Pokud si auto necháte na hlídaném parkovišti či v hlídané garáži, bude vám provozovatel ručit za případnou škodu na voze i jeho příslušenství. To ale neznamená, že vám proplatí i všechno, co jste si v autě nechali.
Co říká zákon?
Ust. § 2945 odst. 1 nového občanského zákoníku o škodě na odložené věci říká, že je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a pokud byla věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně tak musí nahradit škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství. (Byla-li škoda způsobena na věci odložené v dopravním prostředku hromadné dopravy, nahradí se podle ust. 2945 odst. 3 nového občanského zákoníku jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravního prostředku.)
Takže každý (zejména podnikatel, živnostník, OSVČ), kdo provozuje činnosti, s nimiž je zpravidla spojeno odkládání věcí zákazníků, jim odpovídá za škodu na věcech odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se tyto věci obvykle odkládají. Pravidlo platí např. pro restauraci, kavárnu, kadeřnictví, ale též zařízení zdravotnické, školské, kulturní (např. divadlo, kino), sportovní (např. plavecký bazén) nebo rekreační (např. koupaliště). Obecně jde o zařízení, u kterých je z podstaty nabízených služeb potřeba, aby osoba, která chce takové služby využít, odložila některé ze svých věcí.
Důležitým předpokladem zmíněné odpovědnosti ve vztahu k provozování garáží a parkovišť je skutečnost, že jde o hlídaný prostor. Způsob střežení ani jeho faktický výkon není významný, důležitá je pouze skutečnost, zda provozovatel takovou službu (střežení) nabízí a zákazník ji od něj, jak uvádí advokát Matěj Večera, očekává. Provozovatelé nehlídaných parkovišť tedy za škodu na odložených věcech neodpovídají.
Věci musíte odložit tam, kam patří
U odložených věcí musí být splněna podmínka odložení věci na správné místo. Jestliže tedy provozovatel výslovně neurčí zvláštní místo k odkládání zavazadel a svršků (např. šatnu, uzamykatelné skříňky), stačí, aby zákazník věci odložil na místě k tomu obvyklém – na volně přístupné věšáky, police, židli, parapet atp.
Ve vztahu k hlídaným garážím a jim podobným zařízením platí, že věc musí být umístěna v těchto prostorech. Chráněné jsou ovšem pouze dopravní prostředky a jejich příslušenství, skládající se například z rezervní pneumatiky, zabudované GPS, autorádia apod. Ostatní věci do těchto prostor (automobilu) vnesené, jako například nákup, notebook, telefon, oblečení apod. nejsou příslušenstvím automobilu, a budou proto posouzeny nikoliv podle na provozovatele přísných pravidel pro odpovědnost za škodu na odložených věcech, ale jen podle obecné úpravy náhrady škody v občanském zákoníku.
Praxe je často jiná
Odpovědnost za škodu na odložené věci je odpovědností objektivní. Odpovědnost vzniká bez ohledu na zavinění. Občanský zákoník nestanoví žádnou možnost liberace (vyvinění se z odpovědnosti). Provozovatel tedy nemá možnost se povinnosti k náhradě škody jakkoliv zprostit.
Obvykle vyvěšované jednostranné prohlášení „ZA ODLOŽENÉ VĚCI NERUČÍME“ provozovatele odpovědnosti nezbavuje.
Nicméně nový občanský zákoník v ust. § 2918 pamatuje i na situaci, kdy je škoda na odložené věci způsobena, byť jen zčásti, samotným jednáním poškozeného. V takovém případě je posuzováno, do jaké míry přispělo chování poškozeného ke vzniku škody. V případě povinnosti k náhradě škody na odložené věci je tedy provozovatel oprávněn, i přes absenci liberačních důvodů, pro svoji obranu využít účast poškozeného na vzniku škody.
V takovém případě, jak uvádí advokát Matěj Večeřa, však není poškozenému přičítáno zavinění, ale analogická povinnost chránit své vlastní zájmy.
§ 2918 konkrétně uvádí:
„Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“
Provozovatel odpovídá jak za poškození věcí (nebo dopravního prostředku a jeho příslušenství), tak i za jejich ztrátu (odcizení), zničení. Je nutná existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a skutečností, že věc byla při využití nabízené služby odložena či dopravní prostředek umístěn (zaparkován).
I za cennosti se ručí plně
Provozovatelé odpovídají za odcizení a poškození věci v plné výši. Za klenoty, hotové peníze a jiné cennosti se do 31. 12. 2013 za platnosti „starého“ zrušeného občanského zákoníku ručilo jen do částky 5000 Kč.
Čtěte více: Při saunování mu ukradli auto. Dostal za něj 5000 Kč
(Pokud však byla škoda způsobena těmi, kdo v provozu pracují, nebo byly věci převzaty do úschovy, hradila se škoda také v plné výši.)
To už podle nového občanského zákoníku neplatí, ten omezení ručení za klenoty, hotové peníze a jiné cennosti nezná. Nicméně, pokud je náhrada škody vymáhána soudní cestou, soud má možnost, aby v souladu s ust. § 2953 odst. 1 nového občanského zákoníku redukoval výši náhrady škody.
Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, na osobní a majetkové poměry člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i na poměry poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.
Tato moderace výše náhrady škody se uplatní například za situace, kdy se poškozený bude domáhat náhrady škody na věci, která se svoji hodnotou zcela vymyká charakteru daného provozu.
Odškodnění žádejte do 15 dnů
Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu, soud je podle ust. § 2945 odst. 2 nového občanského zákoníku nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět. Nedodrží-li poškozený lhůtu a provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas, soud poškozenému právo na náhradu škody nepřizná.
Škoda se nahrazuje tomu, kdo věc odložil či zaparkoval, případně vlastníkovi věci. Primárně se náhrady škody může domáhat návštěvník provozu, sekundárně vlastník věci. Návštěvník provozu se však náhrady škody může, jak uvádí advokát Matěj Večeřa, domáhat pouze za předpokladu, že se v provozu zdržuje oprávněně, a to sice se záměrem využít nabízené služby nebo jako doprovod takové osoby. Vlastník věci se tedy nemůže domáhat náhrady škody vždy, ale pouze tehdy, pokud je k tomuto oprávněn sám návštěvník.
Použitá literatura a citace: Večeřa, M.: Odpovědnost za škodu na odložených věcech, epravo.cz, 23. 12. 2015
