Hlavní navigace

Nevyhovuje práce vašemu zdraví? Můžete odmítnout a pracovní kázeň neporušíte

23. 8. 2016
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Když neoznámíte zaměstnavateli překážku v práci, porušíte tím pracovní povinnost. To ale neznamená, že máte neomluvenou absenci a můžete být propuštěni.

Jistá zaměstnankyně dostala od zaměstnavatele výpověď pro zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. Důvodem bylo, že se ode dne 14. 3. 2012 (včetně), kdy byla uschopněna po dlouhodobé pracovní neschopnosti k výkonu práce, do 3. 4. 2012 (den předcházející dni, kdy zaměstnavatel přistoupil k výpovědi) nedostavila do práce. O této absenci, jakož i o předpokládané době jejího trvání, navíc zaměstnavatele řádně neuvědomila a tuto absenci nijak důvodně neomluvila. Rovněž nikterak nedoložila a neprokázala důvody své nepřítomnosti v práci v uvedeném období.

Její platnost však zaměstnankyně napadla žalobou. Zaměstnankyně měla totiž vážné důvody takto nestandardně postupovat. Se svým zaměstnavatelem vedla už z dřívějška spor, jehož předmětem je upuštění od diskriminačního jednání, kterého se podle ní vůči ní zaměstnavatel dopouští. Nechtěla být vystavována dalšímu tlaku – stresu, který se negativně projevil na jejím zdraví. V pracovní neschopnosti totiž byla pro smíšenou úzkostnou a depresivní poruchu a léčila se na psychiatrii. Nedostavila se dne 14. 3. 2012 do zaměstnání ani svou nepřítomnost neomluvila, nicméně v únoru 2012 oznámila zaměstnavateli dopisem, že se do zaměstnání nedostaví, neboť z jeho strany nebyly odstraněny negativní vlivy, které jí bránily v řádném výkonu práce.

Nižší soudy řekly, že mohla být ráda, že nedostala okamžitý vyhazov

Soud prvního stupně žalobu zamítl, došel k závěru, že došlo k naplnění výpovědního důvodu podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť se jednalo o dlouhodobou neomluvenou nepřítomnost žalobkyně na pracovišti, že se nejednalo ani o případ důležité osobní překážky na straně žalobkyně (podle ust. § 191 zákoníku práce), ani o případ překážky v práci na straně zaměstnavatele (podle ust. § 208 zákoníku práce), že žalobkyně nezajistila u své odborné lékařky prodloužení trvání pracovní neschopnosti, případně zpětně toto nedoložila, nepožádala o neplacené volno nebo dovolenou, nesplnila svoji oznamovací povinnost. Subjektivní pocit žalobkyně a její ošetřující lékařky nemohl nic změnit na tom, že žalobkyně měla ke dni 14. 3. 2012 nastoupit zpět do zaměstnání.

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dovodil, že na straně žalobkyně počínaje dnem 14. 3. 2012 neexistovala osobní překážka v práci podle ust. § 191 a násl. zákoníku práce, pro kterou by byl zaměstnavatel povinen omluvit její nepřítomnost na pracovišti. V přístupu žalobkyně, která ihned po ukončení pracovní neschopnosti nezkontaktovala svého zaměstnavatele za účelem řešení dalšího výkonu práce, pokud měla záměr na pracoviště se nedostavit, lze spatřovat závažné porušení pracovních povinností, kdy v případě neomluvené absence zaměstnance mohl zaměstnavatel zvolit okamžité zrušení pracovního poměru, zvolil však mírnější zákonný prostředek ve formě výpovědi pro závažné porušení pracovních povinností. Bylo na žalobkyni, aby zákonným způsobem řešila své nedostavení se na pracoviště, v případě své zdravotní nezpůsobilosti toto řešila se svým ošetřujícím lékařem vystavením dokladu o pracovní neschopnosti, příp. požádala zaměstnavatele o poskytnutí neplaceného volna či čerpala dovolenou.

Jak zaměstnankyně argumentovala

Proti takovému rozsudku podala zaměstnankyně dovolání. Uvedla, že zaměstnavateli bylo známo, že přítomnost na pracovišti je pro její zdravotní stav nepřijatelná a vedla by ke zhoršení jejích zdravotních obtíží (což mu oznámila dopisem 24. 2. 2012). A že považuje takový stav za překážku v práci na straně zaměstnavatele. Bezpečné pracovní podmínky je třeba vztahovat také k ochraně před možným psychickým poškozením zdraví (základní zásada pracovněprávních vztahů je zásada uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce). Přiděluje-li vám zaměstnavatel takové pracovní úkoly, že by v důsledku jejich plnění nepochybně došlo k poškození vašeho zdraví, nemůže se jednat o řádné přidělování práce. Soudy nižšího stupně řádně nezkoumaly příčinu absence žalobkyně na pracovišti ani riziko, které jejímu stavu hrozilo v případě nástupu do práce. Řešily pouze, zda se žalobkyně mohla, či nemohla na pracoviště formálně dostavit (zda měla nebo neměla neschopenku). Avšak zcela pominuly řešení otázky, zda zaměstnavatel splnil své povinnosti a vytvořil pro zaměstnankyni zdravotně nezávadné pracovní podmínky. Zaměstnavatel neučinil žádné opatření či organizační změnu k tomu, aby rizika pro zdraví zaměstnankyně odstranil, nebo alespoň minimalizoval.

Když nemůžete ze zdravotních důvodů pracovat

Základní povinností, které pro vás vyplývají z pracovního poměru, je především povinnost ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době. Neplnění této povinnosti, která je esenciální součástí pracovněprávního závazkového vztahu mezi vámi a zaměstnavatelem, představuje současně porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci (srov. ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Uvedený nepříznivý následek spojený s vaší nepřítomností v práci v pracovní době nenastane pouze tehdy, jestliže je zameškání práce důsledkem určitých právem uznaných skutečností, které vám během trvání pracovního poměru brání nebo vám ztěžují plnění pracovních povinností z pracovního poměru.

Dočasná pracovní neschopnost podle zvláštního předpisu (zákona o nemocenském pojištění) představuje důležitou osobní překážku v práci na vaší straně. Vlastní podstatou překážky v práci je, že představuje právem uznanou dočasnou nemožnost plnění základních pracovněprávních povinností a vzhledem k tomu suspenzi pracovního závazku po dobu, po kterou překážka trvá. Vy po tuto dobu nejste povinni vykonávat práci podle pracovní smlouvy. Zaměstnavatel není povinen přidělovat vám práci podle pracovní smlouvy a platit vám za vykonanou práci mzdu. Vaše hmotné zabezpečení po dobu trvání překážky v práci upravují předpisy o nemocenském pojištění a zákon o státní sociální podpoře. Po dobu trvání překážky v práci se tedy jedná o vaší nepřítomnost v práci, kterou je zaměstnavatel povinen omluvit (srov. ust. § 191 zákoníku práce). Nepřítomnost v práci za takové situace proto nemůže představovat porušení vašich pracovních povinností.

O překážce v práci musíte informovat

Brání-li vám v konání práce některá z překážek v práci, zákoník práce vám ukládá, abyste – pokud je vám tato překážka předem známa – včas požádali zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Nedozvíte-li se o překážce v práci předem, jste v takovém případě povinni zaměstnavatele uvědomit o této překážce a předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu, tj. prakticky hned, jak to bude možné (srov. ust. § 206 odst. 1 zákoníku práce). Zákon vám ukládá povinnost existenci překážky prokázat (srov. ust.§ 206 odst. 2 zákoníku práce). Můžete zaměstnavatele uvědomit o překážce v práci i dodatečně a můžete rovněž její existenci dodatečně prokazovat.

Smyslem zmíněné oznamovací povinnosti bezpochyby je, aby od vás zaměstnavatel získal vědomost o překážce v práci, která vám brání v plnění pracovních povinností z pracovního poměru, co možno nejdříve, aby mohl co neúčinněji eliminovat případné nežádoucí následky vaší nepřítomnosti v zaměstnání. Zaviněné nesplnění oznamovací povinnosti je pouze porušením pracovní povinnosti, nemá však bez dalšího za následek vznik vaší neomluvené absence. Rozhodující je existence překážky v práci a její trvání. Jestliže tedy – byť i dodatečně – prokážete, že překážka v práci na vaší straně po rozhodnou dobu objektivně existovala, nemůže být vaše případná nepřítomnost v práci po dobu trvání prokázané překážky v práci hodnocena zaměstnavatelem jako neomluvená a nemůže představovat porušení pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci.

Práci, která ohrožuje vaše zdraví, nemusíte vykonávat

Porušení pracovních povinností tím, že podle pokynu zaměstnavatele odmítáte v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce a být přítomni na svém pracovišti), se můžete dopustit mimo jiné tehdy, máte-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat ty práce, pro jejichž výkon jste (objektivně) zdravotně způsobilí. Odmítnutí výkonu práce, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon nejste zdravotně způsobilí, tedy není porušením pracovních povinností, a tudíž ani důvodem pro výpověď z pracovního poměru pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci (ust. § 52 písm. g) zákoníku práce) nebo pro okamžité zrušení pracovního poměru (ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Obdobně nemůže být posouzena jako neomluvená (a tedy jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci) ani vaše případná nepřítomnost v práci, kterou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejste schopni vykonávat.

Posouzení případu

Žalobkyně byla od 28. 2. 2011 v pracovní neschopnosti pro smíšenou úzkostnou a depresivní poruchu (která byla zjištěna na Psychiatrické klinice, Fakultní nemocnice Brno), praktická lékařka její pracovní neschopnost (po uplynutí podpůrčí doby) ukončila ke dni 13. 3. 2012. Žalobkyně však ve dnech 14. 3. 2012 až 15. 4. 2012 do práce nenastoupila s odůvodněním, že není schopna pro nepříznivý zdravotní stav a poměry na pracovišti práci vykonávat.

Na základě vyšetření byla žalobkyni vystavena další pracovní neschopnost od 16. 4. 2012 a následně byla uznána invalidní, rozhodnutím ze dne 10. 5. 2013 jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Pro závěr o tom, zda se žalobkyně dopustila zvlášť hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, je nezbytné postavit najisto, zda žalobkyně byla, nebo nebyla ve dnech 14. 3. 2012 – 15. 4. 2012 vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopna (způsobilá) vykonávat přidělenou práci podle pracovní smlouvy (když ve zprávě o ambulantním vyšetření ze dne 19. 1. 2012 se mimo jiné uvádí, že existuje příčinná souvislost mezi zdravotním stavem žalobkyně a poměry na pracovišti, že příčina na pracovišti dle sdělení žalobkyně nepominula, a z tohoto důvodu nelze zdravotní problémy definitivně, nebo alespoň dlouhodobě odstranit a že v žádném případě nedoporučuje, aby za současného stavu byla žalobkyně vystavena tomuto prostředí, které je příčinou jejích zdravotních potíží).

Pro uvedený závěr přitom není podstatné, zda její ošetřující lékař ukončil (ryze z formálních důvodů po uplynutí podpůrčí doby) její pracovní neschopnost ke dni 13. 3. 2012, ale pouze to, zda zdravotní stav žalobkyně umožňoval, aby konala ty (přidělené) práce, ke kterým byla podle pracovní smlouvy povinna. Jinak by totiž zaměstnavatel nesměl takové práce žalobkyni přidělovat (srov. ust. § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) uvedeným způsobem nepostupoval (nezjišťoval, zda zdravotní stav žalobkyně umožňoval, aby ve dnech 14. 3. 2012 až 15. 4. 2012 konala přidělené práce, ke kterým byla podle pracovní smlouvy povinna), nemůže zatím obstát právní závěr o tom, že byl naplněn důvod výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce (pro dlouhodobou neomluvenou nepřítomnost žalobkyně na pracovišti) a že na straně žalobkyně počínaje dnem 14. 3. 2012 neexistovala osobní překážka v práci podle § 191 a násl. zákoníku práce, pro kterou by byl zaměstnavatel povinen omluvit její nepřítomnost na pracovišti. Nejvyšší soud ČR proto svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 48/2015, ze dne 31. 3. 2016, rozhodnutí nižších soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Závěrečné shrnutí významu judikátu

Zaviněné nesplnění vaší povinnosti oznámit zaměstnavateli překážku v práci je pouze porušením pracovní povinnosti, nemá však bez dalšího za následek vznik neomluvené absence. Rozhodující je existence překážky v práci a její trvání. Jestliže tedy – byť i dodatečně – prokážete, že překážka v práci na vaší straně po rozhodnou dobu objektivně existovala, nemůže být vaše případná nepřítomnost v práci po dobu trvání prokázané překážky v práci hodnocena zaměstnavatelem jako neomluvená.

dan_z_prijmu

Odmítnutí výkonu práce, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon nejste zdravotně způsobilí, není porušením pracovních povinností, a tudíž ani důvodem pro výpověď z pracovního poměru pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci nebo pro okamžité zrušení pracovního poměru.

Obdobně nemůže být posouzena jako neomluvená (a tedy jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci) ani vaše případná nepřítomnost v práci, kterou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejste schopni vykonávat.
(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 48/2015, ze dne 31. 3. 2016)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).