Hlavní navigace

Jak měřit zdražování? Každý ho vnímá jinak

3. 2. 2014
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Zdražování dnes řeší snad každý. V obchodech ceny rostou, ekonomové a centrální bankéři tvrdí, že se řítíme do pasti deflace. Co s tím?

Slovem loňského roku mezi ekonomy a bankéři by se klidně mohla stát deflace. Tedy opak inflace. Laik by si mohl říct, že v jeho zájmu je právě vyvolání deflace, tedy pokles cen. Většina ekonomů a Česká národní banka však touží po opaku – aby ceny rostly. Dokonce si řekli, že optimální je takový 2% růst cen.

Tenká hranice zdražování a zlevňování

A protože statisticky jsme neodvratně začali směřovat právě do deflace a ke spotřebiteli kýženému poklesu cen, Česká národní banka zasáhla, znehodnotila korunu a ceny začaly růst, protože většina zboží v obchodech je dnes z dovozu a i české produkty depreciace koruny zasáhla nepřímo prostřednictvím rostoucích cen pohonných hmot, které jsou zapotřebí na jejich dopravu. Okolo inflace, respektive deflace, se poté rozpoutala vášnivá debata, do které je možné přispět článkem o tom, jak se taková inflace měří, jak dopadá na jednotlivé skupiny obyvatel a jak ji vlastně pociťujeme.

Máte pocit, že se v minulém roce takřka nezdražovalo, a pokud bychom odečetli potraviny a pohonné hmoty, že se dokonce zlevňovalo? Že ne? Ale právě to nám říkají data Českého statistického úřadu. Inflace za loňský rok činila 1,4 %, což je podle centrálních bankéřů ještě více než stabilita cen. Ta je totiž zaručena i na 2% inflační hranici, kterou ČNB cíluje. Jádrová inflace, která je očištěna právě o potraviny a pohonné hmoty, přitom už mnoho let klesá.

V případě inflace existují důvody, kvůli nimž je dlouhodobě spíše nadhodnocena (tj. oficiálně vykazované číslo je o něco větší, než kolik činí „skutečná“ inflace), říká viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík. Podle něj je nadhodnocení částečně způsobeno nepřesným měřením, ale z větší části pramení z vyšší kvality a technologické přidané hodnoty, kterou přinášejí nové výrobky, jejichž ceny statistici porovnávají se staršími. Mnoho ekonomů se snažilo tuto systematickou výchylku ve směru nadhodnocení inflace určit alespoň přibližně. Jejich odhady se pohybují kolem 1 % ročně, ale u některých zemí je to i podstatně více. Vezmeme-li tento faktor v potaz, lze i naměřenou mírnou inflaci považovat fakticky za cenovou stabilitu, jejíž sledování často ukládají centrálním bankám zákony, dodává Tomšík.

Potraviny pravidelně, auto jednou za několik let

Jenže, co si z toho vzít, když za nákup v obchodech platíme každoročně (ne-li každý měsíc) více? Je třeba se smířit s tím, že oficiální inflace měřená Českým statistickým úřadem vychází z takzvaného spotřebního koše, který zahrnuje více než tisíc položek. Prakticky nikdo kromě statistiků přitom není schopen pravidelně ceny všech položek sledovat a mít přehled o tom, zda klesají či rostou. Míru inflace tak v minulých letech tlačily dolů například ceny vozidel či technologické vymoženosti jako jsou chytré telefony a velké televize. Takové položky si ale spotřebitel pořídí jednou za pár let, a poté, co nákup provede, už se o jejich cenu dále příliš nezajímá. A když si jde za pět let koupit nový vůz nebo televizi, zaplatí třeba stejně, ale už si neuvědomí, že si domů odnáší technologicky výrazně vyspělejší produkt.

Naopak potraviny chodíme nakupovat i několikrát týdně a energie platíme pravidelně. Pokud cena potravin a energií míří vzhůru, máme pocit, že se silně zdražuje, přestože zdražení nemuselo postihnout ani všechny položky v nákupním košíku. Je totiž známo, že lidé reagují a dobře si pamatují zejména cenový růst, nikoliv však cenový pokles nebo stagnaci.  

Z výše zmíněných důvodů se v řadě západních zemí, například v Německu, již několik let měří index vnímané inflace. Ten má za cíl zjistit, jak cenové změny opravdu pociťují  domácnosti. Tento index se počínaje lednovými výsledky dostane také do České republiky. Data vnímané inflace bude poskytovat UniCredit Bank na základě osvědčeného německého vzoru. Z rozsáhlého spotřebního koše byly odstraněny položky, které se rozpočtů domácností zase tolik nedotýkají, a naopak byla zvýšena váha pravidelných výdajů, tedy potravin, energií, nákladů na zdraví či dopravních služeb.

Graf měřené a vnímané inflace
Autor: Unicredit Bank

Graf měřené a vnímané inflace

Lidé vnímají zdražování a šetří

Banka provedla výpočet do minulosti, který přinesl
výsledky potvrzující hypotézu, že vnímaná inflace je podstatně vyšší než ta
oficiální. V posledních devíti letech, kdy je měření inflace
harmonizované, dosáhla průměrná meziroční hodnota inflace 2,6 %. Už tak byla
nad vyhlášeným cílem České národní banky. Skutečně vnímaná inflace však byla o
polovinu vyšší a činila v průměru 3,9 % ročně. Index vnímané inflace je
pohledem na cenové pohyby blízkým vnímání běžných spotřebitelů, zůstává ale
zároveň objektivním měřítkem,
říká hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Ten navíc poukazuje na podstatný efekt, který stojí v kontrastu s prohlášeními
České národní banky. Stoupne-li index vnímané inflace výrazně nad hodnotu
měřené inflace, zvyšuje se mezi spotřebiteli ekonomická nepohoda a ti reagují
zavíráním svých peněženek.
ČNB přitom devizové intervence ospravedlňovala tím,
že ceny musí přestat klesat, teprve pak, když lidé čekají zdražování, začnou
nakupovat.

Měsíc CPI Index vnímané inflace
Jan-12 3,5 6,5
Feb-12 3,7 6,8
Mar-12 3,8 7,3
Apr-12 3,5 6,7
May-12 3,2 6,2
Jun-12 3,5 6,5
Jul-12 3,1 5,8
Aug-12 3,3 6,1
Sep-12 3,4 6,4
Oct-12 3,4 6,2
Nov-12 2,7 5,1
Dec-12 2,4 4,2
Jan-13 1,9 3,4
Feb-13 1,7 3,1
Mar-13 1,7 2,8
Apr-13 1,7 3
May-13 1,3 2,3
Jun-13 1,6 3,1
Jul-13 1,4 2,8
Aug-13 1,3 2,6
Sep-13 1 1,9
Oct-13 0,9 1,5
Nov-13 1,1 1,6
Dec-13 1,4 2,5

Index vnímané inflace za roky 2012 a 2013, zdroj: UniCredit Bank

Inflace jako konspirace

Provozovatel webové stránky Shadow Government StatisticsJohn Williams, v případě Spojených států amerických za rok 2011 spočítal inflaci, která by – kdyby byla oficiálně uznána – pravděpodobně způsobila poplach. Ekonom Williams vycházel z oficiálních dat, ale použil metod, jež statistici už před časem opustili. Podle Williamse tak inflace v USA nečinila 3 %, jak zní oficiální údaj, nýbrž 6 % (podle metody úředně používané v roce 1990) nebo dokonce 10 % (podle metody z roku 1980).

Rozdílných výsledků bylo pochopitelně dosaženo především použitím odlišného spotřebního koše. Ale jak takový koš sestavit? A neměl by pokud možno sledovat kontinuální linku kvůli snadnějšímu porovnání? Lehce konspirativně založený Williams je přesvědčen o tom, že statistikou inflace manipuluje vláda. Určená metoda má pomoci Fedu (centrální bance USA) v plnění jeho cílů a politikům ve sledování jimi vytyčeného inflačního kurzu, o kterém se ale nesmí dovědět občané. Dodejme, že Williams již roky varuje před blížící se hyperinflací a doporučuje investovat do fyzického zlata a alkoholu. Právě v tom vidí budoucí prostředek směny.

Denně se měnící ceny

Zmanipulovanou statistikou inflace se ale nezaobírají pouze milovníci konspirací a zlata, nýbrž i respektovaní vědci. Právě touto tezí zaštítil Alberto Cavallo svůj výzkumný projekt Billion Prices Project Massachusetts Institute of Technology (MIT). Projekt zatím není dokončen a veřejná část sestává pouze z údajů pro USA. Na rozdíl od Williamse se Cavallo neobrací ke starým metodám, ale používá zcela nové. Zatímco americké ministerstvo práce každý měsíc zkoumá ceny ve 23 000 obchodech a u 50 000 pronajímatelů, Ca­vallo vytvořil software podobný vyhledávacímu algoritmu Google, jenž zkoumá mnohem větší množství zboží a jeho cen na internetu. Cavallovi přitom překvapivě vyšla stejná míra inflace jako americkým statistikům.

Oproti nim ale vědec dokáže zkoumat vývoj cen na denní bázi. Například po krachu obří banky Lehman Brothers zaznamenal padající ceny již v řádu dní, zatímco oficiální statistiky je vykázaly až s odstupem dvou měsíců. Hlavní ekonom Google Hai Varian Cavallův algoritmus chválí. Internetový vyhledávač ostatně pracuje na vlastním, dosud nezveřejněném cenovém indexu. Dokonce americké ministerstvo práce přiznalo, že jeho index v dobách internetového prodeje ztrácí aktuálnost.

dan_z_prijmu

Jádrová inflace

Jenže politický trend jde opačným směrem. Namísto snahy sledovat vývoj cen v co nejkratších intervalech začaly například centrální banky svou měnovou politiku přizpůsobovat takzvané jádrové inflaci. Cílem této metody přitom je odfiltrovat krátkodobé výkyvy cen a sledovat pouze dlouhodobý inflační trend.

Jádrová inflace tak nezahrnuje ceny potravin a energií, které na trhu pravidelně kolísají (v době konjunktury ale spolehlivě rostou). Jenže výdaje za tyto dvě položky tvoří velkou část výdajů občanů. Právě zastánci jádrové inflace jsou pak často obviňováni z toho, že chtějí zamlžit skutečný stav (cenu) věcí. Faktem je, že i Česká národní banka při jednání o měnové politice zohledňuje především inflaci jádrovou. Právě metodou jádrové inflace se na druhé straně dá mnohem lépe změřit skutečná síla inflace, případně inflační, respektive deflační, rizika.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Spotřebitelské finance i politicko-ekonomická témata jsou vodou na můj mlýn.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).