Hlavní navigace

Nepřetržitý provoz: Kdy máte nárok i na proplacení přestávek?

23. 12. 2010
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Děláte v nepřetržitém provozu? Možná vás zaměstnavatel bere s přestávkami na hůl. Za které chvíle oddechu vám v práci náleží mzda a za které nemůžete očekávat nic?

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Přestávka v práci se nezapočítává do pracovní doby, nenáleží proto za ni mzda, resp. plat, ani náhrada mzdy, resp. platu. Čtěte také: Přestávky v práci: Kdy jsou placené a kdy neplacené

Když se přestávka na jídlo a oddech poskytuje nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce, znamená to, že zaměstnanec musel po tuto dobu skutečně pracovat, nikoliv, že je pouze dána některá z dob, které se posuzují jako výkon práce (např. prostoj ve výrobě z důvodu zpoždění v dodávce materiálu, přerušené dodávky pohonných hmot či energie nebo ošetření u lékaře). Začíná-li tedy pracovní doba např. v 6 hodin, musí být přestávka v práci poskytnuta nejpozději ve 12 hod. Pokud zaměstnavatel zároveň zajišťuje zaměstnancům obědy formou závodního stravování, může pochopitelně začít jejich vydávání již dříve, aby se zaměstnanci mohli v  jídelně vystřídat.

Přestávku nemůže zaměstnanec odmítnout

Poskytování přestávek na jídlo a oddech je povinností zaměstnavatele, nikoliv zaměstnance. Ten proto  nemůže být sankcionován za to, že práci v době takové přestávky nepřerušuje.  Zaměstnanec se nicméně nemůže nároku na takovou přestávku vzdát a zkrátit si o dobu přestávky pracovní dobu.

Zaměstnavatel nemusí přestávky poskytovat vždy

V případě, že zaměstnanec vykonává práce, které nemohou být přerušeny, má zaměstnanec právo pouze na přiměřenou dobu na oddech a jídlo. V tom případě se tato doba, kdy zaměstnanec sice formálně stále pracuje, ale fakticky přiměřeně odpočívá, započítává do pracovní doby (zaměstnanci za ni náleží mzda, resp. plat). Čtěte také: Pracovní pohotovost: Co s placeným čekáním na práci?

V praxi se však lze setkat se situacemi, kdy zaměstnavatel přestávku na jídlo a oddech a přiměřenou dobu pro oddech a jídlo nerozlišuje, což má pak závažné negativní dopady na mzdové nároky zaměstnance.  Vybrali jsme dva významné případy ze soudní praxe.

Sporné případy v praxi

Zaměstnanec byl pracovně zařazen jako obsluha spalovny s povinnou topičskou zkouškou 3. třídy přiznanou dozorčím orgánem. Tato práce vyžaduje nepřetržitou činnost, která nemůže být přerušena, protože podle příslušné normy pro provoz kotlů jsou topiči povinni nevzdalovat se od obsluhovaného zařízení (možné je pouze krátkodobé vzdálení do 5 minut).

Zaměstnanec, který vykonával práci ve dvanáctihodinových směnách, tak po celou pracovní dobu nebyl nikým vystřídán, protože nikdo z přítomných zaměstnanců neměl potřebnou kvalifikaci pro tuto práci, nebyly mu poskytovány pracovní přestávky, pouze nepravidelně čerpal přiměřenou dobu na oddech a jídlo. Zaměstnavatel mu však započítával pouze 11 hodin za jednu směnu s odůvodněním, že plných dvanáct hodin soustavně nepracuje, protože má možnost si na pracovišti chvíli oddechnout a najíst se, i když není možné, aby v přesně stanovenou dobu nastoupil přestávku v práci a předal pracoviště jiné oprávněné osobě.  Čtěte také: Kdy lze nařídit práci přesčas a jak ji proplatit?

S tímto názorem zaměstnavatele však zaměstnanec nesouhlasil a vzhledem k tomu, že mu bylo z dvanáctihodinové směny v průběhu celého roku započítáváno pouze 11 hodin, domáhal se doplacení mzdy za jednu hodinu z každé dvanáctihodinové směny, přesčasového příplatku za jednu hodinu a rovněž požadoval doplacení náhrady mzdy za vyčerpanou dovolenou a svátky, neboť „v každém proplaceném svátku a dovolené chybí do průměrné mzdy jedna nezapočítaná hodina“.

Zaměstnanec neměl přestávku, a proto měl mít peníze

Nejvyšší soud, k němuž se spor dostal, dospěl k názoru, že poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci pracovní přestávku na jídlo a oddech, dochází v daném časovém úseku k suspenzi pracovního závazku a k přerušení výkonu práce, neboť zaměstnanec je povinen vykonávat práci pouze v pracovní době. Jestliže se tato přestávka nezapočítává do pracovní doby, může se tedy jednat jen o dobu odpočinku. Poskytnutí této přestávky je ve své podstatě poskytnutím osobního volna zaměstnanci.   

Oproti tomu povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnanci přiměřenou dobu pro oddech a jídlo se vztahuje na případy, kdy výkon práce z provozních důvodů přerušen být nemůže a zaměstnanec je povinen konat práci podle pracovní smlouvy nepřetržitě po celou směnu. Okolnost, že celých 12 hodin směny soustavně nepracuje v tom smyslu, že má při nepřerušeném průběhu práce podle individuálních podmínek a provozních možností právo na přiměřenou dobu na jídlo a oddech, neznamená, že se tato doba stává dobou odpočinku a že by mu mělo být z tohoto důvodu „započteno“ jen 11 odpracovaných hodin za směnu. Čtěte také: Odstoupit od smlouvy může jen zaměstnavatel, vy ne

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 3. 1. 2007, spis. zn. 21 Cdo 42/2006, uzavřel: Přestávky na jídlo a oddech a přiměřenou dobu pro oddech a jídlo nelze navzájem ztotožňovat. V případě, poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu pro oddech a jídlo, jedná se o pracovní dobu, za kterou zaměstnanci náleží mzda.

Nejvyšší soud se tedy v tomto případě postavil na stranu zaměstnance, a zaměstnavatel tak byl povinen doplatit zaměstnanci dlužné částky mzdy za neproplácené části pracovní doby, které nebyly přestávkami v práci (na jídlo a oddech), ale jen přiměřenou dobou na oddech a jídlo.

Jiný případ se dostal až k Ústavnímu soudu na základě ústavní stížnosti zaměstnance.

Daří se vám v práci využít přestávku?

Zaměstnanec mohl mít přestávku, a proto po právu nedostal peníze

Stěžovatel (zaměstnanec) u žalovaného (zaměstnavatele) pracoval jako strojník čističky odpadních vod. Tento provoz byl ve vnitřním předpise zaměstnavatele označen jako „nepřetržitý“, neboť vyžadoval 24hodinový výkon práce po sedm dnů v týdnu. Po dobu 12hodinových směn (jak denních, tak i nočních) byly stanoveny dvě přestávky, u noční směny v době od 22.30 hod. do 23 hod. a od 3.30 hod. do 4 hod.

V denní směně byli na pracovišti vždy dva zaměstnanci, kteří se v době čerpání přestávky na jídlo a oddech zastupovali. V noční směně pracoval jen jeden zaměstnanec, který tuto přestávku z důvodu nepřetržitého provozu údajně nemohl čerpat. Stěžovatel tvrdil, že v takovém případě se zaměstnanci má poskytovat místo přestávky na jídlo a oddech pouze přiměřená doba na jídlo a oddech, která by se měla započítávat do pracovní doby.

Na základě této skutečnosti požadoval zaměstnanec po zaměstnavateli zaplacení částky, která představovala neproplacenou mzdu za dobu stanovených přestávek v práci v době noční směny, které zaměstnanec nemohl vzhledem k nepřetržitému provozu vyčerpat. Zaměstnanec ale neuspěl ani se svou žalobou u obecných soudů, ani s ústavní stížností u Ústavního soudu. Čtěte také: Jak dokázat diskriminaci v odměňování, když jsou platy tajné?

Jak bylo soudy zjištěno, nic zaměstnanci nebránilo v tom, aby si při noční směně udělal přestávku, neboť neměl od zaměstnavatele při výkonu práce zadané žádné konkrétní úkoly ve smyslu aktivní činnosti, které by mu v čerpání přestávky bránily. Zaměstnavatel zaměstnanci čerpání přestávek v práci i v době noční směny naopak sám nařídil. Nebylo proto na zvážení zaměstnance, jestli bude přestávku čerpat či nikoli. V případě, že se rozhodl ji nečerpat, nemohl za tuto dobu v rozsahu jedné hodiny požadovat mzdu. Čtěte také: Co všechno můžete požadovat po dlužníkovi, když nechce platit?

skoleni_15_4

Podobně jako byla zamítnuta jeho žaloba, byla odmítnuta i jeho ústavní stížnost. Ústavní soud ve svém nálezu spis. zn. III ÚS 2387/10 ze dne 16. 9. 2010 odmítl na daný případ aplikovat shora uvedený judikát Nejvyššího soudu. Vyjádřil se ke správnému výkladu pojmu „nepřetržitý provoz“ a s ním souvisejícím otázkám organizace práce a čerpání přestávek v práci na jídlo a oddech resp. poskytování přiměřené doby pro oddech a jídlo:

V případě, že zaměstnanec vykonává práce, které nemohou být přerušeny (za takové však nelze automaticky považovat všechny práce vykonávané v nepřetržitém provozu), má zaměstnanec právo pouze na přiměřenou dobu na oddech a jídlo. V tomto případě se tato doba započítává do pracovní doby. Pokud však zaměstnavatel dospěje k závěru, že přerušení práce zaměstnance je možné, a čerpání přestávky v práci na jídlo a oddech zaměstnanci proto nařídí, přičemž zaměstnanec tuto přestávku ze své vlastní vůle nevyužije, nemůže se domáhat na zaměstnavateli za tuto dobu náhrady mzdy. Při poskytování přestávky v práci na jídlo a oddech není rozhodující, v jakém provozu zaměstnanec pracuje, ale jaké konkrétní práce vykonává.

Použitá literatura: Randlová, N., Koktová, A.: Ústavní soud ČR se vyjádřil k otázce přestávky v práci během nepřetržitého provozu, článek č. 67929, 2. 11. 2010, epravo.cz.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).