Hlavní navigace

Jak ze záhrobí potrestat potomka aneb vydědění

3. 6. 2010
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Když se vám nedaří přimět své děti k nápravě v jejich životě a všechny pokusy o změnu selhaly, nastupuje možnost extrémního řešení. Poradíme vám, jak na něj.

Ne vždy si potomci zaslouží, aby se těšili z majetku, o nějž se přičinili jejich předci. Nepovedeného syna nebo dceru lze z majetkového nástupnictví – dědění – vyloučit jednostranným právním úkonem – vyděděním. To je protipólem ochrany neopomenutelných dědiců, jíž jsme si přiblížili v článku o závěti a která omezuje testamentární svobodu zůstavitele, jenž má děti.

Vyděděním se slovy právníka rozumí „jednostranný právní úkon, kterým zůstavitel odnímá svému potomkovi jako neopomenutelnému dědici právo dědit, které by mu jinak ze zákona náleželo“. Potomek tedy na základě vydědění nemá dostat žádný dědický podíl, popř. má dostat méně, než by mu náleželo. K vyděděnému potomku se v rozsahu jeho vydědění při rozdělování pozůstalosti tedy nepřihlíží.

Vydědit lze ze čtyř důvodů

Zůstavitel může vydědit potomka pouze ze 4 důvodů, které specifikuje občanský zákoník (ust. § 469 a odst. 1). Vydědit potomka lze, jestliže:

  • (písm. a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
  • (písm. b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
  • (písm. c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně 1 roku,
  • (písm. d) trvale vede nezřízený život.

Vydědění z jakýchkoliv jiných důvodů je neplatné, zákon je ale blíže nerozvádí. Je proto třeba vyjít zejména z judikatury (rozhodovací praxe soudů). Inspiraci lze hledat také v odborné literatuře (doporučujeme Tomek, M.: Vydědění – vzor s komentářem, Právní rádce č. 3/2008, Economia a.s.).

Pokud jde o důvod k vydědění podle písm. a), potřebnost pomoci se posuzuje s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Zejména pak ke stupni neschopnosti zůstavitele ve stáří nebo nemoci pomoci si sám, k zaopatření zůstavitele jinými osobami (např. manželkou či dalšími potomky) nebo příslušnými zařízeními a institucemi (jako jsou zdravotnická zařízení, domovy seniorů, pečovatelská služba apod.).

Podle písm. b) přichází vydědění v úvahu jen tam, kde zůstavitel o blízký příbuzenský vztah s potomkem sám opravdu stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, a kde mu tento stav vadí. Jestliže potomek o zůstavitele neprojevoval zájem proto, že ani zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího objasňování konkrétních okolností jejich vztahu dospět k závěru, že by neprojevování takového zájmu ze strany potomka bylo důvodem k vydědění.

Pokud jde o důvod k vydědění podle písm. c), pak naplnění podmínek vydědění lze bezpečně prokázat pravomocným rozsudkem o vině a trestu vyděděného potomka, resp. jeho kopií. Není přitom podstatné, jak dlouhou dobu potomek ve výkonu trestu odnětí svobody skutečně strávil, zda byl event. následně podmínečně propuštěn či amnestován nebo mu byla udělena milost. Rozhodující je, že výrokem o vině byl potomek odsouzen za úmyslný (nikoliv jen nedbalostní) trestný čin a výrokem o trestu mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku.

Využití důvodu k vydědění podle písm. d) je nejproblematičtější. Je nepraktické a málo časté s ohledem na jeho nejasné vymezení. Každý si pod „trvalým vedením nezřízeného života“ zajisté představí něco jiného. Nezřízeným životem zřejmě budou různé kombinace negativních jevů v životním stylu potomka. Patří sem závislost na alkoholu či jiných návykových látkách, vyhýbání se práci a jiné poctivé výdělečné činnosti. Dále třeba získávání prostředků nečestným způsobem, kupř. žebráním, páchání drobné trestné činnosti, nestarání se o svou rodinu, neplacení výživného apod. Tyto negativní jevy v životním stylu potomka musejí mít trvalejší ráz, dle intenzity a závažnosti musejí trvat spíše léta než měsíce.

Co se zlotřilým vnukem?

Vydědit lze pouze potomky, kteří jsou tzv. neopomenutelnými dědici, nikoliv jiné potenciální dědice (např. manželku, sourozence, další příbuzné atp.). Vyloučení ostatních dědiců lze dosáhnout snadno – pořízením závěti ve prospěch jiných osob.

Důsledky vydědění se vztahují i na děti dětí, tedy vnučky a vnuky, a jejich potomky jen tehdy, pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně uvede. V opačném případě nastupují na místo vyděděného právě oni, tedy nabývají rovným dílem uvolněný dědický podíl. Zůstavitel tak má buď jednodušší možnost vydědit svého potomka a výslovně v listině o vydědění stanovit, že důsledky vydědění se vztahují i na potomky vyděděného. Složitějším způsobem lze vydědit potomka a samostatně vydědit rovněž jeho potomky. U každé z takto vyděděných osob je mj. povinen uvést některý z důvodů vydědění.

Vydědění může, ale nemusí být součástí závěti. Jestliže platí druhá část věty, půjde o samostatnou listinu o vydědění. Ta musí splňovat stejné formální náležitosti jako platná závěť. Navíc musí být uveden a popsán konkrétní důvod vydědění.

Společné vydědit manželé nemohou

Listinu o vydědění může zůstavitel napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků, nebo ve formě notářského zápisu. Musí v ní být vždy uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána.

Vlastnoruční listina o vydědění musí být skutečně celá vlastní rukou napsána i podepsána. Vyděďovací listina, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou (ale např. na psacím stroji nebo na počítači a posléze vytiskl na tiskárně nebo takovou listinu sepsala jiná osoba), musí vlastnoručně podepsat a před dvěma současně přítomnými svědky výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci (jimiž nemohou být samotní dědici a dále osoby hluché, němé nebo zrakově postižené a neznalé českého jazyka, resp. jazyka, ve kterém se projev vůle činí) se musí na listinu o vydědění také podepsat.

Vydědění nelze provést jako společný úkon více osob (např. obou rodičů). Stejně jako společná závěť více zůstavitelů je i společná listina několika zůstavitelů o vydědění neplatná. Chtějí-li tedy oba rodiče vydědit své děti, musí tak každý z nich učinit v samostatné listině.

Důvody vydědění musejí být konkretizovány vymezením skutkových okolností. Pomůže uvedení času a místa, stejně jako uvedení případných svědků či jiných důkazních prostředků tak, aby i po smrti zůstavitele bylo možno posoudit, jestli jde o platný důvod vydědění. Zůstavitel by měl při rozhodování, zda potomka vydědit, pečlivě zvážit všechny okolnosti provázející jejich vzájemný vztah a nejlépe po poradě s právníkem posoudit, zda jsou zamýšlené důvody, skutečně natolik relevantní a prokazatelné, že listina o vydědění obstojí i po jeho smrti. Ostatně často jsou k dispozici i jiné právní úkony, které lze využít k dosažení kýženého cíle, aniž by zůstavitel musel svého potomka vydědit. Může kupř. již za života určitý majetek darovat jinému nebo jej pro případ své smrti jinému odkázat apod.

Částečné vydědění

Možné je i jen částečné vydědění. Potomek zůstavitele tak může být vyloučen z dědění části svého dědického podílu, např. bude vyděděn z poloviny svého podílu, a tak místo. Nebo může být částečným vyděděním vyloučen z dědění majetku určitého druhu, např. nemovitostí. Podmíněné vydědění přípustné není.

Zůstavitel může mít mnohdy zájem nebýt tak přísný a podíl na majetku toliko zkrátit, aniž by chtěl či mohl přistoupit k úplnému nebo částečnému vydědění potomka v souladu se zákonem. Proti neplatnému vydědění poskytuje totiž zákon obranu – v řízení o projednání dědictví lze vydědění popřít, a to co do důvodu, tak i formální platnosti.

Připomeňme, že zůstavitelovy děti a druhý z manželů (resp. registrovaný partner stejného pohlaví) dědí v tzv. první (zákonné) dědické skupině, každý z nich rovným dílem. Nezletilým potomkům se musí, nedojde-li k platnému vydědění, dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona. Zletilým aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Dědický podíl zletilého potomka je možno zmenšit bez vydědění na polovinu tak, že zůstavitel určí závětí za svého testamentárního dědice jinou osobu.

Ilustrativní příklad:

Zůstavitel po sobě zanechal manželku, zletilého syna a nezletilou dceru. Pokud nepořídil závěť, zdědí každý z nich 1/3 majetku. Pokud některého z potomků (řekněme zletilého a bezdětného syna) platně vydědil, zdědí pozůstalá manželka a nezletilá dcera každá 1/2.

Zůstavitel by však mohl pořídit závěť, v ní rodinu zcela opomenout a pamatovat třeba na svou přítelkyni (přítele) a odkázat jí veškerý majetek v závěti. Podíl nezletilé dcery nemůže být zkrácen, dostane tedy 1/3. Podíl zletilého syna se zkrátí na polovinu, dostane tedy 1/6. Manželka vyjde naprázdno, jelikož nepatří mezi neopomenutelné dědice. Testamentárnímu dědici (přítelkyni) připadne podíl, který by jinak připadl manželce (1/3) a polovina podílu, jenž by náležel zletilému synovi (1/6), dohromady tedy 3/6 neboli 1/2.

Kde nic není, ani dědici neberou

Dodejme ještě, že na rozdíl od pořízení pro případ smrti, může právním jednáním mezi živými zůstavitel nakládat se svým majetkem libovolně. Jeho pořizovací vůli nelimituje ochrana neopomenutelných dědiců. Převede-li ještě během života veškerý majetek na jiné osoby, nemusí neoblíbené potomky vydědit, jelikož na ně jednoduše nic nezbude.

skoleni_15_4

Zrušení vydědění je jednoduché, pomůžou třeba kamna

A co když se nezvedený potomek polepší a dočká se zůstavitelova odpuštění? Listina o vydědění se pak ruší odvoláním vydědění, které musí mít stejnou formu, jaké je třeba k sepsání platné vyděďovací listiny. Nepraktičtější však bude listinu o vydědění fyzicky zlikvidovat, neboť i tak lze akt vydědění zrušit. Samotná skutečnost odpuštění bez písemného dokladu odvolání anebo zničení listiny nepostačí.

Kolik peněz notáři

Za sepsání listiny o vydědění formou notářského zápisu notáři náleží 1500 Kč. Za sepsání notářského zápisu o odvolání vydědění pak 500 Kč, k tomu je třeba přičíst 20% DPH, která se vztahuje na právní služby. Nicméně sepsat vydědění by měl zvládnout každý gramotný člověk i bez pomoci právníka.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).