Hlavní navigace

Na jak dlouhou dovolenou máte nárok?

7. 9. 2010
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Na dovolenou má právo každý zaměstnanec v pracovním poměru. Jak se ale vypočítává její délka ve specifických situacích? Přinášíme návod, na jehož základě si ohlídáte své nároky.

Zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených zákoníkem práce nárok na:

  1. dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část,
  2. dovolenou za odpracované dny, 
  3. dodatkovou dovolenou.

Někdy také z dohody o pracovní činnosti

Ačkoliv to v praxi asi nebude příliš časté, je možné i v dohodě o pracovní činnosti sjednat, popřípadě v kolektivní smlouvě dohodnout nebo vnitřním (vnitropodnikovým) předpisem zaměstnavatele stanovit, právo zaměstnance na dovolenou (i v pracovně-právním vztahu vykonávaném na základě dohody o pracovní činnosti). K tématu z roku 2009: Přivyděláváte si brigádou? Od ledna vás čeká změna

K nároku na jednotlivé typy dovolené:

  • Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se přitom nesčítají.
  • Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Jestliže poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden. (Právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok se uplatní pouze v případech, kdy pracovní poměr k témuž zaměstnavateli netrval nepřetržitě po celý kalendářní rok, neboť zaměstnanec teprve v jeho průběhu nastoupil do pracovního poměru, změnil zaměstnání nebo jeho pracovní poměr skončil.) Jestliže tentýž pracovní poměr v kalendářním měsíci netrval nepřetržitě od prvního do posledního dne, poměrná část dovolené za tento měsíc nenáleží. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy zaměstnanec v průběhu kalendářního měsíce změnil zaměstnání tak, že vznik pracovního poměru u nového zaměstnavatele bezprostředně navazuje na skončení pracovního poměru u předchozího zaměstnavatele, neboť tehdy mu přísluší poměrná část dovolené v délce 1/12 též za kalendářní měsíc, v němž takto změnil zaměstnání.  Je nerozhodné, kdy v průběhu kalendářního měsíce ke změně zaměstnání došlo, neboť poměrná část dovolené zaměstnanci přísluší vždy jen od nového zaměstnavatele. Podmínkou však je, že vznik pracovního poměru musí bezprostředně navazovat na skončení pracovního poměru u předchozího zaměstnavatele. Nesmí tedy mezi oběma pracovními poměry existovat žádná doba, po kterou by některý z těchto pracovních poměrů neexistoval.
  • Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, náleží dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se přitom nesčítají. Jestliže dovolená za odpracované dny činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden.

Příklad:

Zaměstnanec nastoupí do pracovního poměru 1. 11. 2010 a do konce roku (31. 12. 2010) odpracuje všech 43 pracovních dnů (21 v listopadu a 22 v prosinci); jako odpracované se mu započtou i další 2 dny, které by byly jeho obvyklým pracovním dnem, kdyby na ně nepřipadl svátek (17.11. a 24. 12.), celkem tedy 45 dnů.

Zaměstnanec má právo na dovolenou za odpracované dny v rozsahu 2/12 z roční výměry dovolené. Jestliže dovolená činí u zaměstnavatele 4 týdny, pak má právo na dovolenou za odpracované dny v rozsahu 3,5 dne (po zaokrouhlení výsledku výpočtu 20 : 12×2 = 3,33).

  • Zaměstnanci, který pracuje u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a zaměstnanci, který po celý kalendářní rok koná práce zvlášť obtížné, přísluší dodatková dovolená v délce 1 týdne. Pracuje-li zaměstnanec za uvedených podmínek jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 21 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené. Dodatková dovolená z důvodu výkonu prací zvlášť obtížných přísluší zaměstnanci při splnění stanovených podmínek, i když má právo na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol. Právo na dodatkovou dovolenou je samostatné a nezávislé na právu na dovolenou za kalendářní rok nebo na dovolenou za odpracované dny.
  • Pro úplnost připomínáme, že zrušený zákoník práce (účinný do 31. prosince 2006) přiznával zaměstnancům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou, případně dalším zaměstnancům, jejichž práce podstatně závisí na povětrnostních vlivech (např. v zemědělství nebo lesnictví) ještě právo na tzv. další dovolenou, a to v trvání 2 dnů, nejvýše však 1 týdne, za každý týden dovolené čerpané v období s nižší potřebou práce. Aktuální zákoník institut další dovolené neupravuje. Vychází se z toho, že právo na další dovolenou resp. její obdobu je možné sjednat – dohodnout (v pracovní, kolektivní či jiné smlouvě) nebo jednostranně stanovit vnitřním (vnitropodnikovým) předpisem zaměstnavatele.

Právo na dovolenou

Dovolená činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Výměru dovolené je však možno prodlužovat. Lze tak činit nikoliv pouze o týdny, nýbrž též o jednotlivé kalendářní dny, a to případně i jen některým zaměstnancům; přitom je ovšem potřeba dodržet princip (jednu ze základních zásad pracovně-právních vztahů) o rovném zacházení se zaměstnanci a zákazu diskriminace. Proto by diferenciačním kritériem pro přiznání různé délky dovolené jednotlivým zaměstnancům neměla být např. délka trvání pracovního poměru k zaměstnavateli. Prodlužování dovolené jen některým zaměstnancům má (s přihlédnutím k tomu, že dovolená je určena na zotavenou, tedy k regeneraci pracovní síly) opodstatnění zejména, jsou-li k tomu dány důvody spočívající ve specifických pracovních podmínkách zaměstnanců jako je kupř. třísměnný pracovní režim, práce v noci, namáhavost práce, časté pracovní cesty apod.

Dovolená u zaměstnavatelů, kterými jsou: stát, územní samosprávný celek (obec nebo kraj), státní fond, příspěvková organizace (jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů – např. ze zákona o veřejném zdravotním pojištění), školská právnická osoba (zřízená Ministerstvem školství, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona), veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení – tedy lze shrnout: v tzv. rozpočtovém sektoru čili ve veřejné a státní správě a službách – činí 5 týdnů v kalendářním roce. Dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce. Tuto dovolenou není možné prodlužovat.

Počítání dovolené

Týdnem dovolené se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů. (Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené.) Zaměstnancům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou je třeba právo na dovolenou v kalendářních týdnech přepočítat na pracovní dny dovolené: Čerpá-li dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. Čtěte také: Zaměstnavatel vás může připravit o důchod. Jak tomu předejít? 

Vzorec

Z toho vyplývá vzorec, podle něhož lze počet pracovních dnů dovolené náležejících zaměstnanci získat následujícím výpočtem: PS/PT x PTD. Kde PS je počtem plánovaných pracovních směn v kalendářním roce (případně v období, na které byla pracovní doba nerovnoměrně rozvržena), PT je počtem týdnů v roce (případně v období, na které byla pracovní doba nerovnoměrně rozvržena) a PTD je počtem týdnů dovolené, na které má zaměstnanec právo v kalendářním roce.

V praxi ovšem i obecně (běžně) nedochází k čerpání dovolené pouze v kalendářních týdnech, nýbrž i ve dnech. Ostatně zákonnou – minimální výměru dovolené je také možno prodlužovat nikoliv pouze o týdny, nýbrž též o jednotlivé kalendářní dny.

dan_z_prijmu

Přehled nároku na dovolenou za jednotlivé odpracované měsíce
Právo na dovolenou Jednotýdenní dodatková dovolená (5 dnů) Čtyřtýdenní dovolená (20 dnů) – minimální výměra dovolené (všeobecně resp. pro soukromý sektor) Pětitýdenní dovolená (25 dnů) – výměra pro státní a veřejnou správu a služby – zaměstnance zaměstnavatelů dle § 109 odst. 3 zákoníku práce Osmitýdenní dovolená (40 dnů) – výměra pro pedagogické pracovníky a akademické pracovníky vysokých škol
1/12 0,5 dne 1,5 dne 2 dny 3,5 dne
2/12 1 den 3,5 dne 4 dny 6,5 dne
3/12 1 den 5 dnů 6 dnů 10 dnů
4/12 1,5 dne 6,5 dne 8,5 dnů 13,5 dne
5/12 2 dny 8,5 dne 10,5 dne 16,5 dne
6/12 2,5 dne 10 dnů 12,5 dne 20 dnů
7/12 3 dny 11,5 dne 14,5 dne 23,5 dne
8/12 3,5 dne 13,5 dne 16,5 dne 26,5 dne
9/12 3,5 dne 15 dnů 18,5 dne 30 dnů
10/12 4 dny 16,5 dne 21 dnů 33,5 dne
11/12 4,5 dne 18,5 dne 23 dnů 36,5 dne
12/12 5 dnů 20 dnů 25 dnů 40 dnů

Poznámka: Jestliže poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden; to platí i pro výpočet dvanáctin dovolené (ust. § 216 odst. 5 zákoníku práce, v platném znění). Bližší upřesnění, jakého má být užito způsobu zaokrouhlení, zda směrem nahoru (od 0,25) či dolů (do 0,25), však zákonem předepsáno není. Zaokrouhluje se v praxi tak, že se ubírá nebo přidává nejvýše čtvrtden. Proto např., když při nároku 8 týdnů dovolené (za kalendářní rok) za 1 měsíc přísluší 1/12 ročního nároku, činí tato 1/12   3,33 dne a zaokrouhlí se na 3,5 dne dovolené.

Použitá literatura: Jakubka, J. a kol.: Zákoník práce a prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2009, Nakladatelství ANAG, 2009

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).