V Evropě je na rozdíl od ostatních vyspělých zemí zajištěno občanům, jejichž příjmy nedosahují životního minima, vyplácení sociálních dávek do výše státem stanoveného životního minima. Způsob a formu poskytování těchto dávek si stanoví jednotlivé státy individuálně. Ve které zemi je hranice životního minima nejvyšší a kde naopak nejnižší?
Kdo má na dávky nárok?
Dávka životního minima náleží při splnění konkrétních podmínek v jednotlivých státech pouze fyzické osobě. Při ztrátě zaměstnání pobírá občan nejdříve podporu v nezaměstnanosti. Podpora je ovšem poskytována pouze po zákonem stanovenou dobu. Jestliže si během tohoto časového úseku občan nenajde práci, je již odkázán na sociální dávky – nejméně do výše životního minima.
Velká velikonoční soutěž o set-top-boxy
Zajímá vás digitální vysílání? Chcete sledovat televizní programy v digitální kvalitě? Pak se zúčastněte Velké velikonoční soutěže Internet Info a vyhrajte jeden z deseti set-top-boxů. Kvůli velikonoční výslužce už není nutné mlátit holky!
Nárok na životní minimum má v Belgii, Dánsku, Německu, Velká Británii, Irsku, Itálii a Finsku pouze občan s trvalým bydlištěm na území daného státu. V Rakousku, Portugalsku, Švédsku, Francii a Lucembursku mají nárok všichni občané legálně pobývající na území státu.
V Nizozemí musí občan, aby měl nárok na výplatu částky životního minima, pobývat během posledních 20 let v Nizozemí minimálně 5 let, ve Španělsku během posledních 5 let více než 3 roky.
V Řecku, Švýcarsku a Maďarsku není životní minimum zákonem definováno (jsou však vypláceny jiné dávky – např. přídavky na děti). V Dánsku, Lucembursku, Norsku, Nizozemí a Španělsku je dávka dorovnávající příjem do výše životního minima zdaněna. V ostatních evropských zemích (i v ČR) nikoliv.
Žije-li v domácnosti více osob, sčítají se pro účely zjištění výše životního minima příjmy všech členů domácností. Občané nedosahující na životní minimum, kteří si nemohou své příjmy zvýšit, dostávají sociální dávky.
<calculator id=„11“></calculator>
Nejnižší životní minimum je v Lotyšsku
Nejvyšší životní minimum je stanoveno v Dánsku, protože však podléhá zdanění, není konečná výše tak závratná, jak se zdá na první pohled. Výše životního minima je rovněž vysoká v Lucembursku, Norsku, na Islandu či v Lichtenštejnsku.
Naopak nejnižší životní minimum je v Pobaltských zemích (Lotyšsko, Litva a Estonsko). Ve všech nových členských zemích je životní minimum nižší než v původních patnácti členských zemích (životní náklady jsou zde však mnohem nižší). Z původních členských zemí je životní minimum nízké v Portugalsku, Španělsku a Itálii.
Výše životního minima u rodin s dětmi je ve většině zemí závislá na věku dětí. Pro lepší porovnání jsme u všech zemí zvolili rodiny s dítětem ve věku 8 let, rodiny s dětmi ve věku 8 a 10 let a rodiny s dětmi ve věku 8, 10 a 12 let. Výše životního minima se tedy v konkrétních případech může od uvedených lišit.
V některých zemích se rovněž liší životní minimum v jednotlivých regionech (Rakousko, Španělsko, Finsko a Itálie). Rozdíly jsou však minimální. V tabulce jsou použity hodnoty v hlavním městě.
Zákonem bylo životní minimum stanoveno nejdříve v Německu (1961), Nizozemí (1963) a Belgii (1974). V ostatních zemích se začal institut životního minima zavádět v devadesátých letech minulého století. V Česku to bylo v roce 1991. Dávky životního minima ve většině zemí vyplácí stát, v některých je však v rukou regionů (Itálie, Rakousko, Španělsko, Německo), v dalších státech se na výplatě podílí stát i region (Nizozemí, Belgie, Dánsko, Finsko).
Životní minimum versus minimální mzda
Země Evropské unie mají výrazné sociální cítění. Občané nalézající se ve složitých životních situacích (zdravotní problémy, dlouhodobá nezaměstnanost, …) mají zaručeny finanční prostředky na obstarání nejzákladnějších lidských potřeb. O těchto vymoženostech si v ostatních zemích světa mohou lidé nechat jenom zdát. V Asii či Jižní Americe jsou občané odkázáni především na sebe a svou rodinu.
Co je ovšem velice často diskutovaným tématem, je výše poskytovaných sociálních dávek. V současné době v Evropě převládá názor, aby sociální dávky byly výrazně nižší než minimální mzda. Občané musí být nuceni k aktivnímu hledání zaměstnání. Občanovi se musí vyplatit i dojíždění za hůře placenou prací.
Současně dochází k neustálému zpřísňování vyplácení sociálních dávek. Ze zemí Evropské unie je finanční situace žadatelů o dávky životního minima nejpřísněji kontrolována ve Velké Británii a Irsku. Především Skandinávci však sociální systém nezneužívají. Pobírat sociální dávky je pro ně něco nepřijatelného.
Nejvyšší rozdíl mezi životním minimem a minimální mzdou je v Estonsko (životní minimum dospělého člověka činí pouze 19 % minimální mzdy), Litvě (20 %), Slovinsku (32 %) a Francii (34 %). Nastavení životního minima v těchto zemích je poměrně nízké a odpovídá současné evropské tendenci aktivovat nezaměstnané občany k intenzivnímu hledání práce. V těchto zemích se občanům vyplatí přijmout i hůře placenou práci (ohodnocenou minimální mzdou), protože jsou na tom pořád výrazně lépe, než kdyby byli odkázáni na sociální dávky. V některých případech se vyplatí za hůře placenou prací i dojíždět.
V průměru se životní minimum na dospělého občana v Evropě pohybuje okolo 45 % minimální mzdy.
Jak je to v Česku?
Životní minimum je stanoveno zákonem č. 463/1991 Sb. o životním minimu, změna výše životního minima se provádí nařízením vlády. Částka životního minima je hlavním kritériem pro přiznání sociálních dávek. Životní minimum občana, který žije sám v domácnosti, činí 2 020 Kč + 2 400 Kč = 4 420 Kč (viz. tabulka). Jenom pro zajímavost: v roce 2005 bylo životní minimum jednotlivce stanoveno na 4 300 Kč a o rok dříve na 4 100 Kč.
<calculator id=„13“></calculator>
Výše životního minima v roce 2006:
Osobní náklady | Výše životního minima |
---|---|
dítě do 6 let | 1 750 Kč |
dítě od 6 do 10 let | 1 950 Kč |
dítě od 10 do 15 let | 2 310 Kč |
dítě od 15 do 26 let (nezaopatřené) | 2 530 Kč |
ostatní | 2 400 Kč |
Platné od 1. 1. 2006
Počet členů domácnosti | Výše životního minima |
---|---|
jednotlivec | 2 020 Kč |
dvoučlenná rodina | 2 630 Kč |
tří a čtyřčlenná rodina | 3 260 Kč |
pěti a vícečlenná rodina | 3 660 Kč |
Platné od 1. 1. 2006
Základní pravidla stanovení životního minima
Za životní minimum občana nebo občanů, jejichž příjmy se posuzují v rámci domácnosti společně, se považuje úhrn částek k zajištění základních osobních potřeb jednotlivce za každou osobu a příslušné částky za domácnost podle členů domácnosti. Za životní minimum občana nebo občanů, jejichž příjmy se posuzují společně, se považuje úhrn částek stanovených:
- k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb – osobní náklady,
- k zajištění nezbytných nákladů na domácnost / náklady na domácnost.
Žije-li v domácnosti více osob, jejichž příjmy se posuzují společně, započítává se částka potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost pouze jednou. Zjišťuje-li se však životní minimum jedné z těchto osob, určí se součtem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a poměrné části částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.
Země | Dospělý | Manželé | Samoživitel s jedním dítětem | Samoživitel s dvěmi dětmi | Manželé s jedním dítětem | Manželé s dvěmi dětmi | Manželé se třemi dětmi |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Belgie | 613 | 818 | 958 | 1148 | 957 | 1162 | 1400 |
Dánsko | 1153 | 2304 | 1531 | 1831 | 3169 | 3276 | 3383 |
Estonsko | 48 | 86 | 86 | 125 | 125 | 163 | 201 |
Finsko | 379 | 615 | 643 | 863 | 909 | 1128 | 1355 |
Francie | 425 | 638 | 638 | 766 | 766 | 893 | 1064 |
Irsko | 645 | 1073 | 718 | 791 | 1146 | 1219 | 1292 |
Island | 1010 | 1616 | 1818 | 2021 | 1818 | 2021 | 2221 |
Itálie | 269 | 542 | 697 | 852 | 697 | 852 | 914 |
Kypr | 344 | 516 | 451 | 559 | 623 | 731 | 838 |
Lichtenštejnsko | 719 | 1101 | 1340 | 1538 | 1340 | 1538 | 1722 |
Litva | 35 | 70 | 70 | 106 | 106 | 141 | 180 |
Lotyšsko | 30 | 60 | 52 | 72 | 82 | 102 | 118 |
Lucembursko | 1045 | 1567 | 1139 | 1234 | 1622 | 1667 | 1852 |
Německo | 345 | 621 | 593 | 883 | 828 | 1035 | 1242 |
Nizozemí | 550 | 1099 | 770 | 770 | 1099 | 1099 | 1099 |
Norsko | 504 | 838 | 759 | 1013 | 1092 | 1414 | 1668 |
Polsko | 112 | 213 | 183 | 264 | 315 | 366 | 112 |
Portugalsko | 164 | 328 | 246 | 328 | 410 | 493 | 591 |
Rakousko | 520 | 770 | 747 | 1017 | 1045 | 1315 | 1616 |
Slovensko | 114 | 201 | 171 | 186 | 242 | 257 | 272 |
Slovinsko | 196 | 333 | 313 | 372 | 392 | 451 | 509 |
Španělsko | 228 | 301 | 367 | 551 | 551 | 551 | 228 |
Švédsko | 374 | 623 | 590 | 844 | 846 | 1090 | 1305 |
Velká Británie | 669 | 881 | 1048 | 1354 | 1265 | 1572 | 1834 |
Pramen: Europaesiche Komission: „Gegenseitiges Informationssystem zur sozialen Sicherheit, soziale Sicherheit in den Mitgliedstaaten der Europaeischen Union“