Bezkontaktní platby v Evropě: Slované jsou vzorem, ostatní začátečníci (TEST)

V minulém testu jsme si probrali bezkontaktní platby v západní Evropě. Nyní se zaměřím na zbývající část Evropy, kde test probíhal.

Vše o bezkontaktních platbách

Jak se platí, kde přijímají karty a jaká je bezpečnost. Sledujte speciál o bezkontaktních kartách.

Omlouvám se za zhoršenou kvalitu fotografií a videí. Na drtivé většině míst je zákaz focení a natáčení videa. Proto jsem musel fotit a natáčet rychle, než se „vzpamatovala“ obsluha a než vedoucímu nebo ochrance došlo, co se děje. Fotil jsem a natáčel převážně na mobilní telefon Nokia E6, výjimečně na Dell Streak mini.

Polsko - bezkontaktní ráj

Místo testu: Katowice, Racibórz

V Katowicích probíhalo testování ve dvou etapách. První etapa proběhla během OFF festivalu, který se měl nést ve znamení bezkontaktních karet. A opravdu se tak stalo, na stáncích bylo možné platit buď šekovými poukázkami, které jste si museli vyměnit předem za hotovost, nebo platbu kartou, anebo bylo možné platit bezkontaktním kartami MasterCard (Visa nebyla podporována). Platby probíhaly hladce, bezkontaktní karty měl zhruba každý třetí člověk.

Druhá etapa byla v centru Katowic, kde s bezkontaktními kartami také nebyl problém. Pouze v jedné cukrárně jsem musel přesvědčovat obsluhu, že se nemusí bát prodat zmrzlinu za 2 zloté, které uhradím bezkontaktní kartou (požadovala minimální transakci 10 PLN). Jakmile zjistila, že platba probíhá hladce a vysvětlil jsem jí účel bezkontaktních karet, obavy opadly. Obchody byly řádně označené logem bezkontaktních plateb.

Maďarsko - nesmyslné obchody a minimální transakce

Místo testu: Györ, Komárom, Nyiregyháza

V Györu je hypermarket Tesco a v něm na dvou pokladnách bezkontaktní terminály. Když jsem chtěl zaplatit bezkontaktní kartou, prodavačka automaticky kartu dávala do čipového terminálu a za nic na světě nechtěla provést bezkontaktní transakci s odůvodněním, že to nefunguje. Použila celosvětové univerzální slovo „problem“. Trval jsem na bezkontaktní transakci. Prodavačka zavolala kolegyni, kolegyně zavolala další kolegyni a ta zavolala šéfku denní směny. Čtyři prodavačky pak přemýšlely nad tím, jak se obsluhuje bezkontaktní terminál. Po cca 12 minutách se podařilo provést první transakci, mezitím fronta za pokladnou nepříjemně narostla a bylo slyšet různé výrazy v maďarštině, kterým jsem sice nerozuměl, ale podle pohledu lidí jsem pochopil, že slušné nejsou. Nedivím se jim.

Ve městě Nyiregyháza banky vůbec nepochopily, k čemu jsou bezkontaktní platby. Mám dojem, že bezkontaktními terminály vybavují každého obchodníka, co jim přijde pod ruku, ale praktické využití je mizivé. V prodejně potravin jsem bezkontaktně nezaplatil, protože prodavač bezkontaktní platbu podmiňoval minimální transakcí 1000 HUF (cca 90 Kč). Bezkontaktní terminály jen s obtížemi využijí v prodejně kopírovacích strojů a tiskáren, když i náplň do tiskárny je na hranici limitu bezkontaktní transakce. V prodejně kol měli odpojený bezkontaktní terminál a údajně jim ani nikdy nefungoval. Ve dvou kavárnách opět chtěli zaplatit bezkontaktní kartou min. 1000 HUF. Tím, že obsluha byla mladá (a možná v tom hrály roli i vzájemné sympatie), podařilo se mi nakonec obsluhu přesvědčit k platbě nižších částek. Nebylo to však automaticky. V prodejně elektra se mi podařilo přesvědčit k testu prodavače, ale jen s obavami, že ho jeho nadřízený nechá zaplatit náklady na transakce. Platební karty přijímají také až od 1000 HUF, včetně bezkontaktních.

V další kavárně jsem měl opět štěstí na spřízněnou obsluhu. Bezkontaktní kartu viděli poprvé a velmi se bavili tím, že chci kartou platit zmrzlinu. Obsluha to vyřešila tak, že mi předala terminál, ať si tu transakci udělám sám. Terminál sice komunikoval v maďarštině, ale nakonec se to podařilo.

Rumunsko - dlouhá cesta k použitelnosti

Místo testu: Iasi, Brasov

V Iasi by měli bezkontaktní karty přijímat v prodejně KFC, a to karty MasterCard i Visa. Terminál však byl odpojený. Po 20minutovém boji s terminálem, kdy jsem obsluze pomáhal terminál zapojit a restartovat, se platba nezdařila, terminál stávkoval. Prodavačka mi řekla, že „nikdy nefungoval“. V Brasově jsem šel opět přímo do KFC. Terminál byl také vypnutý, obsluha jej však uměla ovládat, takže jsem čekali jen na to, až naběhne, to znamená zdržení a frontu za vámi. Plastovými kartami bylo možné platit bez problémů, ale u přívěsku mBank terminál zobrazoval hlášení „použijte čip“. Přestože zde měli logo bezkontaktních karet Visa, bezkontaktními kartami Visa platit nešlo.

Turecko - "Problem", často skloňované slovo

Místo testu: Edirne, Istanbul, Kesan

V Edirne má bezkontaktní terminály více obchodníků, ale fungují pouze na dvou místech. Prvním je síť Burger King, druhým prodejny MiGROS (obdoba našeho Alberta). V první prodejně Burger King šlo zaplatit bezkontaktně naprosto hladce, fungovaly všechny technologie, tj. včetně mobilního NFC. Ve druhé prodejně Burger King v Edirne v obchodním domě Kipa bezkontaktně platit nešlo a prý „to nikdy nefungovalo“. Hned ve vedlejší provozovně Popeyes (3 metry) naopak bezkontaktně platit šlo a obě prodejny přitom patří jedné společnosti.

V prodejně MiGROS bylo nutné pokladní na platbu bezkontaktní kartou připravit. Bezkontaktní terminály jsou na dvou pokladnách, obě byly mimo provoz. Předem jsem proto hlásil, že chci zaplatit bezkontaktní kartou a obsluha nechápala, proč chci platit tak složitě, když lze platit kartou „normálně“ přes čip. Po 10 minutách přesvědčování a dalších pěti minutách, kdy pokladní studovala návod pro bezkontaktní terminál, se mi podařilo zaplatit.

Pokladní však odmítla provést nadlimitní bezkontaktní transakci kartou MasterCard (karta by ji umožnila) s tím, že strop je 35 TRY a basta. Do prodejny jsem se vrátil po hodině znovu a zkusil zopakovat jednu platbu. Dozvěděl jsem se, že bezkontaktní terminály jsou (oba) v poruše (opět bylo použito slovo „problem“) a musím zaplatit klasickou kartou nebo hotově.

V Carrefouru v Edirne bezkontaktní terminály mají, ale nefungují. Prý nefungují už dlouho.

Istanbulská bezkontaktní doprava

Na Istanbul jsem se těšil, zástupci karetních společností i turecké Garanti Bank se rádi chlubili, jak skvěle fungují bezkontaktní karty v istanbulské dopravě. Že lze bezkontaktní karty používat v autobusech, mě ujišťovala i pracovnice pobočky Garanti Bank v Edirne. Bohužel zapomněla dodat, že bezkontaktní karty v autobusech (v Edirne) sice používat lze, ale ne bankovní, nýbrž pouze místního dopravce. Podobně je na tom istanbulská městská doprava, která je sice označena symboly bezkontaktních karet, ale bankovní karty použít nelze. Až na jednu výjimku, a tou je lodní přeprava mezi Eminönü a Üsküdarem v Istanbulu. Jeden (ale pouze jeden) z turniketů je vybavený snímačem pro bezkontaktní karty MasterCard a Visa. Občas fungoval, občas ne, a pokud zrovna ano, bylo možné na něm platit a držitel bezkontaktní bankovní karty získal slevu 0,25 TRY na přepravě (1,75 TRY oproti 2 TRY). Během půldruhé hodiny mého pozorování cestujících během dopravní špičky použil tento turniket jediný cestující. Z pohledu marketingu lze tak sice napsat, že „v istanbulské městské dopravě lze platit bezkontaktními kartami“, ale v praxi zaplatíte pouze na jediném turniketu a pouze při vstupu na jedinou loď.

S náhodnými kolemjdoucími turisty i Turky jsem provedl několik rozhovorů. Ukázal jsme jim zmiňovaný bezkontaktní snímač na turniketu a ptal se jich, zda vědí, co to je a k čemu slouží. Z 30 oslovených kolemjdoucích mně 19 odpovědělo, že se „na tom“ platí kreditními kartami (ne bezkontaktními) a dalších 11 řeklo, že na snímač přiložím čipovou kartu, kterou si musím nejprve koupit vedle v prodejně. Nikdo nevěděl, že jde o snímač bezkontaktních bankovních karet a nepotřebují tak místní dopravní kartu nebo klasickou platební kartu.

"PayPass problem"

V Istanbulu jsem obešel několik prodejen Burger King a McDonald´s, jsou standardně vybavené bezkontaktními terminály, ale obsluha transakci ani nezkusila a vždy sdělila „paypass problem“. Nelze tak bezkontaktně platit.

V prodejně MiGROS v Kesanu byla situace s bezkontaktními platbami podobná jako v Edirne. Tady ty terminály nefungují, říká pokladní. Přesvědčuji ji. Ne, nikdy nešly. Náhodou jde okolo mladý pár. Všímá si mého naléhání, vidí bezkontaktní karty, a tu muž říká, že je zaměstnancem místní banky. Situaci sleduje a prodavačce říká: Tak to alespoň zkuste.  Prodavačka zastaví pokladnu a hledá návod. Nachází jej, studuje a opatrně provede platbu. Všechno poté funguje, jak má, ale fronta za pokladnou je velmi nervózní. Celková doba transakce: 8 minut. Naproti tomu ve vedlejším Burger Kingu byl přístup obsluhy excelentní a doslova vzorový. Všechno věděla, bylo možné použít platbu všemi bezkontaktními prostředky. Šlo však o výjimku.

Srbsko - teprve začínají, ale snaží se

Místo testu: Michajlovac, Novi Sad, Vladičin Han

V Srbsku mají bezkontaktní terminály na čerpacích stanicích Lukoil. V obci Vladičin Han měl čerpadlář strach udělat bezkontaktní transakci, protože nevěřil, že to bude fungovat a tak trochu mě asi pokládal za podvodníka. V obci Michajlovac šlo platit bez problémů. Velmi dobře si mě pamatovali z července, kdy jsem u nich už bezkontaktně platil, protože od doby, co tento terminál mají (květen 2011), nikdo jiný na něm neplatil. Na čerpací stanici Lukoil ve městě Novi Sad obsluha věděla, o co jde, ale omlouvala se, že terminál nefunguje.

Slovensko - až na drobnosti šikulové

Místo testu: Bratislava, Šamorín, Žilina

Použití MasterCard PayPass lokátoru v Bratislavě bylo problematické, často neseděly souřadnice nebo místa vůbec neexistovala. Příkladem je například muzeum Danubiana, které leží u bratislavského vodního díla v místní části Čunovo, místo aplikací uváděné obce Jarovce, a muzeum navíc ani bezkontaktní karty nepřijímá.

V obci Šamorín v prodejně Pet Center šlo platit bez problémů, prodavačka však upřímně popsala, jak se naučila terminál obsluhovat. Prostě přišli z banky, zapojili terminál, řekli ´tady to podepište´ a odešli. Vůbec jsem nevěděla, co s tím mám dělat. Ale protože moje banka mi nově vydala k účtu bezkontaktní kartu, tak jsem si na tom terminálu zkoušela, jak se platba provádí. Ve vedlejší prodejně Kik Textil ze mne měli upřímnou radost, ještě nikdo jim tam bezkontaktně neplatil. Koupil jsem postupně 5 bublifuků, abych prodavačkám ukázal, jak se dá bezkontaktně platit.

V Hotelu Borová ve městě Senec nastal problém, jak zaplatit bezkontaktně. Bezkontaktní terminál mají pouze na recepci, ta je většinou zavřená a obsluha recepce je spíše v restauraci (kde terminál není žádný a platí se hotově). Instalace bezkontaktního terminálu je v tomto případě nesmyslná, protože na recepci se hradí pouze ubytování. Nakonec jsem recepční k transakci přesvědčil, ale vyslechl jsme si hodně negativních slov na adresu Volksbank Slovensko, přes kterou přijímají karty. Výsledkem setkání bylo, že ty karty okamžitě zrušíme, řekla recepční.

Nesmyslný PIN vždy a všude

V Žilině jsem navštívil potraviny Elba, kde jsem opakoval červnový test. Bohužel se potvrdily očekávané komplikace. Platba přívěskem mBank proběhla korektně, ale to byla jediná výjimka. U všech plastových bezkontaktních karet terminál vždy vyžadoval zadat PIN. Dokážete si představit, jak to transakci prodlužuje, zvláště u drobných plateb.

Pikantní bylo, že terminál vyžadoval PIN i po předplacené kartě v podobě stickeru. Sticker jsem zakoupil přímo na pobočce Volksbank Slovensko v Bratislavě a ujistili mě, že při platbě PIN nikdy zadávat nebudeme (tato karta PIN ani nemá). A touto předplacenou kartou od Volksbank Slovensko, která nemá PIN, nešlo platit na jejich vlastním bezkontaktním terminálu, protože po mně chtěl PIN. Tisková mluvčí banky Jana Lukáčová mi potvrdila, že Sticker (Waucard) je předplacená karta na bezkontaktní platby (tj. je jednorázová, není možné ji tedy dobíjet) a je možné s ní platit jen platby do 20 € a při nich se nikdy nezadává PIN kód. PIN kód není třeba nikdy zadávat a nepodepisuje se ani účtenka. Na otázku, proč je to v Žilině odlišné, a tím nelze jejich karty použít, paní Lukáčová neodpověděla.

Česká republika - pohoda, dobře našlápnuto

V České republice bezkontaktní platby začaly teprve koncem června, kdy je v rámci pilotního projektu nabídly hypermarket Globus, Citibank, Komerční banka a Telefónica O2. Během měsíce září začala Česká spořitelna vybavovat některé obchodníky bezkontaktními terminály a v říjnu už jde platit bezkontaktně i na ostatních místech České republiky. Více: Kde mohu platit bezkontaktně?

Na základě dlouhodobého testování mohu potvrdit, že při bezkontaktních platbách v Česku jsem nezaznamenal jediný problém. Pokladní v Intersparu sice nechápavě na mne hleděla, proč chci žvýkačku platit kartou, ale samotná transakce proběhla korektně.

Českým bankám se však pod taktovkou České spořitelny se povedl evropský unikát. Vznikla pracovní skupina pro bezkontaktní platby, která si stanovila, jak by měla být nastavená pravidla a parametry, aby bezkontaktní platby fungovaly naprosto stejně a ne rozdílně podle typu karty. Karetním společnostem pak banky, zjednodušeně napsáno, řekly, jak si to představují ony a  zda je to pro MasterCard a Visu problém. Po vzájemném souhlasu spořitelna spustila bezkontaktní terminály a další banky o tom začínají přemýšlet. V Česku se tak platby bezkontaktními kartami MasterCard, Visa nebo mobilními telefony s NFC chovají naprosto stejně a lze s nimi platit i nadlimitní transakce. Naproti tomu za našimi hranicemi se vám běžně stane, že platba bezkontaktní kartou Visa se bude chovat jinak než při použití karty MasterCard. Rozdíl poznáte při překročení nadlimitní platby, s Visou tam jednoduše nadlimit nezaplatíte.