Populističtí politici v těžkých dobách rádi vyslovují hesla podněcující k nákupu domácího zboží a přijímají opatření zamezující dovozu zboží ze zahraničí, ať už to jsou omezující předpisy, cla nebo dovozní kvóty.
Ochranářství a Sayův zákon
Čím více produkce je vyvezeno, tím více jí může být dovezeno.
Satira Petice výrobců svíček Fredérika Bastiana (1801–1850) ze 40. let 19. století, kdy Francie zvýšila dovozní cla, aby chránila vnitřní trh, vtipně poukazuje na nesmyslnost ochranářského opatření na příkladu žádosti výrobců světla:
Ctění pánové! Strádáme od zničující konkurence ze strany zahraničního rivala, který zjevně pracuje v podmínkách, které zdaleka předčí naše možnosti v oblasti produkce světla, …zmíněný doslova zaplavuje …za neuvěřitelně nízkou cenu… Naším protivníkem není nikdo jiný…než Slunce! Žádáme vás, abyste ve vší laskavosti přijali zákon, dle něhož je každý občan povinen uzavřít všechna okna, vikýře, mansardy, střešní průhledy, vnitřní a vnější žaluzie, spustit záclony, stínidla a rolety… "Jestliže přehradíme přístup přirozenému světlu v co největší míře a vytvoříme tak maximální potřebu umělého osvětlení, kterépak francouzské průmyslové odvětví z toho nebude mít krajní prospěch?… Jestliže Francii bude zapotřebí více loje, bude nutno pěstovat více dobytka a ovcí… Totéž se týče loďařství…1
Ochranářství a protekcionistická politika (cla, dovozní kvóty, omezující předpisy a jiné umělé překážky v obchodě) možná napomáhají dosáhnout politické stability a hlasů voličů a na první pohled krátkodobě lepších hospodářských výsledků.
Francouzský ekonom Jean Babtiste Say (1767–1832) ve svém díle Pojednání o politické ekonomii (Traité de l´Économie Politique, 1803) vyslovil myšlenku, která s tím úzce souvisí a bývá z ní odvozován tzv. Sayův zákon:
…každý má zájem na úspěchu všech, a že úspěch jednoho druhu průmyslu přispívá k úspěchu všech ostatních. Vskutku, ať je jakýkoli druh průmyslu, který kdo pěstuje, talent, který uplatňuje, vždy pro ně člověk najde tím víc příležitosti k uplatnění, čím víc je obklopen lidmi, kteří vydělávají… Důvod je jednoduchý: on je obklopen lidmi, kteří vydělávají mnoho velmi rozmanitého zboží a kupují tím, co vyrobili, to značí penězi, pocházejícími z prodeje toho, co vyrobili.2
Sayův zákon zahrnuje zásadu, že domácí ekonomice se jakýmkoli dovozem (importem) otevírá prostor pro vývoz (export). Při záměrném zjednodušení lze říci, že za dováženou produkci (ze zahraničí nakupované výrobky a služby) domácí ekonomika platí vývozem (prodejem výrobků a služeb do zahraničí). Pokud je vlivem ochranářského opatření dovoz omezován, nutně vzniká nerovnováha, se kterou se musí domácí ekonomika vyrovnat.
Jean Babtiste Say. Zdroj: Wikipedia.org
Sayův zákon a hospodářský útlum
Čím více všichni budou odkládat spotřebu, tím bude větší útlum.
Český ekonom Josef Macek (1887 – 1972) ve své knize Sociální ekonomika – Kurs národního hospodářství (1946) zabývá Sayovými myšlenkami ve vztahu k hospodářskému útlumu, který hospodářství zažilo před druhou světovou válkou:
Poznali jsme za světové hospodářské krise, že zastavení jedné velké továrny, řekněme textilní, ochromuje výrobu v celé řadě jiných podniků: ztratí tu zákazníka uhelné doly, elektrárna, pěstitelé bavlny, výrobci barviv a látek na apreturu, výrobci strojů a nástrojů, těžaři a rafinérie olejů,(…) atd., na druhé straně propuštění dělnictva ucítí jako pohromu místní obchodníci všeho druhu a řemeslníci i zemědělci, podnikatelé biografů, divadel, koncertů atd(…) Úpadek výroby a spotřeby, takto vzniklý, bude mít neblahý vliv na výnos daní (…), na výnos veřejných podniků (tabákové režie, železnic, pošty, telegrafu a telefonu, obecních elektráren, plynáren, vodáren, tramvají atd. atd.(…) Naši podnikatelé ve své velké většině nebyli s to pochopit onu fatální spojitost prosperity každého z nich s prosperitou každého jiného zde i za hranicemi, spojitost, kterou před sto lety tak dobře vystihl Say3.
V citátu popsaná spirála hospodářského útlumu vede k tomu, že pokles výroby snižuje celkové množství vytvořené přidané hodnoty, což je doprovázeno poklesem příjmů soukromého, podnikového i státního sektoru. Vytvořená přidaná hodnota klesá, i když zdroje jsou nevyužity, slovy ekonoma Macka musili jsme nechat zahálet továrny a stroje, vozidla, suroviny a potraviny a ovšem lidi, cvičené, vzdělané a ochotné k práci všeho druhu, k práci, kterou jedině vznikají ty statky, o něž nezaměstnaní mají takovou nouzi. [2]
Spirála hospodářského útlumu je bludným kruhem, který se snažil rozetnout anglický ekonom Keynes, který ovlivnil ekonomické myšlení.
Josef Macek. Zdroj: Bibliotheca Economica.cz
Keynes a pohled keynesiánských ekonomů
Stát může v lepších časech šetřit a v časech horších pomáhat
John Maynard Keynes (1883–1946) razil myšlenku, že v situaci, kdy nedostatečná poptávka vyvolává pokles a spirálu hospodářského útlumu, je protilékem zvýšení poptávky:
Vystupuji na rozšíření působnosti vlády jednak z důvodu, že jde o jediný praktický prostředek, jímž lze zabránit krachu existujících hospodářských podniků, vzatých jako celek, jednak jako podmínky úspěšného uplatnění individuální iniciativy…Neboť při nedostatku efektivní poptávky se mrhání zdroji stává veřejným skandálem, kdežto jednotlivý podnikatel snažící se uvést tyto zdroje do pohybu se nachází v pozici, kdy jsou okolnosti namířeny proti němu.1
Zvýšení poptávky lze dosáhnout programem veřejných investic, tedy vládními výdaji. Takové výdaje se následně v ekonomice množí (multiplikují efektem sněhové koule) a dokáží vyrovnat propad mezi aktuálně poptávanými objemy produkce a objemy produkce dosažitelnými.
Zvýšení nedostatečné poptávky zvýšenými výdaji státu musí ovšem stát nějak financovat, a to obvykle dluhem. Populističtí politici ovšem zapomínají, že takový dluh musí být dříve či později nějak řešen (ať už zvýšením daní nebo znehodnocením kupní síly peněz). Výše vyslovená Keynesova představa dlouhodobě udržitelného ovlivňování výkyvů hospodářského cyklu musí být doplněna zásadou, že státní rozpočet je nutné z dlouhodobého hlediska udržovat vyrovnaný. V době hospodářského útlumu může být vytvářeno zadlužení (deficit), ale v době ekonomického růstu je nutné dluhy řešit, aby se v průběhu celého hospodářského cyklu dosáhlo vyrovnanosti.
Makroekonomické výsledky mnoha států ovšem ukazují, že na zásadu vyrovnanosti státního rozpočtu z dlouhodobého hlediska se zapomíná. V době hospodářského útlumu se sice vytvářejí deficity, ale přebytky v době hospodářského růstu nevznikají, naopak rostou dluhy.
Jiná komplikace vládních výdajů může spočívat v posilování neharmonického vývoje hospodářské struktury, zakrývání úzkých míst a oslabení motivace ke kvalitě, inovacím a přizpůsobování požadavků zákazníků, vytvářením snadného odbytu a někdy i nesmyslné poptávky.
John Maynard Keynes (vpravo). Zdroj: International Monetary Fund
Shrnutí
Ochrana domácí ekonomiky (protekcionismus) v situaci hospodářského útlumu z dlouhodobého hlediska nic neřeší. Naopak vede k novým příčinám spirály dalšího hospodářského útlumu. Jestliže například země A přesune výrobu ze země B, je pravděpodobné, že v zemi B lidé přijdou o práci a přestanou nakupovat zboží dovážené mimo jiné ze země A.
Spirála hospodářského útlumu je začarovaným kruhem, ve kterém klesající poptávka vede ke snižování produkovaných objemů produkce, snižování příjmů a zaměstnanosti zdrojů, což se opět snižuje koupěschopnou poptávku. Pokud například naše firma ztratí odbyt, bude nakupovat méně, čímž bude klesat odbyt i našim dodavatelům a bude růst nezaměstnanost.
Dochází-li ke spirále hospodářského útlumu, mohou řešení ovlivnit vládní výdaje i vytváření deficitů. Když se přiblíží ekonomický růst a domácí a podnikový sektor začne bujaře spotřebovávat, musí stát začít šetřit a řešit vytvořené deficity. Nešťastným příkladem řešení spirály hospodářského útlumu je situace, kdy Adolf Hitler v neutěšené době Velké hospodářské krize „dal lidem práci“, tím, že zahájil zbrojení a válečnou výrobou. Z ekonomického hlediska byl vytvořený deficit zaplacen hyperinflací (rapidním znehodnocením kupní síly peněz), který tehdy zaplatil každý, kdo držel nějaké tehdy používané německé marky.
Použité zdroje:
[1] Buchholz, T.: Živé myšlenky mrtvých ekonomů. Victoria Publishing 1990. ISBN 80–85605–50–3.
[2] Macek, J.: Sociální ekonomika. Kurs národního hospodářství. Nakladatelství české grafické unie, Praha 1946.
