Hlavní navigace

Máte své úspory na stáří v bezpečí?

17. 8. 2006
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Nespoléhat se jen na státní důchod a vytvářet si finanční rezervy na stáří je jistě velmi prozíravé. I tak ale můžete přijít zkrátka. Žádný ze způsobů, které se k vytváření finančních rezerv využívají, není úplně bez rizika. Jaké nebezpečí hrozí a co můžete udělat pro to, abyste o celoživotní úspory nepřišli?

Jen co sníš a vypiješ…

Jedna z lidových moudrostí praví, že člověk může přijít o všechno – jen to, co sní a vypije, mu už nikdo nevezme. To je sice pravda, ale žít ze dne na den a nestarat se o to, co bude zítra nebo za pár let, se může krutě nevyplatit. Nestane-li se nic mimořádného, lze očekávat, že kvůli negativnímu demografickému vývoji nebudou nejpozději za pár desítek let ve většině rozvinutých zemí ekonomicky aktivní obyvatelé schopni ze svých daní uživit všechny ostatní.

Zatím nepříliš nahlas, ale zato stále častěji lze i v Česku slyšet, že dnešní třicátníci, kteří nechtějí s odchodem do důchodu zažít dramatický propad své životní úrovně, by se neměli spoléhat jen na stát a měli by si včas začít sami vytvářet dostatečné finanční rezervy na stáří. Provedení důchodové reformy, která soukromé spoření na důchod učiní povinným, nebo ho přinejmenším důrazně doporučí, již nebude možno příliš odkládat a její důsledky na ně dopadnou plnou vahou.

Rozvoj české ekonomiky doprovázený posunutím věkové hranice pro odchod do důchodu, podporou porodnosti a vstřícnou imigrační politikou problém postupného zvyšování zatížení státního rozpočtu výplatou důchodů vyřeší jen částečně. Zvyšování daňové zátěže by bylo kontraproduktivní, protože by ekonomický rozvoj naopak brzdilo, působilo by demotivačně a podporovalo by šedou ekonomiku. Bez omezení výše důchodů vyplácených ze státního rozpočtu se tedy problém nejspíš nevyřeší. Státní důchod pak zajistí nejspíše jen přežívání na hranici chudoby.

Jak se zabezpečit na stáří?

Způsobů, jak si vytvořit dostatečnou finanční rezervu, kterou bude možno čerpat po odchodu do důchodu, je mnoho. Rozhodně není na výběr jen ze dvou možností – penzijního připojištění se státním příspěvkem a kapitálového či investičního životního pojištění, tedy finančních produktů, které jsou přímo podporovány a daňově zvýhodňovány státem. Na stáří se lze zajistit například formou investic do podílových fondů, cenných papírů, nemovitostí, ale třeba i kvalitní sbírkou známek či obrazů nebo formou vybudování prosperující firmy.

Vždy je však třeba zachovávat přiměřenou míru obezřetnosti, aby místo pohodlného života finančně zajištěného důchodce na člověka nečekalo hořké zklamání v podobě finančních ztrát. Jedno ze základních pravidel investování říká, že absolutně bezpečná investice neexistuje – každá je spojena s větším či menším rizikem ztráty. Málo rizikové investice zpravidla přinášejí nízké výnosy a naopak. Nezbývá tedy, než najít vhodný kompromis a investovat způsobem, který zajistí slušný výnos s rozumnou mírou rizika.

Nejprve je však třeba si existenci rizik vůbec uvědomit a nespoléhat se jen na dojmy založené na nepřesných a neúplných informacích. Pocit falešné jistoty, že finanční majetek je v naprostém bezpečí a nemůže se s ním nic stát, je velmi nebezpečný. Spousta lidí je například přesvědčena, že investice do akcií nebo podílových fondů jsou vždy velmi rizikové a spoření prostřednictvím penzijních fondů nebo životních pojišťoven naopak představuje sázku na jistotu. Ve skutečnosti to však může být trochu jinak.

Vklady v bankách

Na běžných a spořících účtech mají lidé v Česku uloženu velkou část svého finančního majetku, přestože na tom spíše tratí. Pro dlouhodobé uložení peněz, což vytváření finančních rezerv na stáří nepochybně je, lze bohužel stěží nalézt vhodný bankovní produkt, který by spolehlivě zajistil zhodnocení vkladů alespoň o nějaké to procento nad úrovní inflace. Například i při uložení hotovosti v řádu stovek tisíc korun na nejlépe úročený pětiletý termínovaný vklad lze momentálně získat roční výnos po zdanění jen o něco málo vyšší než dvě procenta, což ani nepokryje inflaci. Takto uložené úspory tedy ztrácejí svou hodnotu.

Přesto nelze všechny bankovní produkty pokládat za málo výnosné. Patrně nejvýhodnějším z nich stále zůstává stavební spoření. Klient, který bude měsíčně ukládat kolem 1.700 Kč, může díky státní podpoře a nulovému zdanění úroků dosáhnout ročního výnosu kolem šesti procent, což je při minimálním riziku ztráty velmi slušné. Pokud by měl potřebu spořit více, vyplatí se, aby druhou smlouvu o stavebním spoření uzavřel druhý z manželů. Snad jedinou nevýhodou je, že spořit je třeba vždy minimálně po dobu šesti let. To však v případě, že si touto formou klient spoří na důchod, příliš vadit nebude.

Minimálně jednu nezpochybnitelnou výhodu oproti jiným způsobům vytváření finančních rezerv však prakticky všechny bankovní vklady mají. Podle zákona o bankách jsou ze zákona pojištěny. Pojištění se týká veškerých neanonymních korunových i devizových vkladů fyzických i právnických osob u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen pro případ, že by nebyly schopny dostát svým závazkům. Náhrady vkladů pak klientům zkrachovalých bank, spořitelen a záložen vyplácí Fond pojištění vkladů, a to v českých korunách ve výši 90 % vkladu, maximálně však 25 000 EUR pro jednu osobu u jedné banky.

Penzijní připojištění

Od roku 1994, kdy zde penzijní fondy v novodobé české historii působí, se jejich počet postupně snížil z původních 46, které získaly licenci Ministerstva financí, na současných 11. Tento proces probíhal dlouhodobě většinou formou fůzí menších fondů s těmi většími a silnějšími. Snížení počtu penzijních fondů a tím i koncentraci trhu je přitom možno vnímat vcelku pozitivně. Zbývající penzijní fondy jsou větší a silnější, což nepochybně posílilo důvěryhodnost a stabilitu celého českého trhu penzijního připojištění.

Ne vše ovšem probíhalo úplně hladce. Několik penzijních fondů totiž v Česku na konci devadesátých let minulého století zkrachovalo a připravilo své klienty o značnou část jejich úspor. Klienti penzijního fondu Vyšehrad získali zpět pouze 10 % svých vkladů, klienti PF Certum-Renta 40 % a PF Multi 60 %. Největší smůlu měli klienti penzijního fondu Garance – Vzájemný penzijní fond pro Čechy, Moravu a Slezsko, který byl vytunelován a jím spravovaný majetek prakticky beze zbytku skončil kdesi v zahraničí.

K tomu, aby se podobná lapálie nemohla opakovat, byla přijata řada opatření. Penzijní fondy se při své činnosti musejí striktně řídit platnými předpisy, přičemž jejich možnosti nakládání se spravovaným majetkem jsou omezeny na relativně bezpečné formy investic. Existují i kontrolní mechanismy, které by měly vznik jakýchkoliv problémů signalizovat tak, aby bylo možno včas reagovat a hrozící ztráty odvrátit nebo přinejmenším snížit. Pokud by přesto ke vzniku ztrát došlo, klienti by nadále měli smůlu. Na rozdíl od bankovních vkladů nejsou jejich vklady na účtech penzijního připojištění nijak pojištěny.

Kapitálové a investiční pojištění

Druhou z možností, která je obvykle prezentována jako spolehlivý nástroj pro vytvoření finančních rezerv na stáří, je kapitálové nebo investiční životní pojištění. Jedná se o kombinaci klasického rizikového životního pojištění pro případ smrti s dlouhodobým spořením nebo investováním. Kromě toho, že řada těchto produktů je poměrně málo transparentní, by si každý zájemce o jejich sjednání měl uvědomit, že jeho vklady u pojišťovny rovněž nebudou ze zákona pojištěny.

V případě, že by pojišťovna nebyla v budoucnu schopna z jakýchkoliv důvodů dostát svým závazkům, v Česku (na rozdíl například od Německa) neexistuje žádný fond pojištění vkladů, z něhož by byly nároky klientů uspokojovány. Pokud by nedošlo k převzetí pojistného kmene jinou pojišťovnou, mohli by klienti spoléhat už jen na případný výnos z likvidace nebo konkurzního řízení, který nebývá zrovna nejvyšší. Došlo by k předčasnému ukončení pojistných smluv s tím, že klientům by bylo vyplaceno jen odbytné nebo jeho přiměřená část.

Riziko krachu pojišťovny významně omezují platné předpisy, jimiž se musí při své činnosti řídit. Stejně jako u penzijních fondů tu dále jsou nezávislé kontrolní mechanismy v podobě státního dozoru. Smutnou skutečností ovšem je, že přísné předpisy ani státní dozor nedokázaly zabránit krachu bank a kampeliček, v nichž před pár lety přišly o své úspory tisíce klientů. Přestože se od té doby ledacos změnilo a opakování krachů v nějakém masovějším měřítku již snad nehrozí, v jednotlivých případech to zcela vyloučit nelze.

Přiměřenou záruku určitě poskytuje i snaha vlastníků pojišťoven, jimiž jsou vesměs silné finanční skupiny s mezinárodní působností, ochránit své investice i svou pověst. Je jasné, že byť jen stín pochybností o schopnosti pojišťovny vyplácet pojistné plnění by mohl spustit lavinu s dalekosáhlými důsledky. Pomocnou ruku by nejspíše poskytly i ostatní pojišťovny, protože krach jedné z nich by nepochybně otřásl celým trhem a mohlo by dojít ke zpochybnění důvěryhodnosti a serióznosti pojištění jako produktu.

Podílové fondy

Investice do podílových fondů, jako jedna z možností, jak dlouhodobě uložit a zhodnotit majetek, zatím v Česku nejsou široce využívány. Lidé sice o této možnosti většinou vědí, ale zároveň mají k podílovým fondům nedůvěru. Její kořeny lze hledat jednak ve značném konzervativizmu naší veřejnosti ve vztahu k finančním produktům a jednak v dosti kontroverzním průběhu i výsledcích kupónové privatizace. Zejména její závěr byl totiž doprovázen řadou tunelářských kauz (Harvardské fondy, CS fondy atd.).

Nabídka možností, jak prostřednictvím podílových fondů rozmnožit své úspory, je značně široká. Vždy se jedná o formu kolektivního investování, kdy soustředěné finanční prostředky jednotlivých investorů jsou manažerem fondu investovány do akcií, obligací, prostředků peněžního trhu nebo třeba nemovitostí v souladu se zaměřením a investiční strategií fondu. Tak, jak to bývá u investic obvyklé, možnost získat vyšší výnos je i zde spojena s vyšším rizikem. Vždy je však ve hře především odborná zdatnost a serióznost správce fondu.

Riziko ztráty je několikerého druhu, přičemž nad dodržováním pravidel pro činnost fondu má bdít – jako u penzijních fondů a pojišťoven – státní dozor a depozitář. Obdobně také platí, že finanční majetek klientů svěřený podílovému fondu není ze zákona pojištěn. Zárukou toho, že o své peníze investoři nepřijdou, tedy bude prakticky jen renomé a zkušenosti investiční společnosti, která fond zřídila a solidnost banky vykonávající funkci depozitáře.

Investice do akcií

Kupónová privatizace udělala z miliónů lidí přes noc akcionáře. Spousta z nich akcie už dávno prodala a o tom, že by je mohla využít pro výhodné uložení svých úspor, nechce ani slyšet. Nákup a prodej akcií je podle nich krajně riskantním podnikem.

Řada lidí skutečně na burze přišla o hodně peněz. I v Česku už ale existuje skupina lidí, kteří právě investicemi do cenných papírů vydělali velmi slušné jmění, které jim umožňuje pohodlně žít, aniž by museli pracovat. Kdo by nechtěl být spokojeným a navíc mladým důchodcem?!

Přestože je to pro většinu lidí jen těžko představitelné, investovat do akcií je jednodušší, než se na první pohled zdá. Stačí uzavřít smlouvu s některým z licencovaných obchodníků s cennými papíry, složit na svůj klientský účet patřičný obnos a už se může začít nakupovat a prodávat. Více než pravděpodobné však je, že začátečník bez znalostí, zkušeností a nějaké osvědčené obchodní strategie na svých obchodech s akciemi velmi rychle prodělá. Stačí k tomu, aby podléhal panice a zbrkle nakupoval i prodával v nepravý čas.

Pro nezkušeného investora tedy bude nejlepší do cenných papírů investovat prostřednictvím podílových fondů. Je tu ale také možnost nechat si při obchodování poradit makléřem, popřípadě zkusit léty prověřenou taktiku a místo krátkodobých spekulativních nákupů a prodejů nakoupit kvalitní akcie a ty pak dlouhodobě držet. Obecně lze konstatovat, že pro rizikovost investic do akcií je velmi významný faktor času. U investic s časovým horizontem pět a více let může být poměr výnosu a rizika na velmi přijatelné úrovni.

dan_z_prijmu

V souvislosti s bezpečností investic do cenných papírů je třeba ještě zmínit to, že zákaznický majetek, tzn. zejména peněžité vklady na klientských účtech u obchodníků s cennými papíry, je podle českých zákonů pojištěn pro případ, že obchodník nebude schopen dostát svým závazkům. Náhrady za nevydaný zákaznický majetek by měl vyplácet Garanční fond obchodníků s cennými papíry, a to ve výši 90 % hodnoty tohoto majetku, nejvýše však do 400 000 Kč. Ve skutečnosti ale tento fond nemá dostatek finančních prostředků, a tak náhrady vyplácí pozdě a pouze z části.

Jak nepřijít o úspory

Ochránit své úspory před inflací i ztrátami způsobenými jinými riziky, není vůbec jednoduché. Jak už bylo řečeno, základem úspěchu je si hrozící rizika uvědomit a pak se je snažit minimalizovat. Především je třeba pečlivě zvážit, komu své úspory svěříte a čas od času kontrolovat, jak s nimi nakládá. Určitě se také vyplatí nevsázet vše na jednu kartu a rizika rozložit – třeba tak, že každý z manželů bude mít penzijní připojištění u jiného penzijního fondu, část úspor se bude ukládat formou stavebního spoření a část investovat do akcií a obligací prostřednictvím podílového fondu s renomovaným správcem.

Máte své úspory na stáří v bezpečí?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).