Hlavní navigace

Jak je to skutečně s poplatky za zrušení účtu?

4. 7. 2005
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Minulý týden oznámila Česká spořitelna, že od prvního srpna nebude účtovat poplatky za zrušení účtu. Jde o náznak nového trendu rušení poplatků? Nebo se nejedná zase až o tak převratnou novinku? Jak je to ve skutečnosti s náklady spojenými se zrušením běžného účtu?

Velmi často skloňovaným termínem v českých médiích se stala v uplynulém měsíci „klientská mobilita“ v rámci bankovního trhu. Hlavní zásluhu na tom má ministerstvo financí, které se rozhodlo podnítit veřejnou diskusi na téma postavení klienta v českých bankovních službách. Z veřejné diskuse se stal intenzivní tlak na změny v poplatkových politikách jednotlivých bank, který již přinesl první výsledky.

Ministerstvo umožnilo všem nespokojeným klientům zapojit se prostřednictvím internetu do přípravy vládního prohlášení, které resort financí plánuje předložit k projednání vládě do poloviny září. Prozatím využilo této možnosti zhruba 200 klientů, z nichž téměř 180 přišlo s konkrétními náměty. Přibližně 90 podnětů přišlo z řad nespokojených, vůči nimž se banky dopustily určitých křivd, které budou dále analyzovány a využity pro další kroky ministerstva.

Diskuse se již od počátku nese v duchu obecné nespokojenosti především s vlastní výší poplatků za bankovní služby. Ostatně i z některých výroků ministerských úředníků lze tuto skutečnost vypozorovat. Sám ministr financí naznačil bankám návod, jak mají výpadek financí ze zrušených poplatků vykrýt. Podle jeho názoru by bankovní domy mohly využít získané zdroje ze sedmiprocentního snížení daně z příjmu právnických osob.

Jak již bylo v úvodu řečeno, jedním z hlavních témat celé diskuse se stala klientská mobilita, která je nejen podle názorů ministerstva značně omezována, čímž je současně narušováno prostředí volné konkurence. Proti takovým tvrzením stojí řada objektivních skutečností, které naznačují pravý opak. Například podle některých mezinárodních průzkumů mění v České republice svou banku v průměru téměř dvojnásobně více klientů, než je tomu běžně ve vyspělých evropských zemích, přičemž z této skupiny „mobilních“ klientů šestina zdůvodňuje změnu své banky nespokojeností s jejími poplatky.

Které překážky musí klient při změně banky zdolat?

Zrušení účtu nepředstavuje jednoduchý úkon a je otázkou, zda vůbec někdy jednoduchým být může. Vždy bude nutné zvažovat transakční náklady celé operace, a tedy nejen pouze poplatky za zrušení účtu, které lze rozdělit do třech základních skupin:

  • Transakční náklady vyvolané bankami za účelem omezení mobility klientů,
  • transakční náklady omezující spekulativní rušení a zakládání účtů,
  • transakční náklady vyvolané objektivními skutečnostmi.

Do první skupiny nákladů patří zejména poplatek za zrušení účtu, který některé banky účtují, a procesní překážky při realizaci této operace. Další skupinou jsou náklady omezující spekulativní rušení a zakládání účtů. Sem lze zařadit například poplatky za rušení trvalých příkazů, SIPO apod. Jde o služby, jejichž rušení bývá běžně zpoplatňováno, a je tedy zpoplatňováno i při rušení účtu, přičemž ve dvou bankách je zpoplatněno paušálně poplatkem za zrušení účtu (Poštovní spořitelna a Raiffeisenbank), a ani jeden z poplatků není účtován například v ČS, ŽB či HVB. Představíme-li si situaci, kdy bychom chtěli zrušit trvalé příkazy a tento úkon je běžně zpoplatněn, ale při zrušení celého účtu je proveden zdarma, jistě se najde řada klientů, která raději rovnou celý účet zruší. Do třetí skupiny nákladů lze zařadit náklady spojené s cestami do bank (tzv. náklady ošoupaných bot), časem, který s celou operací strávíme, výdaji spojenými se změnou čísla účtu a založením účtu nového apod.

Náklady na zrušení účtu

Začněme poplatkem za zrušení účtu, který patří mezi nejviditelnější a nejkritizovanější. Velmi často se v souvislosti s ním uvádí, že v zahraničí účtován nebývá a že patříme mezi výjimky. To opět ne zcela vystihuje realitu. Například v Itálii stojí zrušení účtu i 60 euro, tedy téměř 1800 korun. Navíc neplatí, že by ho u nás účtovaly všechny banky, ačkoliv to minulý týden poté, co jej Česká spořitelna zrušila, mohlo vypadat, jakoby šlo o velký převrat. Ihned po zveřejnění této zprávy reagoval náměstek ministra financí Tomáš Prouza: Banky reagují na tlak spotřebitelů a státu, zrušení poplatku vnímám jako potvrzení toho, že i Česká spořitelna má zájem na zlepšování postavení svých klientů. Věřím, že je to první náznak změn, ke kterým v následujících měsících dojde. Sdružení obrany spotřebitelů ČR ústy Ivany Pickové taktéž neskrývalo své nadšení: Hodnotíme toto rozhodnutí jako první krok ke splnění našich požadavků, které jsme adresovali jak České spořitelně, tak ČSOB, ale i jako důsledek působení tlaku Ministerstva financí ČR, které se začalo těmito problémy také zabývat.

Ani v tomto případě není skutečnost tak černobílá, jak se mnozí domnívají. Banky, které sice poplatky za zrušení účtu nevyžadují, zase na oplátku zpoplatňují rušení ostatních bankovních služeb (SIPO, trvalé příkazy, inkasa), a naopak například Poštovní spořitelna a Raiffeisenbank sice vyžadují za zrušení účtu 200 a 300 Kč, nicméně zrušení návazných služeb je zdarma. Jedině ČSOB a eBanka tak účtují obojí.

V současné době tedy poplatek za zrušení již neúčtuje KB (zrušila ho 1. 2. 2004), Citibank (zrušen počátkem loňského roku), HVB, Živnostenská banka (zrušen v loňském březnu), BAWAG, Volksbank (neúčtuje ho u Spořícího konta, Účtu pro pojišťovací poradce či Programu pro pojišťovací poradce, u ostatních ano, nicméně uvažuje o jeho zrušení, které by bylo vázáno na určitou nutnou dobu setrvání klienta u banky). Minulý týden se k této skupině navíc přidala ještě GE Money Bank.

Doposud poplatek za zrušení účtu musí platit klienti Raiffeisenbank, kde činí 300 Kč. Klient však úhradou tohoto poplatku uhradí zrušení i všech ostatních služeb (s výjimkou trvalých příkazů, jejichž zrušení je zdarma pouze přes přímé bankovnictví), což neplatí pro klienty ČSOB a eBanky. Stejně jako Raiffeisenbank se ke svým klientům chová i Poštovní spořitelna, tudíž klient zaplatí za zrušení účtu 200 Kč bez jakýchkoliv dalších poplatků za rušení ostatních služeb. Naproti tomu v ČSOB zaplatí klient kromě 200 korun za zrušení běžného účtu či 250 korun u Osobního konta navíc poplatek za zrušení trvalých příkazů a inkas (40,– Kč písemně zadaných a 6,– Kč elektronicky zadaných), o změnách banka neuvažuje. eBance zaplatí klient za zrušení účtu poplatek 200 korun a za zrušení trvalého příkazu, SIPO či povolení inkasa 30 Kč.

skoleni_15_4

Jak již bylo i výše zmíněno, banky, které poplatek za zrušení účtu nevyžadují, účtují ve většině svým klientům poplatky za rušení ostatních služeb. Komerční bance tak za zrušení trvalého příkazu zaplatíte 30 korun (20 Kč při využití přímého bankovnictví), u Citibank za zrušení trvalých příkazů, SIPO a inkasa 40 Kč + platební kanál (zdarma přes internetové bankovnictví, 9 Kč přes telefonní bankovnictví, 43,– Kč na pobočce), u HVB je zrušení trvalého příkazu, inkasa či SIPO prostřednictvím kanálů přímého bankovnictví zdarma, na pobočce za 50 korun, u Volksbank za zrušení trvalého příkazu, SIPO a povoleného inkasa 30 Kč, v Živnostenské bance zaplatíte za zrušení produktů navázaných k účtu klienta opakujícího se charakteru (trvalý příkaz, souhlas s inkasem) 30 Kč pouze v případě zrušení na pobočce, elektronicky v Osobním menu je tato služba zdarma (mimo Osobní menu 15 Kč).

Nově se ke skupině bank bez poplatků připojila Česká spořitelna, která neúčtuje klientům ani náklady spojené se zrušením ostatních služeb. Spořitelna bude náklady spojené s těmito úkony hradit z vlastních zdrojů (jde přibližně o 60 milionů korun).

Očekáváte další změny v bankovním sektoru?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).