Ochrana spotřebitelů je v současné legislativě Evropské unie hitem. Důkazem je i nové nařízení Evropského parlamentu, které začalo platit minulý týden. Majitelům leteckých společností přidělalo hodně vrásek, naopak cestující si oproti předchozím podmínkám výrazně polepší.
Jedním z hlavních důsledků nového nařízení bude zřejmě vymýcení nešvaru leteckých přepravců, kteří na své spoje běžně prodávali více letenek, než je kapacita letadla (overbooking). Především v business třídě se totiž častokrát stává, že se cestující se zakoupenou letenkou k odletu nakonec nedostaví. Podle odborníků přepravci běžně prodávají dokonce o 10 procent více letenek, než je sedadel na palubě.
Problém, který však čas od času nastává, je nasnadě. Když se stane, že se k odletu dostaví všichni cestující s platnou letenkou, logicky se někdo na palubu nevejde. Této situaci se říká denied boarding – odepření nástupu na palubu letadla proti vůli cestujícího. Dosud to letecké společnosti řešily tak, že cestujícímu nabídly jiný let, případně i odškodnění.
V nové právní úpravě je výrazně posílena role finančního odškodnění, které dokonce není omezeno ani výší ceny letenky. Na toto odškodnění má nárok každý cestující, kterému byla přeprava odepřena. Výše finanční náhrady se odvíjí od délky cesty, minimální částka je 250 EUR, což je zhruba 7 500 Kč. Při cestě delší než 3 500 kilometrů je odškodnění dokonce 600 EUR, tedy 18 000 Kč. Oproti předchozím podmínkám z roku 1991 se finanční náhrady pro cestující téměř zdvojnásobily. Veškeré finanční vyrovnání musí letecká společnost uskutečnit do 7 dnů.
Délka letu | méně než 1 500 km | 1 500 – 3 500 km | více než 3 500 km |
---|---|---|---|
Finanční kompenzace | 250 EUR | 400 EUR | 600 EUR |
Zdroj: Evropská komise – Práva pasažérů v letecké přepravě
Cestující má nově větší práva i při zrušení a zpoždění letu. Nárok na finanční odškodění mu však nevzniká za všech okolností. Například v případě zrušení letu může cestující požadovat odškodnění, jen pokud mu letecká společnost neoznámila tuto skutečnost v řádném termínu nebo mu nenabídla ekvivalentní let, který by mu umožnil cestu bez výraznějšího zpoždění. O všechny výhody cestující přichází v okamžiku, kdy byl let zrušen kvůli „mimořádným okolnostem“.
U zpoždění letů je situace nejkomplikovanější. Komise totiž v nařízení opět používá termín mimořádné okolnosti, který ovšem není nikde konkrétněji specifikován.
Podle ministerstva dopravy, které v České republice zaštiťuje leteckou přepravu i práva cestujících, se mimořádné okolnosti mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik a neočekávaných stávek, které postihují provoz leteckého dopravce
.
Zároveň však musí být mimořádné okolnosti mimořádné – tedy nepředpokládané. Moderní technika však dnes například o špatném počasí informuje s dostatečným předstihem. Je tedy otázkou, do jaké míry je špatné počasí nepředpokládanou situací. Až v praxi se ukáže, jak se bude zpoždění či zrušení letu z důvodu kalamitní situace řešit.
Typ odškodnění u zpoždění závisí na délce odsunutí odletu. Na kompenzaci nákladů na letenku (a případně i bezplatný let zpět do původního místa odletu) totiž mají právo jen cestující, jejichž let byl zpožděn o více než pět hodin.
Pokud je zpoždění dvě hodiny a více (při letu kratším než dvě hodiny), 3 hodiny a více (při delším letu uvnitř EU a při letu mezi 1 500 a 3 500 km) nebo 4 hodiny a více (při letu delším než 3 500 km mimo EU), musí letecká společnost cestujícím poskytnout stravu, občerstvení a přístup ke komunikačním prostředkům (to jsou dva telefonické hovory, faxy nebo e-maily), případně i ubytování v hotelu.
Ve kterých oblastech byla posílena práva cestujících?
- odepření nástupu na palubu
- zrušení letu
- zpoždění delší než dvě hodiny
- poškození, zpoždění či ztráta zavazadel
- zranění či úmrtí během letu
Ochrana se poskytuje cestujícím odlétajícím z letiště umístěného v členském státě Evropské unie, ale také cestujícím, kteří z letiště umístěného ve třetí zemi odlétají na letiště umístěné v členském státe, pokud let provozuje dopravce s platnou licencí členského státu,
vysvětluje Marcela Švějnohová z ministerstva dopravy. Žádnou roli zde tedy nehraje cíl cesty, sídlo leteckého dopravce či státní příslušnost cestujícího.
Letecké společnosti se, jak jinak, pokoušely schválení tohoto nařízení zabránit. Stěžují si především nízkonákladové společnosti, kterým se nelíbí, že se na ně vztahují stejné výše finančních kompenzací, i když cestujícím nabízejí levnější letenky než klasičtí letečtí přepravci. Povinná výše odškodnění v řadě případů několikanásobně překračuje cenu levných letenek.
Letecké společnosti si stěžují i na „výlučnost“ svého postavení. Proč se povinnost finanční kompenzace týká jen letecké přepravy? Je pravda, že v autobuse se těžko stane, že by prodali více místenek než je sedadel v autobuse… Ovšem odpověď z Evropské unie je jednoznačná – ještě jsme neskončili. Příště má přijít na řadu vlaková přeprava a po ní autobusy. Vypadá to, že se České dráhy mají na co těšit – tedy spíše jejich cestující.