Hlavní navigace

Co devastuje příjmy státního rozpočtu?

2. 8. 2013
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Dnes se pozornost zaměřuje hlavně na korupci. Aby ale bylo možné korumpovat, musí vzniknout vhodné podmínky. Kde má Česko Achillovu patu?

Dnes je předmětem diskuzí především korupce spojená se státním rozpočtem a fondy Evropské unie. Mimochodem, třeba v televizi veřejně diskutované všimné u lékařů, nechává chladným všechny, včetně justičních orgánů.

Kdo chce kam..

Korupce je jistě nešvarem hodným potírání. Aby však bylo možné korumpovat, musí k tomu být vytvořeny podmínky – jak v naplňování veřejných rozpočtů, tak i v generování vhodných prostředků na straně korumpujících. A k tomu slouží daňová legislativa včetně zákonů o pojistném na zdravotní a sociální pojištění.

Až do nástupu Topolánkovy vlády v roce 2007 se daně vyvíjely vcelku předvídatelně a poklidně. Pak však začala přicházet rána za ranou. Začalo to tzv. Topolánkovým  batohem, přes Fischerovy opatření ke stabilizaci rozpočtů až po Nečasovo – Kalouskovo jednotné inkasní místo. Princip byl vždy stejný: Poslancům se předloží v jednom zákoně balík změn desítek jiných zákonů stylem „ ber vše, nebo nic“.  Parlamentem neprodiskutované problémy je pak nutné napravovat dalšími novelami, do kterých lze vždy vhodně umístit několik osobních záměrů. Výsledkem je naprosto nepřehledná daňová legislativa, kdy navíc některá ustanovení mají platnost časově omezenou či odloženou a mnohá tak nenabudou platnosti nikdy. Víme sice, co má platit od roku 2016, ale nevíme, co bude platit za půl roku.

Ideologie vs. realita

Závažným problémem, který trvá dodnes, je, že došlo ke střetu ideologie (daně jsou trestem za úspěch) s realitou (rozpočet potřebuje peníze). Zářným příkladem je superhrubá mzda. Naprosto ojedinělým způsobem se podařilo vytvořit model, který nebyl progresivní, ale degresivní. Daňová zátěž většiny poplatníků vzrostla z roku na rok na 22 %. To se však týká jen příjmů do výše stropů na zdravotní a sociální pojištění. Pro vyšší příjmové kategorie daňová zátěž naopak klesla na 15 %. Obdobný výsledek mělo odstranění finančních stropů na dohody o provedení práce, z nichž se odvody na pojistné neprováděly a které byly zdaňovány 15 %.

V tomto okamžiku se řadě podnikatelů nevyplatilo vyplácet podíly na zisku. Namísto toho si začali vyplácet mzdy v desítkách či stovkách milionů korun zdaněných pouhými 15 %. Navíc tyto mzdy snižovaly hospodářský výsledek podniků, a tak šetřily další náklady na daních z příjmů. Skutečně výborné opatření pro získání zdrojů na úplatky a pro praní špinavých peněz. Druhou stranou téže mince pak bylo umělé zvýšení mezd v nepodnikatelském sektoru. 

A skutečně: Výběr daně z příjmů právnických osob klesl mezi lety 2007 až 2011 o 46 miliard Kč. To jistě není jen důsledkem celosvětové krize. Srážková daň, jíž se zdaňovaly dohody o provedení práce, přitom ve stejném období vzrostla o 5 miliard Kč. Navíc, i při růstu průměrné mzdy, zčásti ovlivněné i způsobem zdanění, poklesl o 7 miliard korun i výběr daně ze závislé činnosti.    

Výdajové paušály s daňovými bonusy

Naprostou ránu rozpočtovým příjmům zasadila možnost uplatňovat výdaje procentem z přiznaných příjmů, navíc kombinovaná s daňovými bonusy. Výběr daní z příjmů od těchto osob klesl minimálně o 14 miliard korun ročně. Úměrně tomu samozřejmě poklesly i výběry sociálního a zdravotního pojištění. Pokud by výdajové paušály odpovídaly skutečným nákladům, musela by řada rodin zemřít hlady. 

Chování občanů a podniků nelze považovat za něco nekalého či parazitního.  Zákonodárce prostě nabídl tyto možnosti. Předpokládejme, že jedná po zralé úvaze a není tedy divu, že se schválenými zákony lidé řídí. 

Kypr v Česku?

Daňové zákony platné od roku 2013 řadu možností snížení daní, včetně odstranění daňové degrese pro vyšší příjmy, snižují. Navíc přesouvají část zátěže do odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Ovšem dopady těchto opatření mají zčásti kompenzovat další chystané novely zákonů s platností od roku 2014, jejichž potřeba je zdůvodňována novým občanským zákoníkem. Má být pro fyzické a právnické osoby zrušena daň z dividend a podílů na zisku (výpadek daňových příjmů u fyzických osob okolo 9 miliard korun a další snížení daně u právnických osob). Lze očekávat, že podnikatelé přesunou své příjmy právě do podílů na zisku. Že bychom chtěli převzít roli Kypru? Zrušena má být rovněž daň dědická a darovací, která v posledním období vynášela přes čtyři miliardy korun. Otázkou je, komu toto opatření pomůže. Jen těm, kteří mají skutečně velké majetky. Kýžený příliv zahraničních investic se však nekoná.

Přiznání z kapsy vyhání

Uváděné údaje se týkaly jen slušných poplatníků, tedy těch, kteří své příjmy přiznávají. Co však říci k tomu, že v České republice je evidováno okolo 365 tisíc obchodních společností, daňové přiznání jich však podává ani ne 70 % (248 tisíc). V počtu osob samostatně výdělečně činných se snad nevyzná nikdo. Podle živnostenského rejstříku jich je okolo 2 milionů, obecně se udává počet okolo jednoho milionu, kolik z nich skutečně podává daňová přiznání, není jasné. Zdá se, že to nikomu nevadí. Když někdo nechce, necháme ho být. Jaké jsou úniky z nevyúčtovaných zásob a uplatněné daně z přidané hodnoty?

Premiér přišel na základě výsledků provedených kontrol se závažným zjištěním, že tzv. švarcsystém, mimochodem potíraný ve většině evropských zemí, je zanedbatelným jevem. Přitom výsledky kontrol svědčí jen o jejich zbytečnosti v této podobě. Represivní opatření k žádoucímu výsledku prostě nevedou. Důležité naopak je nastavení řádných ekonomických podmínek. A jak zjistit skutečnost? Stačí se projít po stavbách, plných hospodách či kadeřnictvích. Předpokládat, že omezením určitého druhu zaměstnávání, dojde ke zvýšení nezaměstnanosti, je nesmyslný. Ten, kdo zakázky má, se jich nebude vzdávat a pracovníky bude potřebovat. A opačně – tam, kde není reálná práce, nepomůže ani švarcsystém.  

Peněz je dost

Není jasné co, vyjma populismu, premiér sleduje umožněním jednorázových odpisů dlouhodobého majetku. Peněz na finančních trzích i ve firmách je dost. Ten, kdo má slušné výsledky, by při avizovaném zvýšení firemních daní při použití jednorázových odpisů jen prodělal. A ten, komu se nedaří, přece nebude zvyšovat daňovou ztrátu. Ostatně podniky mají ještě neuplatněné desítky miliard ztrát z let minulých, které budou jen stěží vyčerpávat.

Bylo by možné hovořit i o dani z přidané hodnoty, jejíž výběr sice vzrostl o 20 miliard Kč, zdaleka však ne o tolik, kolik se předpokládalo. Lze se i podivit nad poklesem výběru daně z lihu a dalšími skutečnostmi. 

Nekontrolovaná ekonomika, šedá ekonomika

Nehovořili jsme o skutečně šedé ekonomice a práci načerno. Z velké části jsme poukázali na důsledky daňových zákonů. Neméně důležitou oblastí je však činnost exekutivy. Daně nelze vybírat z kanceláře pohledem do počítače, ale prací v terénu. Je přece jednoduché zjistit, kolik restaurace nakupuje od pivovarů piva a jaké vykazuje tržby. Není složité zkontrolovat daně a pojistné odvody a porovnat je s počtem pracovníků na jedné směně. A kdo se vůbec zabývá cenami mezi spojenými podniky? Proč státní úřady tolerují „neaktivní subjekty“, které nelze najít? Pokračovat lze libovolně dlouho.

dan_z_prijmu

Vytvoříme daňový ráj?

Budeme-li i nadále zavádět opatření ve stejném duchu, vytvoříme z České republiky skutečný daňový ráj, kde vzkvétá šedá ekonomika, daně se neplatí a růst je financován enormním zadlužováním veřejného sektoru. Otázkou však zůstává, jak dlouho tuto pohádku o daňovém ráji můžeme žít. Na rozdíl od ostatních evropských daňových rájů totiž nemáme EURO, tolik potřebnou přísadu v tomto mezinárodním daňovém koktejlu. 

Pokud prostě nebude v hospodářství pořádek, nepohneme se dopředu. Zčásti je nutná úprava nejen daňové legislativy, ale i praxe exekutivních orgánů. Motivem by mělo být menší zatěžování slušných podniků a tvrdé zásahy proti ostatním. Je to nejen morální, ale i nutné k nastolení rovných konkurenčních podmínek na trhu. Pak snad zmizí i „blbá nálada“. 

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor působí jako daňový poradce v poradenské společnosti INCA.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).