Hlavní navigace

Zaměstnavatel mi nepovolil dovolenou. Má na to nárok?

14. 7. 2009
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Většina zaměstnanců by si nejraději vzala dovolenou nebo alespoň její podstatnou část v létě. Ale co když s tím nebude zaměstnavatel souhlasit? Může si zaměstnanec dovolenou nějakým způsobem prosadit? A naopak, může mu ji zaměstnavatel v určitém termínu povinně nařídit?

Podle zákoníku práce činí výměra dovolené nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Zaměstnanci, kteří pracují ve veřejné a státní správě a službách, tedy u zaměstnavatelů, kterými jsou stát, územní samosprávný celek (obec nebo kraj), státní fond, příspěvková organizace, školská právnická osoba nebo veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení, mají nárok na 5 týdnů dovolené v kalendářním roce. Pedagogičtí pracovníci a akademičtí pracovníci vysokých škol mají dovolenou ještě delší, a to 8 týdnů v kalendářním roce. Ovšem na rozdíl od pracovníků v podnikatelském sektoru zaměstnancům veřejného sektoru a pedagogickým pracovníkům a akademickým pracovníkům vysokých škol nelze dovolenou prodlužovat. Čtěte více: Neomluvená absence: Čím vás zaměstnavatel může potrestat?

Za dobu čerpání řádné dovolené zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Dostává tedy náhradu mzdy nebo platu za dobu, kterou z důvodu čerpání dovolené neodpracoval. Týdnem dovolené se přitom rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů. Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, do dovolené se mu nezapočítává.

Zaměstnavatel je sice podle zákoníku práce povinen určit zaměstnanci čerpání alespoň 4 týdnů dovolené v kalendářním roce, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo, pokud jeho pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok a má-li alespoň na 4 týdny dovolené právo, ovšem v praxi si splnění této povinnosti na zaměstnavateli nemůže jednotlivý zaměstnanec účinně vynutit. Čerpání dovolené mohou bránit jak překážky v práci na straně zaměstnance (například výkon vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení, uznaná dočasná pracovní neschopnost, doba, kdy je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené), tak naléhavé provozní důvody na straně zaměstnavatele. Pokud taková situace nastane, je zaměstnavatel povinen určit tuto dovolenou tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Čtěte více: Nevyhovuje vám plný úvazek? Vyzkoušejte alternativu

Bez souhlasu zaměstnavatele se neobejdete

Ani dovolenou v určitý požadovaný termín si nemůže zaměstnanec proti vůli zaměstnavatele prosadit. Dobu čerpání dovolené totiž určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené (dříve plánu dovolených) vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace (pokud odbory u zaměstnavatele působí), a to tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a zásadně do konce kalendářního roku, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo. V případě že u zaměstnavatele působí více odborových organizací, je zaměstnavatel povinen postupovat v součinnosti se všemi odborovými organizacemi, pokud se s nimi nedohodl jinak. Při stanovení rozvrhu čerpání dovolené zaměstnavatel přihlíží nejen ke svým provozním důvodům, ale také k oprávněným zájmům zaměstnance, např. péči o děti v době školních prázdnin. Mnozí zaměstnavatelé však rozvrh čerpání dovolené v praxi nezpracovávají nebo tak činí jenom formálně. Čtěte více: Kdy máte nárok na odstupné?

Pokud zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje dovolenou v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se nedohodnou na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené musí zaměstnavatel písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodnou na kratší době. Podle zákona nesmí zaměstnavatel určit čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení, kdy je uznán dočasně práce neschopným, ani na dobu, po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené. Na dobu ostatních překážek v práci na straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit čerpání dovolené jen na jeho žádost.

Po dohodě s odborovou organizací může zaměstnavatel určit také hromadné čerpání dovolené, jestliže je to nutné z provozních důvodů. Hromadné čerpání dovolené přitom nesmí činit více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny.

Vedle dovolené, naplánované v rozvrhu jejího čerpání, může zaměstnanec kdykoliv zaměstnavatele o poskytnutí dovolené také sám požádat. Ovšem s čerpáním dovolené musí zaměstnavatel vždy vyslovit souhlas.

dan_z_prijmu

Nástup dovolené určuje zaměstnavatel

Na žádost pracovníka poté nadřízený zaměstnanec, do jehož pravomoci takový úkon spadá, dá, anebo nedá, souhlas k čerpání dovolené. Tento souhlas lze kvalifikovat jako určení nástupu dovolené. Pokud však zaměstnanec pouze oznámí, že nastupuje dovolenou, a jeho nadřízený mu potřebný souhlas neudělí, případně udělení výslovně odmítne, nemůže být nepřítomnost zaměstnance v práci považována za čerpání dovolené a nepřísluší mu po tuto dobu náhrada mzdy nebo platu. Navíc, hrozí mu i další sankce, například krácení dovolené. Čtěte více: Jezdíte pracovat na dětské tábory? Můžete získat pracovní volno

Ale ne vždy platí, že nástup dovolené určuje zaměstnavatel, podle zákona jej ve výjimečných případech může určit i zaměstnanec. Například požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět.

Odmítl vás někdy zaměstnavatel pustit na dovolenou v termínu, který jste si vybrali?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).