Hlavní navigace

Jedna, dva, tři, my jsme bratři

23. 2. 2001
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Je dobré vědět, kolik nás je! To abychom v přílišném množství nenastoupili do výtahu, který by se pak s námi nemohl rozjet. Tak nám radí televizní reklama ČSÚ na Sčítání lidu 2001. Když si o nás lidé z Českého statistického úřadu myslí, že ani výtah neumíme použít, nedivme se, že s námi zacházejí tak, jak s námi zacházejí.

Informace o chystaném sčítání lidu se ke mně poprvé dostala tak trochu oklikou. To když v novinách psali o tom, jak se na něj připravovala katolická církev. A jak se na něj připravovala? Divili byste se, ale reklamou na sebe sama! Akce ČSÚ totiž naší největší církvi umožní spočítat i ty nejzatoulanější ovečky. Stačí vyplnit příslušnou kolonku (k lítosti církve jednu ze dvou nepovinných) a hned bude stádečko větší.

Připomnělo mi to tradiční chování politických stran – před volbami mají plno starostí o blaho „svých“ občanů, a když volby přejdou, jen spokojeně tyjí ze státních příspěvků za získaná procenta. V tomto případě to není jiné – státní příspěvek církvím se odvíjí mimo jiné i od počtu věřících. Je proto dobré mít jich co nejvíc. Církev jde s dobou – když je úspěšná reklama na Ariel, proč by neměla fungovat i na ni? Proč tedy nevynaložit několik miliónů teď, abych jich získal víc později? Říká se tomu investice. A jak jsou ovečky spokojeny s pastýřem? Vždyť další sčítání bude až za deset let…

O upřímnou hru nejde ani ze strany státu – prý je dobré vědět, kolik nás je. Stát v zastoupení Českým statistickým úřadem se nám snaží namluvit, že to dosud neví. Jako když rozpustilý velitel nechá jednotku nastoupit uprostřed noci na buzerplac, aby se rozpočítala. K tomu se pojí takřka vědecká snaha dopídit se po co nejpřesnějších údajích o každém z nás, aby nás pak bylo možné lépe analyzovat, zhodnotit a předpovědět, podle potřeby i upravit. Je to chvályhodné – mnohému pomůže, když se dozví, že v Horní Dolní má průměrná čtyřčlenná rodina třeba 1,6 krát méně mobilních telefonů než podobná rodina ve velkoměstě, naopak že má přibližně stejný počet praček, tedy zhruba jednu. Překvapivé bude asi i zjištění, že v Praze jsou větší nájmy než na venkově, zato že aut je tam mnohem, ale mnohem víc. A to všechno budou statistici podrobovat zkoumání ne měsíce, ale celé dlouhé roky, až do té doby, než začnou připravovat sčítání nové, lepší.

Přitom je známo, a dokonce i ti politici, kteří pro zákon o sčítání hlasovali, k tomu nepřímo nabádají (sic!), že se dá statistika snadno oklamat. Proč bych měl snaživému komisaři odevzdávat dotazník, který by o mně vypovídal, že mám doma počítač, u sebe mobilní telefon a studentské konto v bance? To abych ho rovnou pozval, aby se podíval, že do prvního patra to přece přes balkon není taková výška, zvlášť když přes něj přednedávnem vykradli sousedy v patře druhém… Je přece tak snadné napsat „podle pravdy“ a s „čistým svědomím“, že nevím, co slovo počítač znamená a že si pod pojmem mobilní telefon představuji utržené sluchátko! Jak se statistici chtějí spolehnout na věrohodnost získaných dat? Stejně budou moci po sčítání tvrdit s absolutní jistotou snad jen to, že čtyřčlenná rodina má plus mínus čtyři členy. Nechtěl bych jim křivdit, ale mám podezření, že i podobná fakta nám budou předkládat jako mimořádný objev a cenný výsledek své badatelské práce.

Dalším známým faktem je i to, že podobně nepřesné souhrny přesných čísel se dají pořídit mnohem snadněji a mnohem levněji. Nebo snad chtějí statistici zpochybnit své dosavadní metody a dosud učiněné závěry získané ze statistických průzkumů? Ty přece mají jistou vypovídací schopnost. Nebo ne?

Vždyť ani statistici samotní nemůžou věřit tomu, že s extrémně zvýšeným množstvím peněz (v tomto případě jde o několik miliard Kč) získají extrémně zvýšené množství pravdy o nás a o světě.

Zatím nikdo neřekl, jaký je smysl a přínos celé té monstr-akce. Kvůli výtahu z reklamy se to jistě nekoná. Dokázal bych se ještě vžít do potřeb feudálních panovníků, kteří potřebovali znát, od kolika poddaných mohou vyžadovat daně. Ale dnes přece všichni vyplňujeme daňové přiznání a hlásíme trvalý pobyt. Nebo že by úředníci ve skutečnosti nevěděli, kde, kdo, s kým, jak dlouho a za kolik bydlí?

Napadá mě jen jedno přijatelné vysvětlení – do databází ministerstev a nejrůznějších úřadů se naboural nějaký škodolibý hacker, trochu se porozhlídl, a pak nad všemi, ale úplně všemi soubory zmáčknul klávesu DELETE. A stát teď musí se sháněním informací začít znovu, jen se to bojí přiznat.

skoleni_15_4

P.S. Nebylo by už lepší zmíněné prostředky věnovat na vybudování důkladně propojených a zabezpečených registrů, které mají vzniknout podle nově připravovaného zákona?

Další články autora:
Konec lichvářů v Čechách?
Kdo není na síti, jako by nebyl…
Hypotéky za babku – charita nebo dumping?
Hypoteční zmætky
Kolik stojí mobil „zadarmo“
Oběti kocourkovských radních
Jak nejlépe investovat ve třetím tisíciletí

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je výkonným ředitelem společnosti Internet Info, s.r.o. Je absolventem FF UK Praha. Profesně se věnuje marketingu, internetovému prostředí a financím.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).