Hlavní navigace

Bydlím v ČR, ale pracuji v zahraničí. Kde daním své příjmy?

4. 2. 2016
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Zejména v oblasti hranic je běžné, že Češi vyráží za prací do okolních států. Mnohdy je tato práce lépe placená. Kde ale nakonec daní své příjmy, když se denně vrací domů do ČR?

Přeshraniční práce je mezi Čechy poměrně rozšířená. Okolní státy mnohdy platí za stejnou práci daleko větší peníze, takže se Čechům vyplatí i s případným delším dojížděním každý den. Jak to ale funguje s daněmi? Ono totiž neplatí, že pokud bydlí v jedné zemi a pracují v jiné, stačí pouze zdanit příjem v zemi, kde si ho vydělali, a o víc se nestarat.

Musíte si určit daňový domicil

Vezměme si situaci, že bydlíte v České republice, ale pracujete v jiném státě. Aby se dalo jednoznačně určit, jakým způsobem bude probíhat zdanění vašeho příjmu, je nutné nejdříve určit stát, ve kterém jste tzv. daňový rezident, respektive kde máte daňový domicil. Pokud máte v České republice trvalé bydliště, případně zde trávíte více než 183 dní v roce, jste považování za českého daňového rezidenta.

Může se ovšem stát, že podle legislativy cizího státu, ve kterém pracujete, budete považování i za daňového rezidenta její země. V takovém případě se váš domicil určí podle následujících kriterií:

  • Místo, kde máte stálý byt (nemusí to být místo, kde máte hlášeno trvalé bydliště).
  • Místo, kde máte užší osobní a hospodářské vztahy.
  • Místo, kde se zdržujete více než 183 dní v roce.
  • Stát, ve kterém máte státní občanství.

Určování daňového domicilu probíhá tím způsobem, že rozhodne vždy jedno kriterium, a to to vyšší. Jakmile jedno z kriterií rozhodne, k těm dalším se už nepřihlíží. Pokud například nejste schopni určit, kde je váš stálý byt ani kde máte užší vazby a ani není možné jednoznačně rozhodnout, kde se zdržujete 183 dní v roce, určí váš daňový domicil až vaše státní občanství.

Pokud ale naopak víte, že máte stálý byt pouze jeden, a to v České republice, protože se tam ze zahraničí každý den vracíte za rodinou, je váš daňový domicil v České republice a další kriteria se vůbec nebudou zohledňovat.

Kde a jak daníte?

Určení daňového rezidenství je z hlediska odvádění daní zásadní. Ve státě, kde jste daňovým rezidentem, máte totiž povinnost zdanit všechny své příjmy ze všech států, kde jste si něco vydělali. Naopak v zemi, kde jste daňovým nerezidentem, musíte danit pouze ty příjmy, které jste si vydělali na jejím území.

Jste-li tedy daňovým rezidentem České republiky, budete tu danit veškeré příjmy z celého světa. Pokud denně dojíždíte za prací například do Rakouska, budete v Rakousku danit příjmy z Rakouska a v České republice všechny příjmy z ČR a i z Rakouska. Zní to poměrně nevýhodně, že? Práci odvedete jednu a daně byste platili dvakrát.

Některé státy na tuhle variantu myslely, a proto je tato situace ošetřena smlouvou.

Smlouva o zamezení dvojího zdanění

Smlouva o zamezení dvojího zdanění je určena k tomu, abyste nemuseli svůj příjem danit dvakrát – v zemi, kde jste si jej vydělali, a v zemi, kde máte daňový domicil. Každá smlouva je však jiná, a tak metoda, jakou bude vyloučeno dvojí zdanění, záleží čistě na konkrétní smlouvě mezi dvěma zeměmi.

V současné době má Česká republika tuto smlouvu uzavřenou s více než 80 zeměmi z celého světa. Na základě těchto smluv se nejčastěji používají dvě metody, kterými se danění určuje:

  • Metoda vynětí příjmů s výhradou progrese.
  • Metoda prostého zápočtu daně.

Ve většině případů se v České republice používá metoda prostého zápočtu. Je tomu tak ale až od 90. let, takže se starší metodou se stále ještě můžete setkat u smluv, které byly uzavřeny v 80. letech.

Při použití metody prostého zápočtu se jednoduše porovná daň z příjmu, která byla zaplacena v zahraničí, s daní, která by z tohoto příjmu byla zaplacena, kdybyste si stejnou částku vydělali v České republice. Pokud je částka, která byla uhrazena v zahraničí, nižší, rozdíl doplácíte na daních v ČR. Pokud je naopak vyšší, nemusíte zde již žádnou další daň platit.

Metoda vynětí příjmů s výhradou progrese je o něco složitější. Příjmy ze zahraničí se do základu daně nezahrnují. Pro výpočet daně se použije sazba daně z daňového pásma, která odpovídá souhrnu všech vašich příjmů z celého světa. Tato metoda se však v praxi použije pouze v situaci, kdy daný stát uplatňuje progresivní způsob zdanění, tedy kdy jsou jednotlivé daňové sazby odstupňovány na základě daňových pásem. V České republice je od roku 2008 zaveden lineární způsob zdanění, takže se pro výpočet postupuje stejně, jako u předchozí metody. Příjmy, které se daní v zahraničí, jsou ale vyjmuty ze základu daně, a daní se tak pouze ty příjmy, které jste si vydělali u nás.

Příklad

Vezměme si tedy příklad, že žijete v ČR, máte zde svůj stálý byt, rodinu a denně se sem po práci vracíte. Místo výkonu vaší práce je Rakousko, pracujete pro rakouského zaměstnavatele. Na základě toho budete odvádět daně stejným způsobem, jako jakýkoli jiný rakouský zaměstnanec.

Následující rok však musíte podat daňové přiznání v České republice, ve kterém si vypočítáte daň, kterou byste odvedli, kdybyste pracovali v České republice. Výsledky mohou být následující:

  • Daň, kterou byste zde bývali odvedli, je nižší než ta skutečně odvedená v Rakousku.
  • Daň, kterou si vypočítáte, že byste původně odvedli, kdybyste pracovali v ČR, je vyšší.

Pokud je daň, kterou byste bývali odvedli v České republice, nižší, než jakou jste doopravdy odvedli coby rakouský zaměstnanec, nemáte s daněmi žádné další starosti. Zdanění v České republice by vás sice vyšlo lépe, ale odvedenou daň vám již nikdo nevrátí.

Nastane-li ale situace opačná, tedy že jste si vypočítali, že v ČR byste odvedli vyšší daň, než jakou jste skutečně odvedli v Rakousku, budete doplácet. Rozdíl mezi daní odvedenou v Rakousku a daní, kterou byste bývali odvedli v České republice, musíte takzvaně dodanit a tuto daň odvést v ČR.

Tato situace se však týká pouze smlouvy, kterou má Česká republika uzavřenou s Rakouskem. V případě jiných států se smlouvy mohou lišit a na základě toho se budou lišit i postupy pro případné danění.

A jak je to bez smlouvy?

Ačkoli má Česká republika uzavřenou smlouvu s desítkami zemí, může se stát, že zrovna vy budete pracovat v zemi, se kterou není smlouva o zamezení dvojího zdanění uzavřena. V takovém případě se postupuje podle zákona o daních z příjmů.

Příjmy, kterých jste dosáhli v jiném státě, se nejdříve zdaní v tomto jiném státe podle tamních pravidel. Poté je ale musíte znovu zdanit v České republice. Ano, zní to velmi nevýhodně. Jedinou útěchou vám může být fakt, že se vám daňový základ sníží o daň, kterou jste již v zahraničí odvedli.

skoleni_15_4

V praxi však zahraniční daňové správy mezi sebou až na výjimky nijak zásadně nekomunikují, nejde-li zrovna o daňové podvody mezinárodního rozsahu, které se řeší na úrovni ministerstev. Český finanční úřad se o vašem příjmu v zahraničí dozví obtížně, často jen na základě vašich informací. A kde není žalobce, není ani soudce.

Pokud byste ale příjmy ze zahraničí nepřiznali, dopouštíte se daňového podvodu, tedy trestného činu. V případě, že se finanční úřad o těchto příjmech dozví, daň vám doměří a můžete být odsouzeni za trestný čin krácení či nedovedení daně. Trestní sazba podle §248 a následujících Trestního zákona se v tomto případě předpokládá od 6 měsíců do tří let.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Psaním jsem skloubila své znalosti ze studií financí a žurnalistiky. Ráda se učím nové věci, tančím a běhám.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).