Hlavní navigace

Banky by rády půjčovaly, ale není komu

4. 3. 2013
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Skutečný sníh roztál během několika dní, zato hodnota peněz loni roztávala velmi postupně – jen pomalu se scvrkávaly, tedy alespoň jejich velká většina patřící našim domácnostem.

V diskusi určitě většina názorů nebude souhlasit, ale aby výnosy peněz „přemohly“ loňskou průměrnou inflaci (tedy znehodnocení koruny) 3,3 % – to nezmohla většina z našich úspor. Lidé totiž jistotu ztráty berou spíš a raději, než i jen malé kolísání výnosů. To já – na rozdíl od diskutujících – považuji za velkou chybu.

Letos bude situace lepší jen zdánlivě, protože inflace zřejmě klesne až někam ke 2 %, což by už mělo být snazší dosáhnout. Ale pozor: úroky z oblíbených spořicích účtů citelně klesají, protože v bankách zahálí nejvíc peněz v naší historii a všichni si lámou hlavu, jak je dostat do ekonomiky. To není problém jen u nás, ale ve všech rozvinutých zemích. Dokonce i naše vláda o tom chce jednat, ale co lze vymyslet? Nic moc, protože banky by sice rády půjčovaly, ale není komu. Těm, kterým by rády půjčily, peníze nechtějí (chovají se rozumně a racionalizují, mnohdy zpětně odkupují své levné akcie). Těm, kdo by půjčit chtěli, zas banky půjčit ani nemohou, protože jde o příliš rizikové klienty, bez historie, bez majetku, kterým by mohli ručit.

Dluhy klesají

Podobný jev jsme viděli v lednu i u našich domácností – poprvé v historii jejich zadlužení kleslo. Sice jen o 2,6 miliardy korun, ale v tom o víc než 2 miliardy klesly spotřební úvěry. Na necelých 193 miliard korun, což je stále poměrně dost, ale přece jen důkaz, že i naše domácnosti se chovají rozumně. Na jejich celkovém zadlužení se navíc podílejí úvěry na bydlení z více než 71 %, což je také velmi rozumné. Uvidíme tedy, co banky vymyslí, aby peníze dostaly k firmám, podnikatelům i lidem, aby i jim neprodělávaly v jejich trezorech.

Spoříme dost

Že hospodářství nijak nevzkvétá, cítí všichni, takže není překvapivé, že víc myslíme na „zadní kolečka“ a méně utrácíme za zbytečnosti. Po prosincových 21 miliardách na bankovní vklady naše domácnosti do bank přinesly 21 miliard i v lednu (9 na spořicí + 12 na běžné účty). Což ten prosinec nebyl výjimečný, protože tam se promítají celoroční vklady do stavebního spoření, ale ten lednový objem jsme viděli o maličko vyšší jen jednou před 4 lety a vlastně jen jedinkrát v historii.

Vracejí se i fondy

Takže peněz na úspory není zas tak málo, alespoň u některých domácností. A fondy – že by se vracela (alespoň zčásti) ztracená důvěra? Něco na tom je… Nebo že by dostával Spořínek rozum? Vyloučeno. Takže zbývá jen něco mezi tím. Zřejmě část lidí možná alespoň trochu chápe, že zázraky se nekonají. I trhy se značně uklidnily a média alespoň polevila v neustálém chrlení jobovek.

Do fondů přišlo půldruhé miliardy už druhý měsíc za sebou – to jsme viděli naposled před krizí, tedy před pěti lety. A dokonce byl kratší únor ještě úrodnější než leden. Jistě pomáhá i prudký pokles úročení spořicích účtů, takže část lidí možná alespoň trochu chápe, že zázraky se nekonají. I trhy se značně uklidnily a média alespoň polevila v neustálém chrlení jobovek.

Letos vedou zajištěné

Ke slovu tak opět přichází i ta zlatá střední cesta kompromisu zajištěných fondů. Po letech, kdy si z nich investoři jen vybírali (loni přes 7 miliard, celkem 16 miliard korun), začínají se k těmto produktům vracet. Jen za první dva letošní měsíce získaly 1,8 miliardy, tedy prakticky více než polovinu letošního přílivu.

Navíc si mnozí uvědomili, že „mejdan dluhopisů“ skončil a mnohé dluhopisové (ale i smíšené) fondy vykazují už letos mínusy. Zatím si ještě neuvědomují, že i v konzervativních smíšených fondech lezou zas většinou do dluhopisů. Ale budiž, je známo, že cca 10–15% podíl akcií v portfoliu zvyšuje nejen výnos, ale i snižuje volatilitu.

Aspoň (polo)zajištěné

Významný vliv pádu dluhopisových výnosů se musí promítnout i do konstrukcí zajištěných fondů. Zatímco Pioneer svou „dvojku“ uzavírá, náš největší provider (a dnes prakticky jediný) v segmentu ČSOB zkouší další možnosti. Jeden z nejžádanějších fondů za poslední roky je ten zaměřený na potraviny a nápoje. Loni během několika týdnů první z nich lehce nabral víc než miliardu. I současný ČSOB Potravin a nápojů 3 jde na dračku a není asi náhodou, že právě finančně vzdělanější klienti ČSOB berou „na milost“ i de facto méně zajištěné fondy. Proto se úroveň zajištění posouvá ze 100 % níž, konkrétně jen na 95 % původně investované částky. A takovým se říká raději „strukturované“ než zajištěné. Oblibu to evidentně příliš nepoznamenalo a není se co divit: jíst a pít se bude pořád, tomu rozumí každý. A když i Warren Buffett kupuje za 23 miliardy dolarů poloviční podíl v kečupové firmě Heinz, tak to určitě není bez perspektiv.

Zato smutek penzijních

Loňský hit je ovšem historický propadák. Půl milionu lidí nalákat na vějičku investičního nesmyslu: každoroční „kladné nuly“. Opět se u nás ověřilo, jak snadno marketing zvítězí nad rozumem, zejména s posilou desetitisíců finančních poradců, kteří ohlupovat lidi dokážou snad ještě lépe než hloupá média. Média totiž jen nesmysly omílají, zatímco poradci za ně dostávají provizi.

Snad jediné pozitivum našeho světově unikátního kočkopsa je, že miliony lidí si alespoň těch pár stovek někam dlouhodobě odkládají, přestože zhodnocení jen někdy nepatrně překonává inflaci. Například za rok 2011 toho dosáhly jen 4 penzijní fondy a za loňský rok to nebude s velkou pravděpodobností žádný – to by musel jeho akcionář „přidat ze svého“, což je naopak vrcholně nepravděpodobné.

dan_z_prijmu

Odhady ukazují připisované zhodnocení kolem 1,7 %, což při loňské průměrné inflaci 3,3 % značí „pěknou“ 1,6% reálnou ztrátu. Navíc tyto fondy tíží vysoké získatelské náklady, tedy provize, které lze z loňského majetku uhradit naposled.

Kdo z tohoto transformovaného nesmyslu neuteče do nových účastnických fondů, zase jen s jistotou prodělá. Howgh.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem měsíčníku pro finanční poradce s názvem PROFI PORADENSTVÍ & FINANCE.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).