatele lze zajistit směnkou
Oproti soudu prvního stupně považoval odvolací soud za neopodstatněnou též námitku žalovaného, že nárok na náhradu škody nebylo možno zajistit vystavením směnky. V daném případě byla totiž směnka vystavena po datu 1. 1. 2012, kdy zákoník práce doznal změny. Vypuštěno bylo ust. § 13 odst. 2 písm. g/, podle kterého zaměstnavatel nesmí požadovat ani sjednat zajištění závazku v pracovněprávním vztahu, s výjimkou konkurenční doložky a srážek z příjmu z pracovněprávního vztahu.
Vzhledem k tomu, že ze žádného ustanovení zákoníku práce účinného k datu 25. 6. 2012, kdy směnka byla vystavena, nelze zákaz použití směnky jako instrumentu zajišťujícího případné nároky zaměstnavatele dovodit, nemůže být námitka důvodná.
Platí zákaz skládání kaucí, ale směnka není kauce
K ust. § 346b odst. 3 zákoníku práce, na základě kterého soud prvního stupně shledal nepřípustným zajištění žalobcova nároku směnkou, odvolací soud uvedl, že úprava v něm obsažená se na daný případ neuplatní, neboť právní institut směnky nelze s peněžitou zárukou ztotožňovat ani ho k ní připodobňovat.
Smyslem ust. § 346b odst. 3 zákoníku práce je, aby zaměstnavatelé nesměli od zaměstnanců požadovat v souvislosti s výkonem závislé práce složení určitého finančního obnosu jako jistoty (kauce) pro případnou náhradu škody v budoucnu způsobené. V případě vystavení zajišťovací směnky zaměstnancem a jejího předání zaměstnavateli je však situace zcela odlišná, neboť se nejedná o faktické složení peněžních prostředků, nýbrž o poskytnutí prostředku zajištění práv či povinností z pracovněprávního vztahu vzniklých.
Námitky je třeba vznášet včas, ne až při jednání soudu, proto se neuplatnila limitace výše náhrady škody zaměstnancem na 4,5násobek průměrné mzdy.
Ve vztahu k námitce žalovaného, že žalobce po něm mohl požadovat náhradu škody pouze v rozsahu 4,5násobku průměrného platu, je třeba uvést, že tato byla uplatněna až při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 18. 8. 2014, tedy po lhůtě předpokládané ust. § 175 odst. 1 o.s.ř. (15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu), v důsledku čehož k ní nebylo možno přihlížet, jak vyplývá z ustanovení § 175 odst. 4, první věta o.s.ř.
Zaměstnanec musí směnku vyplatit
Odvolací soud tak uzavřel, že žádná z námitek žalovaného ho nemohla zprostit jeho povinnosti zaplatit žalobci na základě směnky k důkazu jím předložené směnečný peníz ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud tedy napadený rozsudek soudu prvního stupně (který zrušil směnečný platební rozkaz) změnil svým rozsudkem spis. zn. 2 Cmo 197/2015–111 ze dne 2. 6. 2016 tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.
Dovolání k Nejvyššímu soudu ČR podáno nebylo (údaje na http://www.infosoud.justice.cz k 17. 9. 2016), takže rozsudek Vrchního soudu v Praze spis. zn. 2 Cmo 197/2015–111, ze dne 2. 6. 2016, je momentálně nejautoritativnějším výkladem přípustnosti užití směnky v pracovněprávním vztahu.
