Hlavní navigace

Státní banka povede k morálnímu hazardu a ohrožení celého bankovního sektoru

7. 10. 2013
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

ČSSD přišla s návrhem na vytvoření nové státní banky. Reálně nám hrozí, že tato instituce bude nejen líhní korupce, ale vytvoří morální hazard a destabilizuje bankovní sektor.

Glosa

ČSSD navrhuje projekt nové státní banky, která podle předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky má být konkurencí zdejším finančním ústavům: „Domníváme se, že by existence takové jedné silné státní banky, samozřejmě fungující za naprosto standardních podmínek na trhu, znamenala i určitou konkurenci pro privátní bankovnictví. Koneckonců na větší konkurenci mezi bankami by mohli vydělat i občané,“ řekl Právu Sobotka. Přitom to byla právě ČSSD, která prodala většinu státních bank a zbavila nás bankovního socialismu.

Transformace hospodářství a bankovní socialismus

Dříve, než se dostaneme k samotnému bankovnímu sektoru, si zopakujeme něco krátce o transformaci ekonomiky. Především transformace ekonomiky v bývalém Československu a poté v České republice nebyla vůbec jednoduchá – zatímco v sousedních komunistických zemích existovala jistá forma soukromého hospodaření, v Československu to byly jen drobné střípky, každá drobná podnikatelská činnost byla navíc vysoce regulovaná. Drtivou část majetku držel v rukou stát, banky nebyly výjimkou.

Po změně režimu začala velmi dynamická transformace ekonomiky, která započala postupným uvolňováním regulovaných cen. Majetek se také začal vracet restituentům. Velké společnosti se formou kuponové privatizace dostaly do rukou samotných občanů. Výsledek byl, že jen během několika let klesl podíl státního vlastnictví na méně než polovinu HDP. Státní banky se měly stát hybnou silou tohoto procesu, kdy měly podpořit ekonomiku úvěry a dát vzniknout nové podnikatelské elitě, která povede jak zdejší firmy, které byly úspěšné v minulém režimu, tak se měly spolupodílet na vzniku zcela nových společností.

Bohužel, zvláště tento první cíl se značně nevyvedl, protože risk management v těchto státních bankách zcela selhával. Úvěry byly rozdělovány nikoliv podle schopnosti splácet či reálnosti daného podnikatelského plánu, ale také často na politickou objednávku. Lidé, kteří se znali s managementem zdejších bank, mohli získat velmi vysoké úvěry s tím, že neexistovaly dostatečné záruky či zástavy. Začalo tunelování bank, kdy si lidé zakládali nové podniky, na které převáděli peníze. Zaúvěrované firmy poté vyhlásily likvidaci. A banky nic nedostaly.

Banky byly přece národním (toxickým) stříbrem

Proč Václav Klaus, velký zastánce privatizace, neprodal banky? Musíme si uvědomit specifičnost dané doby, kdy banky generovaly zisk a byly pokládány jako „národní stříbro“. Podle autora také každý politik, ať je to Zeman či Klaus má určitý politický kapitál. Klaus ho využil především na liberalizaci cen, a poté na zahájení kuponové privatizace. Prodat banky bylo v prostředí, kdy generovaly (iluzorní) zisky, téměř nemožné. Stejně tak jako například deregulovat nájemné, které by přineslo ztrátu stovek tisíc voličských hlasů. A je otázka, zdali by mu lidé, kteří by si svůj byt pronajali za nižší tržní nájemné, poté skutečně dali ve volbách hlas.

Veřejnost by zkrátka privatizaci bank neunesla a znamenalo by to nejspíše konec politické kariéry pana Klause. Navíc většina ekonomů byla skutečně proti tomu, aby se stát těchto bank zbavoval. Ekonom Tomáš Sedláček z ČSOB přiznává, že se tehdy vedly bouřlivé debaty o tom, zdali by stát měl prodávat či neprodávat banky, a velkou převahu měli právě zastánci zachování státního vlastnictví bank. Nyní Tomáš Sedláček pracuje jako makroekonom v ČSOB, tedy v bance, která byla privatizována do rukou belgické KBC.

Až nárůst úrokových sazeb ukázal kvalitu úvěrů

Přísun zahraničního kapitálu vedl k růstu peněžní zásoby. Jelikož domácí kapacity nedokázaly zvládat agregátní poptávku, začaly růst dovozy. Obchodní bilance se neustále zhoršovala a ekonomika se začala přehřívat. V červenci 1996 pak ČNB, bez konzultací s vládou, rozhodla o zvýšení povinných minimálních rezerv a úrokových sazeb. Tento obrat v měnové politice nebyl šťastný. Vedl k výraznému zpomalení růstu peněžní zásoby a úvěrů a přišel už v době, kdy měla ekonomika vrchol hospodářského cyklu za sebou. ČNB tak uštědřila české ekonomice brzdící impulz, který zbytečně prohloubil hospodářskou recesi v následujících letech, tvrdil ekonom Robert Holman, jeden z bývalých členů rady ČNB.

Nárůst úrokových sazeb vedl k odražení spekulantů, důsledky však pro ekonomiku byly ničivé. Lombardní úrokové sazby dokonce vzrostly dne 31.05.1997 na neuvěřitelných 50 % (nyní jsou 0,25 %). 

V takovém prostředí vysokých úrokových sazeb bankám výrazně narostl podíl špatných úvěrů a začaly generovat obrovské ztráty. Zatímco v minulých letech vytvářely zisky v řádech miliard korun, celkové kumulované ztráty ze špatných úvěrů dosahovaly stovek miliard Kč.

Znamená to, že toto " národní stříbro" se ukázalo jako značně toxické a karcinogenní, postupně svého vlastníka trávilo. Vlastník tohoto národního stříbra to zaznamenal až v situaci, kdy mu doktor zjistil rakovinu v pokročilém stádiu. Na záchranu už bylo pozdě.

Horšící se hospodaření bank rozpoutalo nejistotu a lidé masivně vybírali své vklady. Tyto runy na banky měly devastující účinek a banky padaly jedna po druhé, dominový efekt nešlo zastavit. Celý bankovní sektor v České republice byl silně destabilizován, což se také projevilo na výrazně horším ekonomickém vývoji v letech 1998 a 1999.

Seznam bank z roku 1996

Velké banky

Česká spořitelna a.s., Československá obchodní banka, a.s., Investiční a poštovní banka, a.s., Komerční Banka, a.s., Konsolidační banka, s.p.ú

Malé banky

Banka Haná, a.s., Bankovní důl Skala, a.s., Ekoagrobanka, a.s., Evrobanka, a.s., Foresbank, a.s., Foresbank, a.s., Moravia banka, a.s., Plzeňská banka, a.s., Pragobanka, a.s., První městká banka, a.s., Union banka, a.s., Universal banka, a.s., Zemská banka, a.s.,

Zahraniční banky

Bank Austria (ČR), a.s., BNP-Dresdner Bank (ČR), a.s., Citibank, a.s., Creditanstalt, a.s., Credit Lyonnais Bank Praha, a.s., GiroCredit-Sparkassen Banka Praha, a.s., HYPO-BANK, a.s., IC Banka, a.s., Interbanka, a.s., Société Générale, a.s., Raiffeisenbank, a.s., Vereinsbank, a.s., Živnostenská banka, a.s.,

Pobočky zahraničních bank

ABN AMRO BANK N.V, Commezrbank AG., Deutsche Bank Aktiengessellschaft Filiale Prag, Internationale Nederlanden Bank N.V, Raiffeisenbank im Stiftland Waldsassen eG, Sparkasse Muehlviertel – West Bank, a.s., Všeobecná úvěrová banka, a.s. pobočka Praha, Waldviertler Sparkasse von 1842, Österreichische Volksbanken-AG, pobočka Brno

Zdroj: ČNB

ČKA

S nástupem Zemanovy vlády se začaly banky postupně očišťovat. Špatné úvěry byly převáděny do České konsolidační agentury, podle dostupných údajů se celkově jednalo o 700 miliard Kč špatných úvěrů. Tyto úvěry poté ČKA prodávala jen za zlomek skutečně ceny, výtěžnost byla kolem 20–30 %. Člověk, který dlužil peníze a fakticky tak podvedl stát převedením těchto peněz na jinou firmu, se mohl jednoduše očistit tím, že svůj úvěr nakoupil jen za zlomek hodnoty. Samotný „podnikatel“ tak mohl vydělat až 70 % z půjčených peněz.

Shrnutí

Existence ČKA ukázala na skutečný stav bankovních úvěrů. Konečný výsledek bankovního socialismu tak dosáhl stovek miliard Kč. Byla to až Zemanova vláda, která bankovní sektor očistila a následně privatizovala. Návrh Bohuslava Sobotky na zřízení státní banky lze proto brát nejen jako návrh zcela zcestný, ale i velmi nebezpečný.

skoleni_15_4

V případě realizace by se ale mohlo jednat o velmi nebezpečný experiment, který by mohl daňové poplatníky vyjít na miliardy Kč. Je také s podivem, že sám prezident Zeman dostatečně nevaruje před vznikem této banky a riziky, které z tohoto kroku můžou plynout, přitom on sám se na privatizaci shnilého bankovního sektoru podílel. A zatímco před 5 a více lety skutečně na našem trhu neexistovala rozvinutá bezpoplatková konkurence, nyní je situace opačná a v bankám nemusíte platit ani korunu. K tématu čtěte také: Staré banky by mohly porazit novou konkurenci. Důležitější jsou ale dividendy

V dalším díle se podíváme na to, jak nerozumné vedení „státních“ bank, kde minoritní nebo i dokonce majoritní podíl v bance mají jednotliví akcionáři, nezaručí, že banky budou prosperovat. Když do hry totiž vstoupí politik se svými „vizemi“, pak banky s velkou pravděpodobností zkrachují a zanechají ztráty za desítky miliard dolarů. To byl příklad polostátních ústavů Fannie May a Fredie Mac. Ale o tom až příště.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nejčastěji se věnuje tématům z oblasti investování, financí a makroekonomie.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).