Za dob socialismu jsme byli vychováváni k tomu, že se stát o nás ve všech směrech postará. Díky plánovanému hospodářství se vyráběly tisíce tun strojů a těžkého vybavení, dnes běžných surovin se však příliš nedostávalo. Ale stát se o nás postarat dokázal – to se mu musí nechat. Až na některé „vlivné“ osoby, jejichž osud je dnes často zahalen neproniknutelnou rouškou tajemství, jsme měli všichni stejně – tedy nic moc. Každý však měl práci a sociálních dávek bylo habaděj. Jen si vybrat.
Plánované hospodářství se však ukázalo jako ne zcela funkční a bylo vystřídáno hospodářstvím tržním. I po téměř dvaceti letech však mnoho lidí dále bezhlavě věří tomu, že stát je schopen postarat se o nás všechny. Všechno má však své hranice. Současná politická situace, zejména neustále debaty o nutných reformách, které však zatím existují pouze v hlavách politiků a v lepším případě na papíře, nedůvěra EU ve veřejné finance ČR, nedůvěra investorů… nasvědčují tomu, že na stát se zcela spoléhat nemůžeme. Stát je tu proto, aby nám zajistil veřejné osvětlení a armádu, ale zajištění na stáří? Důstojnou zdravotní péči? To je na rozmyšlenou.
Stále více věcí ukazuje na to, že pokud budeme chtít nějaký nadstandard, budeme si za něj muset připlatit. Ať už jde o nadstandardní zdravotní péči nebo větší důchody. Když budeme chtít mít více peněz na účtu, také si musíme spořit. I přesto však mnoho lidí stále bezhlavě věří státu než soukromým subjektům a mají k tomu dobré argumenty – kampeličky, bývalá IPB… z těchto zkrachovalých institucí se lidé snaží dostat svoje peníze ještě dnes a nikdy nedostanou vše. Jenže na to lze říci jediné. Proč se pojišťovat nebo vkládat peníze do banky, když je nakonec stejně nemusíme dostat? Jste si však jisti, že ze státu tyto peníze dostanete?
Stát vs. ostatní subjekty: (s)Věřit nebo ne(s)věřit?
Stát je oproti soukromým subjektům (např. banky, pojišťovny) mnohem větší instituce, jehož chod nezajišťují manažeři, ale kupa úředníků. Stát díky své velikosti není schopen tak rychle a přesně reagovat na změny v turbulentním prostředí, jeho účelem není maximalizovat zisk, ale zajištění základních potřeb obyvatel. Soukromé subjekty jsou na rozdíl od něj trhu blíž, protože už neplatí jako před třiceti lety, že „stát je trh a trh je stát“.
V nedávném článku pojednávajícím o ratingu světových nezávislých agentur bylo řečeno, že banky, pojišťovny, ale i stát může být ohodnocen ratingem. Rating zjednodušeně řečeno měří schopnost subjektu plnit řádně své závazky.
Česká republika se ještě v roce 2004 pyšnila slušným ratingem A+ (S&P). Evropská komise však upozorňovala na špatný stav veřejných financí a nutnost zavedení reforem, a to co nejdříve. A jak vypadá situace teď? Schodek rozpočtu se blíží ke 100 miliardám korun stejně jako v roce 2004, reformy stále v nedohlednu. Výsledek: 3. 9. 2004 došlo ke snížení ratingu ČR o jeden stupeň na A, později znovu na A-, což společně s neustálým odkládáním reforem a přijetí eura pravděpodobně nevypadá moc dobře.
V následující tabulce najdete srovnání ratingů všech současných států Evropské unie.
Rating (S&P) | Země |
---|---|
AAA | Francie, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Finsko, Irsko, Spojené království, Švédsko, Španělsko, Lucembursko |
AA+ | Belgie |
AA | |
AA- | Itálie, Slovinsko, Portugalsko |
A+ | |
A | Řecko, Litva, Slovensko, Malta, Estonsko |
A- | Česká republika, Maďarsko, Lotyšsko |
BBB+ | Polsko |
BBB | Bulharsko |
BBB- | Rumunsko |
– pro přehlednost jsou uvedeny pouze ratingy Standard & Poor´s – data jsou ze 7.4.2006
Ze států evropské unie má horší rating pouze Polsko a nově přistupující Bulharsko a Rumunsko. Na druhou stranu, rating samozřejmě není jediným směrodatným ukazatelem, navíc například agentura Moody´s nás hodnotí o něco lépe (předstihujeme i Řecko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Maltu a Litvu.).
Snížení ratingu ČR od nejprestižnější ratingové agentury světa však za dobrou zprávu považovat nemůžeme.
Jak jsou na tom s ratingem české pojišťovny?
Většina českých pojišťoven svůj rating neudává. Zpracování ratingu je poměrně nákladnou záležitostí, a tak se většina pojišťoven musí spokojit buď pouze s nevyžádaným ratingem (pi) nebo ve většině případů pouze s ratingem své mateřské nadnárodní společnosti. Rating si nechává zpracovávat pouze Česká pojišťovna a ČSOB Pojišťovna.
Pojišťovna | Rating (S&P) | Rating mateřské společnosti |
---|---|---|
AMCICO AIG Life | AAA | AAA |
Aviva | nemá rating | AA |
ČSOB pojišťovna | BBB+ (vyžádaný rating) | AA- |
Česká pojišťovna | BBB (vyžádaný rating!) | |
Allianz | BB pi | AA- |
ING pojišťovna | nemá rating | AA- |
Kooperativa | BBB pi | A+ |
ČPP | B pi | A+ |
UNIQA | BBB pi | A |
Generali | BBB pi | |
Winterthur pojišťovna | nemá rating | A |
Pojišťovna ČS | nemá rating | A- |
Zdroj dat: jednotlivé pojišťovny
Důležitým kritériem hodnocení je pro ratingové agentury i ratingové hodnocení samotného státu, ve kterém pojišťovna působí. A zde se dostáváme k zakopanému psovi. Vzhledem k tomu, že se České republice podařilo během posledních dvou let obdržet brilantní rating A-, pro české pojišťovny je téměř nemožné získat rating lepší. I proto uvádí mnoho pojišťoven i ratingy svých mateřských společností, který může (ale nemusí) o pojišťovně vypovídat víc. I když je však síla mateřské společnosti určitým důkazem o tom, že i její dcera bude fungovat správně a bude schopná dostát svým závazkům, nemusí tomu tak vždy být.
Faktem je, že ať jde o stát či jakýkoliv jiný subjekt, ratingové agentury hodnotí podle stejných kritérií. Podle ratingových agentur je český stát v porovnání s velkými finančními společnostmi světa docela na štíru – tedy je schopen mnohem hůře plnit své závazky nežli oni. Pořád tak věříte státu?