Hlavní navigace

Jsou dnešní peníze ještě plnohodnotnou odměnou?

27. 8. 2008
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Dnešní peníze jsou vybudovány na principu, že při vzájemném vyrovnání závazků musí být používáno zákonné platidlo. Jde o státem vynucené peníze, jejichž použití je podporováno nuceným oběhem...

Funkci těchto peněz výstižně popisuje přispěvatel internetového diskusního fóra: Místo abyste vyměnil prase za tři pytle obilí, tak je vyměníte za potištěné papírky (lněné šátečky, lesklé mušličky, osekané kamínky nebo ta vaše žlutá kolečka) a věříte tomu, že až budete potřebovat ty tři pytle obilí, tak je zase za ty papírky (lněné šátečky, lesklé mušličky, osekané kamínky nebo ta žlutá kolečka) vyměníte. A je úplně jedno, jaká je fyzická realizace těch peněz, důležitá je jen ta důvěra v ně. A jestli se vám to nezdá, tak se holt musíte vrátit k naturální směně a výplatu v podobě prasete a tří pytlů obilí si odvážet na žebřiňáku.

Těmito penězi nemusí být jen „potištěné papírky” (státovky), ale i mince z laciného kovu nebo bezhotovostní peníze, které jsou jen zápisy na bankovních účtech, vedené v elektronické podobě. Jen malý objem celkového množství peněz je tedy v podobě bankovek nebo mincí, zbytek má podobu záznamů na bankovních účtech.

Emise peněz centrální bankou a bankami obchodními

Centrální banka (např. Česká národní banka, ČNB) může vytvořením tzv. mocných peněz (měnové báze) a jejich zapůjčením obchodním bankám (za diskontní úrokovou sazbu) nalévat do ekonomiky další peníze. Obchodní (komerční) banky (např. Česká spořitelna nebo mBank), které mají své účty vedeny u centrální banky, pak poskytují bankovní služby domácnostem a firmám (vedení účtů, uskutečňování platebního styku, atd.) a za úrok půjčují peníze.

Obchodní banky z mocných peněz (získaných od centrální banky) poskytováním úvěrů vytvoří mnohonásobek původního objemu mocných peněz (měnové báze). Úvěrové peníze se multiplikují (násobí) proto, že ten kdo získá úvěr, peníze utratí, tyto peníze se vrátí do některé obchodní banky, která je opět může půjčit, protože držet musí pouze část těchto peněz (povinnou minimální rezervu). Klient banky za úvěrové peníze na trzích pořizuje výrobky a služby a tyto dodatečné úvěry tak posilují poptávku po zboží a službách.

Aktuální hodnota peněz

Peníze lidé drží proto, že věří, že za ně mohou získat výrobky a služby, které potřebují. Peníze jsou příslibem, že hospodářství, které dané peníze používá, bude připraveno požadované výrobky či služby poskytnout. Výstižně tuto skutečnost vyjadřuje příspěvek v internetovém diskusním fóru: Hodnota peněz je vlastně hodnota dluhu společnosti používající tyto peníze. A jelikož nikdo neví, jak velká je hodnota dluhu, tak nikdo neví, jaká je hodnota peněz.

Bohatství vyjádřené hodnotou peněz je potom relativní, protože podstatnější je hodnota zboží a služeb, které si lze za tyto peníze v aktuální chvíli pořídit. Situace je komplikovaná tím, že příslib poskytnutí výrobků a služeb nemusí být naplněn v okamžiku obdržení peněz, ale v podstatě kdykoliv. V situaci, kdy lidé přestanou penězům věřit, může jejich hodnota poklesnout na nulu. Příkladem mohou být situace hyperinflace způsobené nadměrnou emisí peněz nebo měnové reformy. Jeden z příkladů vyjadřuje tato citace: Ruští emigranti u nás za prvé republiky měli celé svazky krásných carských papírových peněz, které za cara znamenaly bohatství, ale u nás po ruské revoluci měly pouze hodnotu suvenýru. (Zdroj: Vysušil, J.: Finance v centru pozornosti. Profess Praha, s. 5. ISBN 80–85235–20-X)

Volná směnitelnost měn

Konkrétní druh peněz určitého státu se nazývá měnou a relativní hodnota dvou měn je vyjádřena směnným kurzem. Měnový kurz plně konvertibilních (volně směnitelných) měn je určen nabídkou a poptávkou na trhu, kde se s měnou obchoduje (tzv. čistý floating, režim volně pohyblivého kurzu). Směnný kurz tak může, v závislosti na změnách nabídky a poptávky po měně, růst nebo klesat. Nabídka a poptávka po měně je ovlivňována celou řadou faktorů jako je stav platební bilance dané země (bilance peněžních transakcí dané země a jejích zahraničních partnerů), intervence centrální banky, výše povinných rezerv, diskontní sazba), atd.

Pokud budou mnohé státy, podniky a banky důvěřovat určité měně a držet tuto měnu v rezervách, bude to působit na růst hodnoty této měny, protože roste poptávka. Když důvěra poklesne, lze předpokládat, že se mnozí začnou této měny zbavovat (poptávka klesá), což povede k poklesu hodnoty této měny (změně směnného kurzu). Pokud účastníci trhu odmítnou určitou měnu přijímat, ztrácí tato měna směnnou hodnotu.

Měnová politika centrální banky

Celkové množství peněz v systému nekrytých peněz předurčují centrální banky svou měnovou politikou. Měnová politika není nástroj na tzv. jemné ladění. Důležité je, aby byla konzistentní a stabilní. Je potom otázkou názoru každého z členů bankovní rady na to, jak rychle reagovat na problémy. Každý ovšem tu rychlost reakce může vnímat jinak, uvedl Zdeněk Tůma, guvernér České národní banky, v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Centrální banky mohou limitovat celkový objem úvěru, který mohou obchodní banky svým klientům poskytnout. Nabídku a poptávku po penězích mohou centrální banky ovlivňovat stanovením výše úrokové sazby a slovními nebo fyzickými intervencemi (nákup a prodej deviz). Příkladem slovní intervence je například tato zpráva, kterou dne 22. července 2008 přinesl zpravodajský server iDNES.cz: Česká měna odpoledne oslabila a obchodovala se za 23,36 Kč za euro. Mohou za to slova guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy, který řekl, že silná koruna může vést ke snižování sazeb již v srpnu. Kurz byl dosud kolem 23 korun za euro.

Peněžní zásobu může centrální banka ovlivňovat rovněž změnou míry povinných rezerv (výše prostředků, které musí mít obchodní banka uloženy u centrální banky). Centrální banka tak může usnadnit či znesnadnit přístup obchodních bank k likvidním prostředkům a ovlivňovat tak peněžní zásobu. V případě hospodářské krize může centrální banka vytvořením dodatečných peněz (např. snížením úrokových sazeb) podpořit zvýšení poptávky po výrobcích a službách a předejít tak propadu ekonomické výkonnosti. Rozumná měnová politika tak může napomáhat předcházet hospodářským propadům a krizím.

Primárním deklarovaným cílem moderních centrálních bank je udržení inflace na přijatelné úrovni. Jinými slovy jde o udržení rozumné míry nafukování peněžní zásoby, které nepovede k plýtvání ekonomickými zdroji, zvýhodnění dlužníků před věřiteli nebo obohacování státu na úkor občanů. Centrální (emisní, cedulové) banky jsou většinou zakládány jako veřejné organizace, v některých zemích je jim Ústavou udělena nezávislost na vládě. Pokud nebude centrální banka nezávislá a rozhodnutí centrální banky budou politicky či jinak ovlivněná, může být moc centrální banky zneužita s cílem někoho zvýhodnit.

skoleni_15_4

Nafukování množství peněz v oběhu (inflace) je v systému centrálních bank emitujících nekryté peníze v rukou centrálních bankéřů. Nadměrné nafukování peněz v oběhu pak ovlivňuje investice, činěná ekonomická rozhodnutí a často souvisí s vytvářením cenových bublin a nekontrolovaného růstu cen komodit, akcií, nemovitostí, atd.

Závěr

Název článku vznikl na základě myšlenky uvedené v internetovém diskusním fóru. Přispěvatel tam uvedl myšlenku, že někteří lidé: „naivně věří, že za svou vykonanou práci dostávají stejně plnohodnotnou odměnu”. Z pohledu principů, na kterých dnešní peněžní systém stojí, by měl mít vlastník peněz vždy na paměti možné riziko toho, že mohou být vytvořeny další a další peníze, čímž hodnota jeho peněz poklesne.

Podle předpovědi ČNB by v závěru letošního roku měla inflace opět začít klesat. Souhlasíte s ní?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).